OPusculum 12/2006

...JUBILEJNÍ ROK 800. VÝROČÍ ZALOŽENÍ PRVNÍHO KLÁŠTERA
...DOMINIKÁNSKÝCH MNIŠEK V PROUILHE

....Zahájení jubilea - 3. prosince 2006
..................Hlavní oslava jubilea - 7. října 2007
..................Zakončení jubilea - 6. ledna 2008

MODLITBA JUBILEA (1206-2006)

Bože milosrdenství,
ve své věčné moudrosti jsi povolal svého služebníka Dominika,
aby se vydal na cestu víry jako poutník a kazatel milosti.

Se Slovem tvé sladké Pravdy v srdci a na rtech zval Dominik první sestry a bratry,
aby se k němu připojili a vedli život kontemplativní poslušnosti ve službě svatého kázání.

Připomínáme si toto jubileum a prosíme tě:
vdechni znovu do našich srdcí a myslí Ducha vzkříšeného Krista a obnov nás,
abychom věrně a radostně hlásali evangelium pokoje. Skrze téhož Krista, našeho Pána. Amen.

Maria, Matko vtěleného Slova, oroduj za nás.

.....Hlavní pouť - 26. května 2007
.....Závěrečná pouť - 25. a 26. srpna 2007

.....Bože, svaté Zdislavě jsi dal milost, že se myslí stále povznášela k tobě
.... a ustavičně o tobě rozjímala a svědomitě pečovala o bližní.
.....Na její přímluvu učiň, ať se i my horlivě snažíme o nadpřirozené hodnoty
.....a projevujeme lásku dobrými skutky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

...............................Zdislavo, matko svatého života, oroduj za nás.

Roční předplatné (11 čísel včetně poštovného) na rok 2007 činí 250 Kč. Můžete ho uhradit přiloženou složenkou nebo bankovním převodem na účet č. 122918389/0800 (ČS) var. symbol 332. Od předplatitelů, kteří dosud nezaplatili za rok 2006, očekáváme platbu za oba ročníky najednou. Jedná se o předplatitele s těmito specifickými symboly (číslo uvedené v pravém horním rohu adresy): 017, 025, 027, 030, 031, 036, 046, 048, 052, 055, 066, 072, 098, 101, 103, 119, 136, 164, 180, 193, 194, 207. Celkem je to 23 dosud neuhrazených výtisků, což činí 5.750 Kč. Pokud někomu z Vás finanční situace neumožňuje zaplatit předplatné v plné výši, napište nám a my zbývající částku uhradíme z fondu pro potřebné.

Moc prosíme všechny, u kterých dochází k nějaké změně (zrušení odběru, změna adresy, změna počtu odebíraných výtisků apod.), aby nám o tom zaslali zprávu; je pro nás velmi obtížné zjišťovat tyto informace pouze ze soupisu poštovních převodů či z bankovního výpisu. Děkujeme. Redakce

SLUŽBY PROVINCIALÁTU
Při zachování čísla pevné linky na provincialát bylo zřízeno i číslo mobilní: +420 602 592 174. Tento mobil bude obsluhovat sekretářka provinciála Anežka Bachnová. Jako číslo na provincialát prosím používejte přednostně toto mobilní číslo. Otec provinciál bude přítomen každé pondělí 9:00-12:00, 14:00-16:00. Návštěvu je třeba vždy domluvit předem.

KAZATELSKÉ STŘEDISKO
Tým Kazatelského střediska se schází každé 3. pondělí v měsíci (vyjma prázdnin) v klášteře sv. Jiljí v Praze. Příští setkání se bude konat 18. 12. 2006 od 17:00 h. v kostele sv. Jiljí a pak ve velké hovorně.

STÁLÉ STUDIUM
Přednáška fr. Benedikta Mohelníka OP na téma Personalita církve, kterou přednesl na setkání stálého studia 25. 11. 2006 v Praze, je k dispozici na internetových stránkách www.dominik.cz:

http://dominik.cz/studium2006/diskuse.mp3 9,2 Mb - závěrečná diskuse

PRAŽSKÝ KONVENT
Husova 234/8, 110 00 Praha 1, tel. 224 218 442, fax: 224 218 443, e-mail: praha@op.cz, sv.jilji@op.cz; jilji.op.cz

Pražský konvent má nové webové stránky na adrese http://praha.op.cz.

Nedělní káva
Vždy po každé nedělní mši sv. jste zváni ke kávě nebo čaji do velké hovorny kláštera k přátelskému posezení.

Páteční snídaně
Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. (Jan 21, 12) • Každý pátek jste zváni na mši sv. v 7 hod. do kaple sv. Zdislavy, po které následuje společná snídaně s duchovním zamyšlením ve velké hovorně.

Společenství modlitby
Schází se každou středu od 19:45 ve velké hovorně. Je otevřeno všem, kdo žízní po Bohu, tak jako Bůh žízní po člověku. Po katechezi a dotazech následuje po 21. hod. adorace Nejsvětější Svátosti v kostele sv. Jiljí do 22 hod.

Vyučování katechismu
Příprava na přijetí svátostí křtu a biřmování i vzdělávání ve víře pro zájemce probíhá v klášteře každé úterý po nešporách (cca 19:30 h.) na faře pod vedením fr. Romualda.

Přednášky

• Duchovní život podle R. G. Lagrange OP
Přednášky o duchovním životě podle známého dominikánského učitele probíhají každý čtvrtek po nešporách v čítárně kláštera pod vedením fr. Jordána Vinklárka OP.

• Společnost pro církevní právo a Středisko křesťanské kultury při dominikánském klášteře v Praze srdečně zvou své členy i veřejnost, zejména pak dominikánskou veřejnost, na svůj 55. přednáškový večer, který se uskuteční ve středu 6. prosince 2006 od 18.00 hod. v čítárně dominikánského kláštera sv. Jiljí, Praha 1, Husova 8 (I. patro).

Téma:
MILNÍKY VÝVOJE STÁTNÍ A CÍRKEVNÍ SPRÁVY V ČESKÝCH ZEMÍCH.
Státoprávní a církevněprávní uspořádání Zemí Koruny české od počátku do současnosti.

Úvodní přednášku pronese P. Doc. JUDr. Jiří Rajmund Tretera OP; druhý blok činí panelová diskuse pozvaných odborníků; po ní následuje obvyklá diskuse.

Posvěcení sochy sv. Martina de Porres
Srdečně Vás zveme na slavnost posvěcení sochy dominikánského světce z Peru: Martina de Porres. Slavnosti předsedá apoštolský nuncius Mons. Diego Causero 8. prosince při večerní mši sv. v 18:30 hod.

„Velké ticho"
Srdečně Vás zveme na přednášku s doprovodnou filmovou videoprojekcí: „Velké ticho" (2005), francouzsko-latinsky, (německé titulky), 167 min., která se uskuteční 14. prosince v 19:45 hod. Těšíme se na vás!

PLZEŇSKÝ KONVENT
Jiráskovo nám. 30, 326 00 Plzeň 26 , tel. 377 241 660, fax: 377 447 882 , e-mail: plzen@op.cz; plzen.op.cz

Náboženství
1. a 2. tř. - Čt 14:30-15:15, vede L. Fišerová
3.-6. tř. - Po 14:30-5:15, vede P. Cyril OP
7.-9. tř. - Út 14:30-15:15, vede fr. Šimon OP
od 15 let - Út 15:30-16:30, vede P. Jan OP

Aktivity pro děti a mládež
Koťata - Pá 14:30, vede J. Kratochvílová
Malá schola - Pá 16:00-17:00, vede M. Petrová
Výtvarný kroužek pro mladší (4 - 8 let) - Út od 15:30, vede T. Šmolíková
pro starší (nad 8 let) - Út od 16:30, vede J. Šmolíková
Společenství starších dětí - Pá 17:00-18:00, vede A. Krondlová
Fotbal - Pá 15:00-16:30, vede P. Lejčko
Klub odvážných dívek - Čt 16:30-17:30, vede I. Pulicarová
UCHO - jednou za 14 dnů, Pá od 19:00 v pastorační místnosti, vede A. Krondlová a kol.

Další akce
2. 12. farní adventní rekolekce
7. 12. od 19:30 přednáška z cyklu „Ženy v dějinách křesťanství" - „Žena v prvotní církvi" - Doc. PhDr. Mireia Ryšková ThD.
8. 12. zasvěcení Panně Marii
9. 12. výtvarná dílna - malování na hedvábí
16. 12. od 14:00 advent v klášteře

OLOMOUCKÝ KONVENT
Slovenská 14, 772 00 Olomouc, tel. 585 230 764, fax: 585 228 254, e-mail: olomouc@op.cz; olomouc.op.cz

Společenství při klášteře:
Po 19:30 příprava biřmovanců (vede fr. Benedikt a fr. Jindřich)

Út 16:30 společenství Legio Maria (doprovází fr. Pavel)

Út 16:30 Neokatechumenátní společenství (vedou ffr. Antonín a Štěpán)

Út 19:30 společenství mládeže (vede fr. Jindřich)

St 19:30 Neokatechumenátní společenství (vedou ffr. Antonín a Štěpán)

St 19:30 misijní společenství (vede fr. Pavel)

St 20:15 četba Sumy sv. Tomáše (vede fr. Štěpán)

Čt 19:30 společenství mládeže Zacheus (vede fr. Jindřich)

Čt 19:30 společenství Zbytek Izraele (vede fr. Antonín)

Ne 18:30 společenství starších skautů (vede fr. Damián)

Přednášky

Vybrané kapitoly z církevního práva
přednáší P. Damián Němec OP
4. 1.; 1. 2.; 1. 3.; 29. 3.; 3. 5.; 31. 5. 2007 od 19:30 h.

Uvedení do knih Nového zákona
přednáší P. Pavel Mayer OP
14. 12. 2006; 18. 1.; 15. 2.; 15. 3.; 19. 4.; 17. 5. 2007 od 19:30 h.

O Božích vlastnostech
přednáší: P. Štěpán Filip OP
7. 12. 2006; 11. 1.; 8. 2.; 8. 3.; 12. 4.; 10. 5.; 14. 6. 2007 od 19:30 h.

Filmový seminář
zajišťuje fr. Jindřich Poláček OP
21. 12. 2006; 25. 1.; 22. 2.; 22. 3.; 26. 4.; 24. 5. 2007

ŽIVÝ RŮŽENEC
Zveme všechny členy a přátele dominikánské rodiny k zapojení do živého růžence za mír a za rodiny. Zájemci se mohou přihlásit na adrese: fr. Irenej Šiklar OP, Klášter dominikánů, Husova 8, 110 00 Praha 1, irenej@op.cz
fr. Irenej OP, promotor pro růženec

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR
Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, tel.: 603 976 231, e-mail: info@prolife.cz; http://prolife.cz

Modlitby za nenarozené děti. Zveme všechny lidi dobré vůle ke společné modlitbě růžence, žalmů, proseb a slavení mše svaté za nenarozené děti, těhotné maminky, zdravotnický personál a jiné potřeby.

Praha: před porodnicí U Apolináře
každý pracovní den od 7:00 do 8:15 modlitba růžence; kontaktní osoba: Miloslav Pletánek, tel.: 736 248 037

Olomouc: před porodnicí Fakultní nemocnice
každý poslední čtvrtek v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; od 18 hodin mše svatá v dominikánském klášterním kostele „Za zastavení zla potratů"; kontaktní osoba: Markéta Tomečková, tel.: 606 739 313

dovolujeme si Vás pozvat na další pracovní setkání Společnosti Tomáše Akvinského, které se tentokrát uskuteční v sobotu 16. prosince 2006 jako vždy v dominikánském klášteře u sv. Jiljí v Praze v Husově ulici. Tématem setkání bude „Bůh a Boží atributy".

9.00-9.30 (diskuse 9.30-9.45): Daniel D. Novotný (Buffallo, České Budějovice): „Důkazy Boží existence a Plantingův argument proti evolučnímu naturalismu"

10.00-10.30 (diskuse 10.30-10.45): Jeffrey Brower (Purdue University): „Aquinas on Divine Simplicity"

11.00-11.30 (diskuse 11.30-11.45): Štěpán Filip (Olomouc): „Impassibilitas Dei"

Pro členy Společnosti bude k dispozici třetí číslo Akt, které nedávno vyšlo.

Bezprostředně po skončení přednášek bude následovat volba nových orgánů společnosti (prezident, ředitel, sekretář, pokladník). Poté, jako vždy, se společně odebereme na oběd.

....Přátelé KDS se mohou zapojit do občanského sdružení „Černouličnický klub" a přispět překvapením
......na č.ú. 57219003/2700 HVB Bank, Praha

PROSBY O MODLITBY

za magistra řádu

za otce provinciála fr. Benedikta OP a bratry zastávající provinční oficia

za naše představené a za Boží pomoc pro všechna důležitá rozhodnutí

za nová povolání pro všechny větve dominikánské rodiny

za naše bratry a sestry, kteří kdekoli na světě trpí kvůli výkonu své služby

za apoštolské působení v médiích, především na internetu

za projekt křesťanského knihkupectví OLIVA

za nemocné členy, příbuzné a přátele dominikánské rodiny

za Boží pomoc při zakládání duchovní komunity tělesně postižených mužů v Jablonném v Podještědí

za naše bratry a sestry působící ve školství

za naše bratry studenty ve Francii

za farnost v Praze na Zlíchově a za misijní středisko na Barrandově

Prosím Vás o modlitbu za slobodu mojej dcéry a ostatných dievčat, ktoré sa ocitli v sektárskom spoločenstve. Zo srdca Vám ďakujem! nešťastná matka

za syna, aby našel cestu k Pánu Bohu, aby se vrátil domů a nedělal život těžkým sobě a celé rodině

(1. všeobecný, 2. misijní, 3. národní)

Denní modlitba: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc.

PROSINEC
1. Aby Kristus, tichý a pokorný srdcem, ovlivnil představitele národů, aby užívali síly moudře a zodpovědně.

2. Aby misionáři ve všech částech světa prožívali své poslání v radosti a nadšení a tak věrně kráčeli ve stopách Ježíše Krista.

3. Aby se upevnilo přesvědčení, že jen manželství založené na nerozlučném svazku muže a ženy je schopné poskytnout dětem správnou výchovu a potřebné rodinné zázemí.

LAICKÁ SDRUŽENÍ SVATÉHO DOMINIKA

ZPRÁVY Z MÍSTNÍCH SDRUŽENÍ

MS JIRKOV (představený František F. Hutr)
Dne 21. 11. 2006 jmenoval otec provinciál Benedikt Mohelník OP otce Cyrila Molnára OP řádovým asistentem našeho sdružení.

MS OLOMOUC (představená Zdislava Kvapilová)

Program dalších společných setkání:
2. 12. 2006 pletení věnců
9. 12. 2006 rekolekce
13. 1. 2007 volba rady a představeného
10. 2. 2007 setkání
10. 3. 2007 setkání
31. 3. 2007 rekolekce společně s bratry
10.-14. 5. 2007 exercicie
9. 6. 2007 setkání
14. 7. 2007 pouť na Svatý Kopeček
8. 8. 2007 svátek svatého Dominika
8. 9. 2007 obláčky, sliby

MS UHERSKÝ BROD (představená Karla Alberta Ondráčková)
Chceme touto cestou vyjádřit naše upřímné poděkování otci Petrovi Janu Semíkovi OP, našemu řádovému asistentovi, který odchází z Uherského Brodu do Prahy.

Děkujeme mu za jeho krásný příklad horlivé kněžské služby a zvláště za jeho úsilí o pravou úctu k Nejsvětější svátosti oltářní. V roce Eucharistie nabídl věřícím, že mohou přijímat svaté přijímání vkleče a sám s velikou radostí tento způsob podávání Těla Páně vysluhoval. Obětavě plnil své povinnosti převora a navíc sloužil spolubratřím tím, že pro ně vařil obědy.

Je nám velmi líto, že se našli věřící, kteří mu ztrpčovali život anonymními dopisy, pomluvami a podezříváním.

Ze srdce mu přejeme a vyprošujeme, aby se nenechal nikdy znechutit a odradit na cestě za Pánem, aby vytrval ve svatém povolání. Dále mu přejeme hojné Boží požehnání na novém působišti, stálou ochranu Panny Marie a vděčnější farníky, než měl v Uherském Brodě.

vděční terciáři z Uherského Brodu

MS 3. PRAŽSKÉ (představená Eva Terezie Chaloupská)
Termíny setkání:
9. 12. 2006 9-11 hod. adventní rekolekce v kapli sv. Zdislavy (P. Josef)
22. 1. 2007 setkání po nešporách ve velké hovorně (P. Josef)
Další informace najdete na adrese www.laici3ps.op.cz.

MS 4. PRAŽSKÉ (představená Miloslava Anna Zásmětová)
Schůzka našeho sdružení proběhne první sobotu v měsíci u sv. Jiljí s obvyklým programem.

MS 5. PRAŽSKÉ (představený Jan Jáchym Beneš)
Setkání našeho sdružení se konají jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek večer u sv. Jiljí. Každé setkání začíná v 18:30 h. mší svatou a nešporami, poté následuje další program ve velké hovorně nebo v kapli svaté Zdislavy. Termíny: 14. 12. 2006, 4. 1. (Ingrid Kateřina), 18. 1. (Leona Silvie), 1. 2., 15. 2., 1. 3., 15. 3., 29. 3. (kající pobožnost), 12. 4., 26. 4., 10. 5. (Libuše S.), 24. 5., 7. 6., 21. 6. 2007

17. prosince 1916

zemřel v Římě v pověsti svatosti P. Hyacint Maria Cormier, obnovitel České provincie, ve věku 84 let. Byl úzkým spolupracovníkem magistra řádu Vincence Jandela. Hned po slavných slibech byl jmenován novicmistrem v Římě u svaté Sabiny. Zasloužil se o obnovení Lyonské provincie, jejímž provinciálem byl několikrát zvolen. Magistr řádu Ondřej Frühwirth si jej zvolil za svého socia, později jej jmenoval generálním prokurátorem řádu. V roce 1904 byl zvolen magistrem řádu. Krátce po svém zvolení vykonal vizitaci Říšské provincie a na prosby českých dominikánů obnovil 14. září 1905 Českou provincii. Napsal řadu knih, založil a vybudoval kolej Angelicum v Římě, pečoval o Biblickou školu v Jeruzalémě a o univerzitu ve Frýburku. Žil vzorným řeholním životem a tím dával příklad celému řádu. V roce 1916 se vzdal úřadu magistra a krátce na to zemřel. Ať odpočívá v pokoji.

V měsíci prosinci bude mít knihkupectví Oliva otevřeno i o sobotách od 10 do 18 hodin,
v sobotu 23. 12. do 17 hodin. V sobotu 30. 12. bude zavřeno.

Jolanta Sasiadeková: Faustyna neobyčejně obyčejná. Příběh o setkání.
KN, váz., 175 str., 219 Kč

Greg Watts: Dělník na vinici Portrét papeže Benedikta XVI. KN, váz., 93 str., 129 Kč

Robert de Langeac: Život skrytý v Bohu
Autor načrtává cestu vedoucí k Bohu i druhým a rozděluje ji na několik etap.
Paulínky, brož., 134 str., 169 Kč

Věra Kohnová: Deník. Česká obdoba deníku Anny Frankové.
Zdeněk Susa, váz., 210 str., 250 Kč

Klement Alexandrijský: Stromata II.-III.
Oikoymenh, váz., 519 str., 548 Kč

Joseph Ratzinger Benedikt XVI.: Duch liturgie.
Předkládaná kniha dobře poslouží nejen odborné veřejnosti, ale zejména všem,
kteří při návštěvě bohoslužby chtějí porozumět její podstatě.
Barrister&Principal, váz., 205 str., 275 Kč

Josef Hrdlička: Probuď se citero a harfo
Úvahy a meditace nad žalmy.
KN, váz., 62 str., 119 Kč

Christopher West: Teologie těla pro začátečníky.
Stručný úvod do sexuální revoluce Jana Pavla II.
Paulínky, brož., 143 str., 175 Kč

Lucie Pultrová, Daniela Urbanová, Marie Malá, Jiří Šubrt: Archaická latina
Karolinum, brož., 187 str., 200 Kč

Ludmila Muchová: Porozumění světovým náboženstvím.
Náboženská výchova ve službě české škole.
Kartuziánské nakl., brož., 116 str., 239 Kč

Trinitární teologie je „duchovní cvičení" (Rozhovor s Gillesem Emerym OP)

B. Mohelník OP: Od teologie k ekonomii (Poslání Božských Osob podle Sumy teologie sv. Tomáše Akvinského)

P. V. Kohut OCD: Žít životem Boha (Uvedení do trojiční spirituality podle sv. Jana od Kříže)

Ó, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu

V sobotu 4. listopadu 2006 se sešla naše dominikánská rodina na již tradičním setkání v Hradci Králové, které, stejně jako v minulých letech, proběhlo pod záštitou královéhradeckého biskupa a našeho bratra Msgr. Dominika Duky. Mezi účastníky byli bratři z Olomouce, Prahy a Plzně, sestry mnišky z Lysolaj, dále kongregační sestry a samozřejmě také dominikánští laici. Vzácným hostem letošního setkání byl představený slovenské provincie fr. Benedikt Hajas.

Setkání bylo tradičně zahájeno pontifikální mší svatou v královéhradecké katedrále, kde měl fr. Dominik velmi zajímavou a trefnou homilii o vnímavosti současné roztěkané společnosti k duchovním věcem a o našem úkolu přispívat k jejímu opětovnému pozvednutí. Poté se společenství přesunulo do Nového Adalbertina na oficiální zahájení setkání.

Úvodní řeč přednesl fr. Pavel Mayer z olomouckého konventu, potom následovala přednáška provinciála fr. Benedikta Mohelníka na téma papežské encykliky Deus caritas est a jejího vztahu k apoštolskému dílu našeho řádu a zbytek času před plánovanou společnou denní hodinkou a následujícím obědem vyplnilo slovo fr. Dominika Duky k duchovní situaci naší společnosti a náboženské výchově mladé generace.

Zvláštním bodem letošního setkání bylo krátké hudební vystoupení pražských kongregačních sester s programem hebrejských písní. Při něm využily i jazykových znalostí s. Gabriely Vlkové, novopečené děkanky Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která se kromě překladu textů zapojila též pěvecky, což ještě více povzbudilo všeobecnou dobrou náladu a uvolněnost. Po vystoupení následovaly tradiční přednášky a rozhovory ve skupinkách.

Oficiální program byl zakončen společnými večerními chválami a malým agapé v kuloárech Nového Adalbertina. Poté byla ještě možnost zúčastnit se tzv. dominikánského klubu v přijímací síni biskupství, kde se rozvinula velice zajímavá diskuse.

Setkání se letos opět vydařilo, přestože účast byla o něco slabší než v minulých letech. Celkově mu vládla velice uvolněná a přátelská atmosféra a všeobecná radost ze společenství české dominikánské rodiny.

S vděčností děkujeme otci Dominikovi za jeho pohostinnost a všem bratřím a sestrám, kteří se podíleli na přípravě a průběhu setkání, děkujeme za jejich modlitby a oběti, činnou službu a věcné i finanční dary. Příští rok se těšíme opět na shledanou!

AŤ VE VÁS MOCNĚ ZESÍLÍ VNITŘNÍ ČLOVĚK
Mons. Dominik Duka OP

Kázání při mši svaté v katedrále Svatého Ducha 4. 11. 2006 při setkání České dominikánské rodiny v Hradci Králové

Sestry a bratři, mnohokrát už jsem vás vítal v tomto kostele královny Elišky Rejčky. Dnes však zcela v duchu „hradeckých otroků", protože, jak vidíte, všude kolem oken je lešení, a tak přece jenom v tyto dny při různě pootevřených oknech sem zima už nalétala, prolezla. Důvodem oprav je oslava katedrály v roce 2008.

Myslím, že za to tak trochu můžeme my. Vždy, když se setkáváme, buď prší nebo padá sníh. Teď tu máme sníh a ještě zimu. Možná nám Panna Maria chce připomenout, že musíme být sestrami a bratry do každého počasí. Zamysleme se tedy sami nad sebou a vyznejme, že jsme někdy vůči tomu počasí choulostiví a taky že si zbytečně stěžujeme nejenom na zimu, horko a chlad, ale i na různé ostatní souvislosti, které k počasí a životu patří.

Milí přátelé, setkáváme se takto již řadu roků a vždy se v tento den našeho setkání schováváme pod ochranný plášť Panny Marie. Přesto ale, když jsme naslouchali epištole apoštola Pavla Efezanům (Ef 3,14-19), pak nám do uší mohlo zaznít Slovo a udeřit nás. A to je onen obraz o vnitřním člověku. Jedno z hesel našeho řádu zní contemplata aliis tradere. Jako bychom mohli říci: ano, tato četba je vlastně jakousi výzvou, abychom nezapomínali na jednu z charakteristických známek našeho dominikánského povolání, našeho dominikánského života, kterým je kontemplace. Ale co vlastně znamená vnitřní člověk? Možná, že to v nás vyvolá jasné vědomí, proč je naše tradice tak úzce spojena s těmi světci, především světicemi, které nám předávají svoji mystickou zkušenost duchovního života. Je to určitý zájem o člověka, o jeho nitro. Proto v řádu vždy byla jakási touha poznat nitro člověka. Můžeme také říci, že jistým způsobem i Suma sv. Tomáše Akvinského je psána z tohoto antropologicko- psychologického hlediska. Ale na druhé straně víme, že velmi často je vnitřní člověk chápán jako ten, kdo se uzavírá do sebe, kdo si příliš nevšímá druhých, kdo žije v určité separaci, v určité izolaci. Možná, že sestry mnišky by řekly, ano, to je jasně naše klauzura, my jsme ten prototyp vnitřního člověka. Přitom my ovšem víme, že právě do té klauzury proniká nejvíc zpráv a že odtamtud se nejvíce dozvíme o tom, co se v řádu, církvi a ve světě děje. Jak tedy správně pochopit vnitřního člověka? Žijeme v době, která není příliš nakloněna naší misii, našemu základnímu postoji, v němž si uvědomujeme, že deviza našeho řádu musí stát na určitých dobře chápaných racionálních základech, ve světě, který stále hovoří o nutnosti zážitku a o potřebě zkušenosti. Jak chceme tedy skloubit vnitřního člověka, člověka se zážitky a zkušenostmi s člověkem, který v duchu druhé otázky Teologické sumy sv. Tomáše Akvinského dovozuje existenci Boha na základě Boží transcendence a transparence. Myslím, že je zde jakési nepochopení mezi tím, co nazýváme niterností a mezi tím, co nazýváme potřebným pohledem člověka, který je součástí kosmu, který je součástí společnosti a reflektuje tuto skutečnost, v níž prožívá svůj život. Když jsme vyslechli Janův evangelní úryvek (Jan 19, 25-27), tak mě prvně napadla myšlenka: většina lidí, když se loučí, když umírá, tak ty nejbližší oslovuje křestním jménem. Snaží se je zachytit za ruku a dává najevo, třeba i v poloagonii, že o nás ví, dává nám signál, že se dovolává naší solidarity, že se dovolává naší lásky, loučí se s námi. Pán Ježíš na kříži hovoří velice neosobně: „ženo, synu," nepoužije oslovení Jane, nepoužije oslovení matko, když se obrací k Panně Marii. Proč tomu tak je? Znamenalo by to, že právě v okamžiku umírání na kříži se Kristus odosobňuje a ztrácí ten rozměr vnitřního člověka? Zcela určitě každý z nás odmítne tuto myšlenku, odmítne ji jako myšlenku nepříslušnou, až monstrózní. Co by to znamenalo? Znamenalo by to, že v okamžiku umírání se Kristus na kříži postavil do jakési role neosobního Boha? Ale víme, že i na stránkách Starého zákona, když se obrací k malému Samuelovi, neříká mu „chlapče", ale oslovuje ho: „Samueli!" Myslím, že si uvědomujeme, že vnitřní rozměr člověka ho nemůže zbavit jeho základního určení a nastavení, které míří k druhému, které míří také ke světu, jehož jsme součástí, protože Bůh tvoří svět ne jako kulisu, ale tak, jak nám hymnus o šestidenním stvoření světa říká, že každé to dílo jednoho dne je klasifikováno oním hebrejským slůvkem tob´ - dobrý, jedinečný, krásný. A svět, který nás obklopuje, celé dílo stvoření nás nevzdaluje od Boha, který je tím nejvnitřnějším a nejskrytějším podkladem, pokladem našeho duchovního života a života vůbec. A proto také i my nemůžeme vidět ideál vnitřního člověka v pozici toho, který by neviděl okolo sebe, který by nereflektoval své okolí. Tak jako Kristus na kříži se také neuzavírá sám do sebe a neprožívá poslední okamžiky svého života v úzké orientaci vůči Otci, ale ví a myslí s velikou starostlivou péčí na to, co bude s jeho matkou, co se stane s jeho učedníkem. Ta slavnostní forma má zcela jistě svůj důvod, a tak i my si chceme uvědomit, že naše dominikánské povolání i důraz na kontemplaci, na skrytost našeho života není jakýsi extrémní postoj nezájmu a uzavřenosti, ale naopak vnitřní člověk je člověk, který má čas, aby svůj život neproběhl. Tak jako závodník, který vlastně neví, co je vlevo a co je vpravo, my lidé dneška - především díky dálnicím - vlastně už vůbec nevíme, kde se pohybujeme. My se stále pohybujeme v jakýchsi tunelech, mantinelech a téměř nepoznáme, zda projíždíme Španělsko, Itálii, Francii, Německo, Slovensko či Českou republiku. Tak se náš život stává životem bezduchým, životem, kterému skutečně chybí vnitřní zakotvení. To nemusíme jenom jezdit automobilem, ale musíme si přiznat, že právě i my jsme hnáni na tu velkou dálnici moderních informačních médií, která nás vlastně vyprazdňuje a my přestáváme být vnitřním člověkem. My pak, nebo snad lépe řečeno, naše nitro, se stává jakousi nádražní halou, do které různým způsobem křičí, či chraplá reproduktor určitá hesla. My prožíváme jakýsi vnitřní strach a stres, zda nám to neujede, na kterou máme běžet kolej. Nemusí to být nádražní hala, může to být i hala letiště. Je to podobná situace. A přiznejme si, není skutečně náš život někdy takto zformován okolnostmi, do kterých jsme se dostali? Já jsem vás tady uvítal na staveništi katedrály. „Práce jako na kostele." Mohli bychom se domnívat, že to jaksi patří minulosti, zbavme se kostelů a nebudeme mít žádné starosti. Jenomže to jenom my v češtině jsme si vývojem jazyka oddělili kostel a církev. Ještě víc práce je potřeba na církvi a v církvi než tady na té malé katedrálce zde nebo na katedrále sv. Víta. Však se teď zapotí až budou muset vše opravovat. Ale to platí také o naší dominikánské rodině, to platí také o našem řádu. Protože my nejsme někde mimo: In medio ecclesiae zpíváme o sv. Dominikovi. Proto se nedivme, že jsme zavalovaní prací, že si skutečně v životě připadáme jako v té nádražní či letištní hale. Ale přesto máme být vnitřním člověkem. Člověkem, který se dokáže takto rozhlédnout a nevidí jenom spěch a shon, ale v tom spěchu a shonu si začíná uvědomovat jednotlivé lidi. Víte, kdybychom dokázali i na tom nádraží, nebo na tom letišti povšimnout si, že tam ten člověk, ta paní by potřebovala pomoct s taškou, kdybychom si uvědomili, jakým způsobem kdo reaguje na tom nádraží, přestali bychom pociťovat shon a najednou bychom se stali skutečně plni účasti lidského života a probudil by se v nás vnitřní člověk. Vnitřní člověk v nás se neprobudí tehdy, když řekneme, už mám všeho dost, já si teď vezmu sabatický rok, to bude bezvadné. V tom okamžiku zjistíte, že problémem není nádražní hala, ale že je to naše nitro. Že jsme se nedokázali právě v něm zadívat a vidět ty druhé. Co se muselo odehrávat v Ježíšově nitru, v jeho srdci na kříži. Všimněme si, že on dokázal stále komunikovat se svým okolím. „Otče, odpusť jim." Vidí matku, vidí učedníka, vidí ženy. To je vnitřní člověk. Vnitřní člověk není ten, kdo mezi sebe a druhé dal pomyslnou čáru. Nebudu provokovat, že tam dal mříž, protože to není jenom problém klauzurní mříže, to je problém naší vnitřní dispozice, to je problém naší psychiky, že dokážeme stavět zdi. My nežijeme ve světě, který komunikuje. My žijeme skutečně ve světě, kde stále slyšíme hluk, křik, hesla, ale v tom světě se pohybují uzavření jednotlivci. Uzavření jsou především proto, že ztratili vnitřní rozměr. Protože člověk stvořený k Božímu obrazu, to je člověk, který si uvědomuje svou proexistenci. A dnešní člověk je člověk, který v sobě nese prokletí sebezborcení do sebe. Nikdy jsem si to tak plněji neuvědomil než při ranních holeních, kdy poslouchám Prahu 3 a velmi často zde slyším rozhovory literátů, malířů a jiných lidí od kumštu, kteří neustále opakují a sami pozorují, že vlastně již neexistuje mezi nimi výměna. Každý se prezentuje, už se nesdílí, ale provádí instalace. Je to tak trochu jako s tím instalatérem, kterého pak taky nezajímá, zda ta voda tou trubkou poteče nebo ne, on to nainstaloval a vyinkasoval. A tak, chceme-li být opravdu dominikánskou rodinou, chceme-li být bratři a sestry sv. Dominika a s ním bratry a sestry Ježíše Krista, musíme si uvědomit, že rodina je jedině tam, kde nejsou lidé uzavřeni do sebe, ale kde existuje ono hluboké vědomí sounáležitosti, soudržnosti, tam, kde dokážeme vidět svět očima sv. Dominika, který se snažil vidět svět očima Ježíše Krista. Jeho compassio není něco navíc, ale je to vlastně ona základní pozice pohledu sv. Dominika, kterému říkáme, že dokázal hovořit s Bohem, a nebo s lidmi o Bohu. To není zbožné povídání. Sv. Dominik věděl, že hovoří-li s člověkem, pak hovoří s Božím obrazem.

Pomocná organizace SERVO je sdružení pod patronátem řádu Dominikánů. Jejími členy jsou lidé, kteří sympatizují s touto službou řádu. Základní myšlenka odpovídá řádu Maltézských rytířů - pomáhat lidem trpícím nouzí, starým, nemocným, invalidům a ohroženým dětem bez ohledu na jejich národnost, rasu a náboženství.

Hlavní práce naší organizace je jistě práce v Misijním středisku na sídlišti Barrandov. V minulém roce se ukázala potřeba restrukturalizace péče. Při jednom večerním setkání, jehož se zúčastnili rodiče návštěvníků, zástupkyně městské části Praha 5 a spolupracovníci SERVO, vyšel najevo enormní zájem rodičů o naši práci. Stále žádali zachování Misijního střediska, protože se báli, že pokud možnost takového naplnění volného času na sídlišti Barrandov skončí, děti se opět octnou na ulici, nebo, což je ještě nebezpečnější, by se mohly nově zřízenou pohodlnou tramvajovou linkou vydávat do vnitřního města za nekontrolovatelnou zábavou. Slíbili jsme, že uděláme vše pro to, aby Misijní středisko i nadále zůstalo atraktivní.

V prvních měsících tohoto roku se ukázala jako nezbytná personální změna kvůli odchodu našeho nejaktivnějšího vychovatele. Jeho nástupce chtěl uskutečnit jeho nápady a provedl to úspěšně. Již několik měsíců funguje vedle mateřské školky „Anita", klubu „Sportík", který se pustil do boje se znečištěním životního prostředí, a skautských skupin také skupina „streetworkerů", zřízená městskou částí Praha 5, pod názvem „B-side". Ta nepatří k aktivitám Misijního střediska, ale je pozitivním partnerem při práci s mládeží a péči o ni. Spolupráce se během minulého roku ukázala jako prospěšná.

I nadále je hlavní aktrakcí Misijního střediska klub. Ten navštěvují hlavně mladí, kteří nejsou zapojeni do žádných z výše uvedených spolků nebo zájmových skupin. V klubu je k dispozici stolní kopaná, kulečník a ve společenské místnosti stolní tenis. Je také možné poslouchat hudbu a listovat v časopisech. Zaměstnanci misijního střediska jsou těmto mladým návštěvníkům k dispozici k rozhovorům. Proto organizace SERVO vyžaduje, aby byli vychovatelé pedagogicky vyškoleni, neboť požadavky mladých jsou často závažnými problémy ve vážných životních situacích a krizích. Mladí lidé se raději svěří svým přátelům, jimiž převážně vychovatelé jsou, než tzv. zodpovědným osobám.

K dispozici je návštěvníkům také občerstvovací bar s nealkoholickými nápoji. V mnohostranně využívané společenské místnosti, v níž je například umístěn stolní tenis, stojí také klavír. Již po nějaký čas se mladí lidé zajímají o hru na klavír. Jeden nadaný návštěvník Misijního střediska zde funguje jako bezplatný učitel hry na klavír pro své přátele a využívá také příležitosti hrát sám posluchačům pro radost. V této společenské místnosti se také jednou týdně promítají speciálně vybrané filmy. Tento klub navštěvuje denně 40 - 50 osob.

Jako dříve je i nyní velký zájem o „fitness room". Tato místnost by ještě stále potřebovala obohatit novým náčiním, ale na to zatím nejsou peníze. Toto zařízení navštěvuje 8 - 10 osob denně.

Novinkou zavedenou od 1. prosince 2005 je možnost psychologické porady s doktorkou psychologie. Je bezplatně k dispozici všem, kteří mají problémy. Objednání přijímají zaměstnanci Misijního střediska. Rodiče návštěvníků jsou za tuto poradnu rádi.

Organizace SERVO Misijní středisko běžně navštěvuje. Je potěšující, že jeden člen našeho představenstva, profesor na gymnáziu a otec dvou dětí, se stal ideální kontaktní osobou mezi naší ogranizací a Misijním střediskem. Je také vtažen do problémů a zdokonalování. Proto se velmi rychle dovídáme o mnoha přáních vychovatelů Misijního střediska. Bohužel jsme nemohli zdaleka všechna splnit, navzdory našemu úsilí vylepšit naše finanční možnosti. Skutečnost, že často Misijní středisko navštěvuje okolo 100 mladých za den, je pro nás povzbuzením, že zde máme důležité a vděčné pole působnosti.

Proto jako každý rok z celého srdce děkuji všem našim dobrodincům, kteří nám pomohli, abychom prací v Misijním středisku, ale také menšími podporami řešili neřešitelné problémy, do nichž se dostali naši spoluobčané. Nezapomeňte na nás, prosím, ani nadále, neboť lidé v nouzi už dávno našli naši adresu.

Dopis ze Salvadoru

Sestra Ascension Ruiz Navarro patří k Malým sestrám sv. Dominika - kongregaci založené Msgre. Romerem - a už víc než deset let žije v Salvadoru. Zapojila se do práce asociace, která podporuje drobné rolníky, snaží se jim pomáhat stát na vlastních nohou. Asociace se nazývá ANAES - Association Nuevo Amanecer - Asociace Nový úsvit. Následuje jeden z dopisů sestry Ascension.

Milí přátelé,

už dva dny nepřetržitě prší a dnes, v sobotu 8. října (2005 - pozn. překl.) prší už na celém salvadorském území.

Právě jsme dostali zprávu o zemětřesení v Indii a Pákistánu. Včera bylo zemětřesení i tady, a to po celé zemi, ale celkem nenapáchalo žádné škody, poničilo jen pár vesnic u hranic s Guatemalou. Mělo sílu šesti stupňů a jeho epicentrum leželo v moři, u pobřeží kraje Sansonette.

Ráda bych Vám napsala pár slov o tom, jak jsem tu prožila minulé dny.

Trocha historie

Z El Bajo Lempa v okrese Usulutan, kde má ANAES tři dětská střediska, jsem odjela 19. září. Strávila jsem tam pár dní s našimi spolupracovníky. Vždycky se samy sebe ptáme, proč - přes všechny přínosy místním - nejsou naše výsledky tak dobré, jaké bychom je chtěly mít.

V El Bajo Lempa jsem nikdy nežila. Jen mě tam párkrát zavedly pracovní povinnosti. Poprvé jsem tam byla v roce 1992, když mě přišly navštívit Dominika a Elizabeth. Oblast v té době ještě nebyla obydlena. První rodiny repatriované z Hondurasu tady začínaly s tím málem, co měly, většinou jen pár prkny, ze kterých si stavěly přístřešky. Mezitím spaly pod stromy. Během několika let se to změnilo. Mnozí už mají cihlové domky, i když malé. Od loňského roku mají pitnou vodu a nemusejí pít slanou vodu ze studní jako dřív. Skoro všichni mají zavedenu elektřinu.

Usulutanský okres byl vždycky obilnicí Salvadoru. Ale dnes rolníci nemají ani kukuřici, která je jejich základní potravinou. Před válkou, kdy půda patřila velkým vlastníkům (během války ji opustili), zadržovaly vodu na řece Lempa hráze, které bránily záplavám. Uplývající léta je odnesla a dnes už z nich nezbylo téměř nic. Pár let se rolníci snažili lepit díry pytli s pískem a vyzývali vládu, aby hráze znovu vybudovala. Jeden dominikán, který tu žil dlouho, nám řekl, že japonská vláda věnovala značný obnos na opravu hrází, ale zatím se nic nestalo.

Pár příhod

Protože jsem chtěla mít hezkou postavu, odložila jsem tenisky a začala chodit jako každý tady - naboso; ulice, pokud se jim tak dá říkat, jsou plné bahnitých louží. Lidé se tu pořád mají na pozoru, vstávají i v noci, aby se podívali, jestli se neblíží další záplavy. První přišly v roce 1991, další pak 1998 a ty současné jsou třetí. První věc, kterou matky udělají, když dorazí do některého z našich dětských středisek, je, že než pošlou své děti do třídy, umyjí jim nohy. Většinou totiž přicházejí naboso nebo v gumových pantoflích.

V jednom ze středisek šel pětiletý Jules-Jeremy otevřít okno a okenní tabule se přitom rozbila. Začal plakat. Přitom se zranil jen trochu, na prstě. Snažili jsme se ho utěšit a dali jsme mu na prstík malý obvaz, ale plakal stále. Ptali jsme se, proč pořád pláče a jestli se nezranil ještě jinde. Řekl mi, že se nezranil a že nechce obvaz. Pláče, protože maminka nemá peníze na zaplacení toho skla, to ho bolelo. Když jsme mu řekli, že se maminka o ničem nedozví, tak se uklidnil. Tentýž chlapec nám jednou řekl: „Dřív jsem sem nechtěl chodit, taky proto, že jsem neměl žádné šaty, ale teď mě tady mají rádi. Dali mi šaty. Najím se tu každý den, ale doma se každý den nenajím."

Situace jako tahle mě vždycky přesvědčí, že všechno, co jsme zde vykonaly, je pořád kapkou v moři. Musíme bojovat pořád dál, abychom prosadily změnu struktur, které přinášejí jen bezpráví a drancování. A tak se snažíme neztrácet naději, že se jednou splní sen mnohých a tahle země se změní k lepšímu.

Proč to tak spěchá?

Druhého a třetího října jsem byla v San Salvadoru. Čtvrtého už jsem byla připravena v holinkách vyrazit zpátky k nám. V sedm ráno za mnou přišel jeden učitel, a řekl mi, že se tam nemůžu vrátit, protože bych byla jen další, kterého by odtamtud museli - vzhledem k pokračujícím záplavám - evakuovat.

V asociaci jsme hned začali dělat, co jsme mohli a ve středu ráno jsme se vypravili s nějakým jídlem k nouzovým přístřeším tady v San Salvadoru. Znovu jsme se tam vrátili v pátek a zároveň přinesli pár matrací, něco ošacení a jídlo pro ty, kteří dosud neodešli zpátky domů.

Někdo zorganizoval nouzové přístřeší v obecním domě v Amando Lopez. Postavili ho na kopci, protože počítali se záplavami. V Presidio Liberado se zase ukryli ve výše položené části dětského centra, budované rovněž jako ochrana v čase povodní. Voda opadla a my jsme se mohli vydat k nim, ale varovali nás, ať se vrátíme rychle, protože hráze hrozily protržením.

Poté jsme v ANAES připravovali léky, které budou vzápětí zapotřebí - hlavně proti ekzémům a nemocem dýchacího ústrojí.

Solidarita

Vždycky jsem pohnuta, když vidím, jak se lidé dělí o to málo, co mají. Všichni se postarali, aby v obci bylo shromážděno a do útočiště odneseno všechno, co se dalo zachránit a to včetně již uvařených jídel. Včera jsme potkali skupinu z okresu San Rafael Cedros, která nesla stovky „popusa", malých kukuřičných placek plněných fazolemi a sýrem. Muselo jim trvat hrozně dlouho, než je upekli.

Když nebezpečí pominulo

Všechny rodiny z Bajo Lempa a dalších vesnic, které se uchýlily před dešti do útulků, se vrátily domů, aby zjistily, že přišly o sklizeň a těch pár věcí, co zůstalo doma a že musí začít úplně znova. Ale vrátily se…

Nejsmutnější byl návrat pro ty, kteří díky sesuvům půdy přišli o své domky či přístřešky nebo kterým dokonce někdo zahynul. Někteří lidé se začínají ptát vlády, co pro ně udělá, kde se mají usadit.

A jako vždy na tom vydělávají jen soukromé firmy, které dostávají bohaté příspěvky z darů ze spřátelené ciziny, které prostřednictvím COEN (Committee for National Emergencies - Výbor pro mimořádné události) rozděluje osobně prezident - převážně svým firmám. Rozdílení peněz je zároveň předvolební kampaní jeho strany (místní i celostátní volby proběhly v březnu 2006), která tak žije z bídy chudáků.

Při jiné příležitosti mě pak už vůbec nepřekvapilo, když jsem viděla v ulicích San Salvadoru prodávat španělský olej.

Opakuji to stále znova: nevím, kdy se situace místních zlepší, ale doufám, že se toho dožiju.

Samozřejmě tu vždycky budou Salvadorci, kteří se pokusí odejít do toho ráje na severu! Lidé budou neustále vymýšlet nelegální způsoby, jak se tam dostat, aby pak mohli stanout na hraně šikmé plochy. Bohatí budou nadále ničit přírodu výstavbou luxusních obchodních center, ve kterých se perou peníze, které už stejně nevědí, kam by dávali, center, ve kterých si jen pár místních může něco koupit, center, která naši zemi oslabují.

Děkuji Vám za veškeré Vaše přátelství a za solidaritu s námi.

s. Ascension Ruiz Navarro
San Salvador

„KDYBY MĚ OPUSTIL OTEC I MATKA, PŘIJME MĚ POD SVOU OCHRANU PÁN." (Ž 26, 10, Vg)

Slova o plození nebo o otcovství mají být chápána nejprve v Bohu a potom ve tvorech (podle toho, co říká svatý Pavel Efezanům 3,14-15): „Klekám na kolena před Otcem, od něhož mají původ všechny rody na nebi i na zemi" (S.T. I,33,2 ad 4). S milostí Boží se obracíme k Otci věčného Slova, k Otci Ježíše Krista a Otci našemu.

Otcovství Boží prosvítá již ve Staré úmluvě a rozvíjí se v Nové. Když se Ježíš modlí k Bohu, nazývá ho Otcem... Abba, toto slovo je uváděno několikrát.

Svatý Tomáš nám říká, že jméno odlišuje jednu osobu od druhé, a uzavírá z toho: to, co odlišuje od jiných osobu Otce, je jeho otcovství. Vlastní jméno této osoby je tedy Otec (S.T.I, 33,2). Toto slovo připomíná vztah mezi první a druhou osobou Trojice, je vzorem, který nalézáme jen v Bohu, a na zemi nebo na nebi podle textu listu Efezanům již uvedeného, jen vzdálenou podobnost (srov. I,33,3). Když se díváme na Boha, odhalujeme otcovství.

Otec není jen Otcem, v něm je všechno otcovstvím. Jeho božská přirozenost je ve vztahu k přirozenosti Slova: Bůh plodící Boha a naopak, Syn se nám jeví jako „Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha". Lidské otcovství je jistě důležité, avšak je jen modalitou osoby, protože jednotlivec tu byl už před plozením. V Bohu je toto otcovství od vždy do vždy, neboť Bůh je Otec, stejně jako je Bůh. Když ho tak nazýváme, obracíme se k první osobě Nejsvětější Trojice, k tomu, který věčně plodí Slovo, k tomu, který je na počátku, více než k Bohu, branému podstatně a celkově, i zosobněnému. Dotýkáme se tu specifičnosti křesťanské modlitby.

Přímý, věčný vztah, který spojuje Otce se Slovem: „Dnes jsem tě zplodil", ozřejmuje hledisko původu, které se týká Otce. Naši bratři na Východě kladou důraz na tento bod. Syn nalézá svůj původ v Otci a Duch svatý má též svůj původ z Otce, ať vychází z Otce skrze Syna nebo, jak my říkáme, ať vychází z obou, protože ti dva tvoří jen jediný zdroj. Otec je tedy na počátku tohoto tajemného božského trinitárního hnutí, plození, poznání a lásky.

Syn zplozený je stejné božské přirozenosti jako Otec, jehož je dokonalým obrazem. Svatý Tomáš z toho dělá závěr: Jestliže je podobnost dokonalá, synovství (nebo otcovství) je dokonalé jak v Bohu tak u Osob (S.T. III, 32,3), a dodává, že Syn Boží je dokonale podobný Otci. Božství, které je základem Otce, je totožné v Synu živém, věčném, dokonalém obrazu Otce. Otec a Syn jsou téže božské přirozenosti, jsou podobní a též totožní, neboť s Duchem tvoří jediného Boha, který je v sobě a skrze sebe v rozlišení Osob. Toto rozlišování vytváří řád, ale bez předností, jen podle původu: V Bohu existuje řád Osob podle původu, ale bez priority (S.T.I,42,3). Tajemství se dotýká protikladu. Přednost by s sebou nesla nerovnost Osob, neslučitelnou s jejich společným božstvím.

Když Otec plodí svého Syna, osoba Otce je originálním cílem tohoto plození, avšak je toto plození jeho vlastním dílem nebo je dílem tří božských Osob? Svatý Tomáš mluví o moci plození v božské přirozenosti: Otcovství není to, čím Otec plodí, ale co vytváří osobu Otce... to, čím Otec plodí, je to božská přirozenost, ve které je mu Syn zcela podoben (S.T. I,41,5). To nám potvrzuje „originální" stránku, která je v slovu Otec, více než jeho účinnost. Toto věčné plození se jeví jako stále činný, živý vzlet božské přirozenosti v její plnosti, rozlévající se z otcovství jednoho na synovství druhého, působící u jednoho počátek a u druhého cíl, Otec a Syn.

„Abba-Otče! Tobě je všechno možné..." (Mk 14,36). Tak se modlil Ježíš velmi často. Kdo je můj Otec? Položil si Ježíš tuto otázku? Dříve než o tom budeme mluvit, pokusme se pouze vniknout do tajemství Ježíše a jeho Otce.

Výraz „Abba-Otče" směřuje k Bohu, k Bohu osobnímu nebo alespoň zosobněnému, a křesťan nemůže uniknout otázce: obrací se Ježíš k Bohu? nebo k první Osobě Nejsvětější Trojice? Oslovení uskutečňuje jednotu osoby s osobou mezi Ježíšem a jeho Otcem. Které jsou tyto osoby oslovované a oslovující? Jsme blízko k prvnímu pojmu otcovství, které jsme právě viděli? Syn je nyní vtělený, jeho slovo, oděné lidskou mluvou, vstupuje do času a prostoru. Jestliže na věčné a božské „Dnes jsem tě zplodil" může odpovídat božské a věčné „Abba-Otče", ten, kterého nyní vidíme, dostává formu lidskou a časnou, ale v podstatě, v základě, je to týž Abba-Otec. Dvanáctileté dítě nebo třicetiletý rabbi je opravdu Synem Božím. V něm tělo i duše tvoří dokonalou lidskou přirozenost, kterou přijala Osoba Božího Slova: „Slovo se stalo Tělem", jeho Otec zůstává první Osobou Trojice a on druhou bez podřízení a bez jiného rozdílu, než je původ.

Ježíš se narodil z Marie působením Ducha svatého (srov. Lk 1,26-38). Maria je nazývána jeho matkou ještě s větší přesností než je Ježíš nazýván jejím synem, upřesňuje svatý Tomáš. Neboť v prvním případě používáme lidské označení (jeho matka) o osobě lidské (Marii), kdežto v druhém případě používáme lidský přívlastek (syn) o božské Osobě (Slovu). Ve vztahu Ježíše k jeho Otci obě vlastnosti Otce i Syna se obrací k dvěma božským Osobám a tento vztah sám je božský. Ježíš nemá otce podle těla. Maria počala z Ducha svatého, ale nepodlehněme pokušení vidět v něm Ježíšova tělesného otce; nepromítejme naše lidské početí na Ježíšovo tajemství, leda jen na Marii. Duch svatý není Ježíšovým Otcem ani v jeho božství, ani v jeho lidství. V Kristově početí Duch svatý nemůže být nazýván Otcem (III Sentence IV,2,1 ad 4). Jestliže Panna hrála trpnou úlohu a Duch úlohu činnou, toto poslední bylo podle božského způsobu. Účinnost připadá celé Trojici, Otci, Synu a Duchu; kdežto původ se ve vlastním smyslu vztahuje na Otce, účinnost je přivlastňována Duchu. V Lukášově vyjádření: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc nejvyššího tě zastíní" (Lk 1,15) svatý Tomáš rozlišuje božskou přirozenost společnou třem Osobám, označeným zde „mocí nejvyššího", a osobou Ducha, účinnou přivlastněním plození, ačkoli není jeho počátkem (Otec), ani to není účinek striktní, kterým je společná božská moc. Utváření Kristova těla je připisováno Duchu svatému, píše svatý Tomáš (Compendium I,219), a slovo „připisován" znamená přivlastnění; Duchu je přivlastňováno celé dílo, způsobené Bohem v Trojici, společnou Boží mocí, která však má ráz stvoření nebo znovustvoření nebo posvěcení. Tělo Slova Boha mělo být vytvořeno Duchem Slova (tamtéž), což nevylučuje, že Otec zůstává původem tohoto synovství, tři božské Osoby účinností a Duch tím, komu je připisováno toto zplození.

Žádný člověk nebude nikdy moci vyslovit slovo Abba-Otec jako to dělal Ježíš, neboť v žádné lidské bytosti nenalezne tento výraz takovou odezvu. Ježíš jediný je opravdu Synem Božím přirozeností, my jsme jím milostí. V něm jediném mluví Bůh k Bohu, a proto chceme-li nazývat Boha svým Otcem ve vší pravdě, musíme se s ním spojit, být jen jedno s ním. Avšak Duch svatý, který se modlí v nás, vkládá do našich srdcí a na naše rty Ježíšovy úkony a city.

Naše modlitba musí začínat vzýváním: „Otče náš", protože Ježíš to chtěl. Když to děláme, řídíme se příkazem svatého Pavla: „Snažte se napodobovat Boha" (Ef 5,1) a napodobujme Ježíše v jeho modlitbě: „Abba-Otec". Myšlenka na našeho otce podle těla může zaměřit naše srdce k Bohu, našemu Otci, stále rozsáhlejším překročením lidských mezí: naše důvěra v Boha nezná tělesné meze, Boží pedagogika z nás dělá více než člověka Boží dítě, a posléze naše dětinná láska nezná nedostatky každého Otce podle těla. Počáteční „náš", které vyžadoval Ježíš, odlišuje modlitbu křesťana od modlitby jeho. Nejsme on a nemůžeme se modlit jeho přesnými slovy. Vztah Ježíše k Otci je jediný, náš je mu jen podobný a má na něm účast; stejně Ježíšova modlitba se pozdvihuje od osoby božské, vtělené v našem lidském světě do jiné osoby. Spojuje lidi s Bohem. Avšak je tu jen vzdálená podobnost mezi těmito dvěma modlitbami. Když vzalo Boží Slovo na sebe lidskou přirozenost, uvádí křesťana k Synu a uděluje jeho modlitbě cenu, která ji přibližuje modlitbě Synově. Vtělením věčného Slova se jeho Otec stal Otcem Ježíše Bohočlověka a též Otcem, zdrojem všeho dobra pro každého, kdo je opravdu spojen tím či oním způsobem s jeho Synem.

Zrozeni v jeho Synu křtem, živeni Tělem a Krví jeho Syna máme účast na přirozenosti jednoho i druhého. Otec může být nazýván „naším Otcem", protože my se stáváme účastí stejné přirozenosti jako on. Tu ještě se má moc znovuzrození vztahovat na všemohoucnost společnou třem božským Osobám, přivlastnění - synovství je uskutečňováno Třemi, je přivlastňováno Duchu, ale svým cílem z nás dělá děti Otce v Synu. Příliš dlouho snad jsme zůstali pro uctivou bázeň na prahu tohoto Víru lásky, kterým je Nejsvětější Trojice. Bůh byl pro nás jen zcela jiný; avšak dnes nás uchvátil Kristus: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci" (Jan 16,28) a říká nám: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu" (Jan 20,17). „Otče náš" je modlitba podstatně společná, neboť Slovo Boží, přijímající v Marii lidskou přirozenost, přitahuje všechny lidi k sobě, spojuje je, jako jsou údy jednoho těla spojeny s hlavou a tvoří jen jeden celek.

Můžeme tu také rozlišovat znamení vzájemné výpomoci křesťanů a lásky, která je sjednocuje tak, že plní žádost Ježíše Krista: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce" (Mt 18,19). Silní tímto příslibem můžeme říci s Ježíšem a v něm obráceni k Bohu:

z francouzského originálu Prier 15 jours avec Thomas D'Aquin
vydaného nakladatelstvím Nouvelle Cité (Paříž 1991) přeložila S. M. Zdislava Černá OP

Zpívejte to při očekávání rána,
zpívejte to tiše, tiše do tmavého ucha světa!
Zpívejte to na kolenou,
zpívejte to jako pod závojem,
zpívejte to jako zpívají ženy
v požehnaném stavu:
Stal se slabým, kdo je Silný,
Nekonečný se stal malým,
spanilým se stal Mocný,
pokorným se stal Vznešený,
má dost místa v komůrce Panny:
na jejím klíně bude jeho trůn --
ukolébavka mu postačí k chvále!
Hle, dny nechtějí vstávat ze zbožnosti,
a noci země ztemněly hlubokou úctou:
Chci rozžehnout světla, duše,
chci rozžehnout radost
ve všech končinách tvého lidstva:
Buď požehnaná, která neseš Pána!
(Gertrud von Le Fort, Hymny na církev)

Požehnaný advent a radostné vánoce všem členům a přátelům dominikánské rodiny
a všem našim spolupracovníkům a dobrodincům

2. 12.	Fr. Kryštof Nečas	86. narozeniny
4. 12.	Fr. Augustin Prokop	30. výročí slavných slibů
9. 12.	S. M. Markéta Rybáková	77. narozeniny
11. 12.	S. M. Josefa Nacházelová	34. narozeniny
18. 12.	S. M. Teodora Relichová	75. narozeniny
25. 12.	S. M. Vilemína Casková	85. narozeniny
27. 12.	Fr. Augustin Prokop	54. narozeniny
30. 12.	S. M. Martina Štěpinová	43. narozeniny