OPusculum 10/2006

Magistr řádu Carlos Azpíroz Costa vyhlásil Jubilejní rok při příležitosti 800. výročí založení první komunity kontemplativních mnišek v Prouilhe.

S dovolením Apoštolského stolce bude tento rok spojen s mnoha milostmi a odpustky nejen pro bratry a sestry, ale i pro návštěvníky a příznivce klášterů mnišek v celém světě!

V České republice budou mít tuto výsadu kláštery sv. Kříže ve Znojmě a v Praze-Lysolajích.

Už 800 let plane Dominikova pochodeň! Mnišky Kazatelského řádu si letos připomínají 800 let, co vznikla ve francouzském Prouilhe jejich první komunita - jako předvoj, základ a fond pro zrození nového apoštolského řádu.

Z tohoto podnětu se letos v dubnu a v květnu konala v Prouilhe a ve Fanjeaux dvě shromáždění mnišek spolu s magistrem řádu Carlosem Azpírozem Costou a s generálním promotorem Manuelem Mertenem, aby zde ve „své kolébce" všichni načerpali pro sebe a pro své komunity novou energii podle hesla tohoto setkání „zapáleni Dominikovou vizí", vidinou. V tomto duchu se má nést celý jubilejní rok začínající o 1. neděli adventní roku 2006, až do 6. ledna 2008.

V poslední den setkání v Prouilhe 4. května hořely při mši svaté u oltáře velké svíce, „Dominikovo světlo". Otec magistr nakonec rozdal všem účastníkům a účastnicím, kteří byli vyvoláváni jménem, malé svíčky ozdobené dominikánským znakem a zapálené od oněch velikých, a každému a každé položil ruku na hlavu s požehnáním. Takto dostali všichni za úkol nést DOMINIKOVO SVĚTLO do svých rodin.

Jednou z klíčových postav tohoto setkání byla sestra Barbara Beaumontová, mniška kláštera Panny Marie Prostřednice v Herne v Belgii, vynikající řádová historička, která věnuje všechny své síly bádání o dějinách řádu a zvláště jeho ženské větve. V Prouilhe přednesla při tomto setkání důležitou přednášku.

Její studie nám přinášejí nový pohled na našeho zakladatele a na první sestry. Dosud se mělo za to, že Dominikovi šlo hlavně o vytvoření skupiny kazatelů pro potřeby jeho doby. Podle této myšlenky měla být k nim přidružena za účelem modlitby a oběti také skupina žen.

Sestra Barbara zaměřuje náš pohled na našeho svatého Otce, jak byl ve svých dlouhých nočních modlitbách uchvácen jednotnou velkolepou intuicí - armádou m u ž ů a ž e n, kteří mají, každý svým způsobem, usilovat o záchranu duší a podpírat církev, ohroženou bludnými naukami. První setkání s kacířstvím, které zažil Dominik na své cestě jižní Francií, bylo jen impulzem k „nastartování" tohoto smělého díla.

Dominikova „vize", která má zapalovat i dnešní generaci dominikánů a dominikánek, obsahovala tedy o b o j í f o r m u - bratry, kteří bojují slovem v prvních řadách, a mnišky, které „bojují" v jednotě s nimi způsobem skrytým.

První klášter těchto mnišek, které přijaly Dominikovu intuici, vznikl v r. 1206. Stál přímo na bojišti, na němž se odehrávaly skutečné boje duchovní - a bohužel i krvavé, podle tehdejší mentality. Bratři, kteří se angažovali v úporných disputacích s bludaři, přicházeli si k svým sestrám odpočinout a občerstvit se a posílit a vyprávěli jim o svých úspěších i neúspěších. Takto je zapojovali do svých prací a sestry přijímaly jejich úmysly do svých modliteb a obětí. Jejich klauzurovaný klášter byl jako „skleník", ve kterém byly chráněny všech zhoubných vlivů, ale který měl okna dokořán otevřená, takže jím mohly provívat všechny proudy, jež hýbaly církví a světem.

Když potom dostal řád Kazatelů církevní schválení, měl už pevnou strukturu a byl „bojeschopný".

Po celá staletí udržovaly mnišky Dominikovu pochodeň, a když po Francouzské revoluci, která zlikvidovala množství klášterů, chtěl P. Lacordaire obnovit ve Francii dominikánský řád, mohl navázat na Dominikovo charizma, které existovalo nepřetržitě v ženských klášterech a právě mnišky byly jeho nositelkami, říká sestra Barbara.

Ženská větev řádu Kazatelů není tedy jen nějakým jeho přívěskem, doplňkem, ale od samého začátku je jeho nedílnou součástí. Když budeme oslavovat 800 let od jejího zrodu, budeme oslavovat celou Dominikovu „vizi". Kéž se srdce bratří a sester znovu rozhoří tímto plamenem a kéž se jím nechají zapálit i jiné mladé duše! Ať se v tom Evropa nenechá zahanbit Afrikou a Asií, kde vzrůstá počet povolání!

Milí bratři a sestry, i přes výzvu z minulého čísla stále ještě evidujeme větší množství nezaplacených předplatných. Jedná se o předplatitele s těmito specifickými symboly (číslo uvedené v pravém horním rohu adresy): 017, 025, 027, 030, 031, 033, 036, 043, 046, 048, 052, 055, 059, 066, 072, 091, 098, 100, 101, 103, 119, 136, 157, 159, 164, 167, 177, 180, 193, 194, 195, 199, 203. Celkem je to 38 dosud neuhrazených výtisků, což činí 9.500 Kč.

Prosíme o zaplacení obratem (250 Kč složenkou na adresu: Dagmar Kopecká, Na Zlíchově 8, 152 00 Praha 5 nebo bankovním převodem na č. účtu 122918389/0800, var. symbol 332; nezapomeňte uvést Váš spec. symbol). Pokud někomu z Vás finanční situace neumožňuje zaplatit předplatné v plné výši, napište nám a my zbývající částku uhradíme z fondu pro potřebné.

Předem se omlouváme všem, kteří se snad v našem seznamu neplatičů ocitli neprávem, v takovém případě prosíme o zaslání informací o provedené platbě.

SLUŽBY PROVINCIALÁTU
Při zachování čísla pevné linky na provincialát bylo zřízeno i číslo mobilní: +420 602 592 174. Tento mobil bude obsluhovat sekretářka provinciála Anežka Bachnová. Jako číslo na provincialát prosím používejte přednostně toto mobilní číslo. Otec provinciál bude přítomen každé pondělí 9:00-12:00, 14:00-16:00. Návštěvu je třeba vždy domluvit předem.

PODZIMNÍ SETKÁNÍ STÁLÉHO STUDIA
Podzimní setkání stálého studia se bude konat v sobotu 25. 11. 2006, tentokrát v Praze. Předmětem studia v letošním akademickém roce je ekleziologie (nauka o církvi). Na tomto setkání bude mít přednášku fr. Benedikt Mohelník na téma Personalita církve. Toto setkání je otevřené pro celou dominikánskou rodinu; pro bratry dominikány bude mít nejen studijní, ale i formačně-komunitní ráz. Podrobnější program bude oznámen v listopadovém OPusculu.

KAZATELSKÉ STŘEDISKO
Tým Kazatelského střediska se schází každé 3. pondělí v měsíci (vyjma prázdnin) v klášteře sv. Jiljí v Praze. Příští setkání se bude konat 16. 10. 2006 od 17:00 h. v kostele sv. Jiljí a pak ve velké hovorně.

PRAŽSKÝ KONVENT
Husova 234/8, 110 00 Praha 1, tel. 224 218 442, fax: 224 218 443, e-mail: praha@op.cz, sv.jilji@op.cz; jilji.op.cz

Pražský konvent má nové webové stránky na adrese http://praha.op.cz.

Nedělní káva
Vždy po každé nedělní mši sv. jste zváni ke kávě nebo čaji do velké hovorny kláštera k přátelskému posezení.

Páteční snídaně
Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. (Jan 21, 12) • Každý pátek jste zváni na mši sv. v 7 hod. do kaple sv. Zdislavy, po které následuje společná snídaně s duchovním zamyšlením ve velké hovorně.

Společenství modlitby
Schází se každou středu od 19:45 ve velké hovorně. Je otevřeno všem, kdo žízní po Bohu, tak jako Bůh žízní po člověku. Po katechezi a dotazech následuje po 21. hod. adorace Nejsvětější Svátosti v kostele sv. Jiljí do 22 hod.

Vyučování katechismu
Příprava na přijetí svátostí křtu a biřmování i vzdělávání ve víře pro zájemce probíhá v klášteře každé úterý po nešporách (cca 19:30 h.) na faře pod vedením fr. Romualda.

Přednášky

• Duchovní život podle R. G. Lagrange OP
Přednášky o duchovním životě podle známého dominikánského učitele probíhají každý čtvrtek po nešporách v čítárně kláštera pod vedením fr. Jordána Vinklárka OP.

PLZEŇSKÝ KONVENT
Jiráskovo nám. 30, 326 00 Plzeň 26 , tel. 377 241 660, fax: 377 447 882 , e-mail: plzen@op.cz; plzen.op.cz

Náboženství
1. a 2. tř. - Čt 14:30-15:15, vede L. Fišerová
3.-6. tř. - Po 14:30-5:15, vede P. Cyril OP
7.-9. tř. - Út 14:30-15:15, vede fr. Šimon OP
od 15 let - Út 15:30-16:30, vede P. Jan OP

Aktivity pro děti a mládež
Koťata - Pá 14:30, vede J. Kratochvílová
Malá schola - Pá 16:00-17:00, vede M. Petrová
Výtvarný kroužek pro mladší (4 - 8 let) - Út od 15:30, vede T. Šmolíková
pro starší (nad 8 let) - Út od 16:30, vede J. Šmolíková
Společenství starších dětí - Pá 17:00-18:00, vede A. Krondlová
Fotbal - Pá 15:00-16:30, vede P. Lejčko
Klub odvážných dívek - Čt 16:30-17:30, vede I. Pulicarová
UCHO - jednou za 14 dnů, Pá od 19:00 v pastorační místnosti, vede A. Krondlová a kol.

Další akce
1. 10. pouť k Panně Marii, Královně růžence
5. 10. 19:30 filmový seminář „Bratr slunce, sestra Luna"
7. 10. výlet pro děti
12. 10. 19:30 setkání nad poutí do Říma
14. 10. 16:30 varhanní koncert z díla J. S. Bacha, hraje dr. Jiří Liška
14. 10. 9:30-12:00 výtvarná dílna - malování na sklo
26. 10. 19:30 zahájení přednáškového cyklu „Ženy v dějinách křesťanství": přednáška Ženy ve Starém zákoně - P. Petr Beneš CSsR
29. 10. posvícení; v 16:30 prohlídka kostela s výkladem

POUTNÍ BAZILIKA SV. VAVŘINCE A SV. ZDISLAVY
JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ
Klášterní 33, 471 25 Jablonné v Podještědí, tel. 487 762 105, e-mail: jablonne@op.cz; farnostjvp@volny.cz; www.zdislava.cz

1. 10. 26. neděle v mezidobí
9:30 mše sv.; 11:00 mše sv. německá

7. 10. svátek P. Marie Růžencové
9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

8. 10. Růžencová slavnost
9:30 mše sv.; 11:00 mše sv. (Mons. Pavel Posád)

OLOMOUCKÝ KONVENT
Slovenská 14, 772 00 Olomouc, tel. 585 230 764, fax: 585 228 254, e-mail: olomouc@op.cz; olomouc.op.cz

Společenství při klášteře:
Po 19:30 příprava biřmovanců (vede fr. Benedikt a fr. Jindřich)
Út 16:30 společenství Legio Mariae (doprovází fr. Pavel)
Út 16:30 Neokatechumenátní společenství (vedou ffr. Antonín a Štěpán)
Út 19:30 společenství mládeže (vede fr. Jindřich)
St 19:30 Neokatechumenátní společenství (vedou ffr. Antonín a Štěpán)
St 19:30 misijní společenství (vede fr. Pavel)
St 20:15 četba Sumy sv. Tomáše (vede fr. Štěpán)
Čt 19:30 společenství mládeže Zacheus (vede fr. Jindřich)
Čt 19:30 společenství Zbytek Izraele (vede fr. Antonín)
Ne 18:30 společenství starších skautů (vede fr. Damián)

Přednášky

Vybrané kapitoly z církevního práva
přednáší P. Damián Němec OP
5. 10.; 30. 11. 2006; 4. 1.; 1. 2.; 1. 3.; 29. 3.; 3. 5.; 31. 5. 2007 od 19:30 h.

Uvedení do knih Nového zákona
přednáší P. Pavel Mayer OP
19. 10.; 16. 11.; 14. 12. 2006; 18. 1.; 15. 2.; 15. 3.; 19. 4.; 17. 5. 2007 od 19:30 h.

O Božích vlastnostech
přednáší: P. Štěpán Filip OP
12. 10.; 9. 11.; 7. 12. 2006; 11. 1.; 8. 2.; 8. 3.; 12. 4.; 10. 5.; 14. 6. 2007 od 19:30 h.

Filmový seminář
zajišťuje fr. Jindřich Poláček OP
26. 10.; 23. 11.; 21. 12. 2006; 25. 1.; 22. 2.; 22. 3.; 26. 4.; 24. 5. 2007

ŽIVÝ RŮŽENEC
Zveme všechny členy a přátele dominikánské rodiny k zapojení do živého růžence za mír a za rodiny. Zájemci se mohou přihlásit na adrese: fr. Irenej Šiklar OP, Klášter dominikánů, Husova 8, 110 00 Praha 1, irenej@op.cz
fr. Irenej OP, promotor pro růženec

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR
Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, tel.: 603 976 231, e-mail: info@prolife.cz; http://prolife.cz

Modlitby za nenarozené děti. Zveme všechny lidi dobré vůle ke společné modlitbě růžence, žalmů, proseb a slavení mše svaté za nenarozené děti, těhotné maminky, zdravotnický personál a jiné potřeby.

Praha: před porodnicí U Apolináře
každý pracovní den od 7:00 do 8:15 modlitba růžence; kontaktní osoba: Miloslav Pletánek, tel.: 736 248 037

Olomouc: před porodnicí Fakultní nemocnice
každý poslední čtvrtek v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; od 18 hodin mše svatá v dominikánském klášterním kostele „Za zastavení zla potratů"; kontaktní osoba: Markéta Tomečková, tel.: 606 739 313

Setkání Pro život.
Srdečně zveme své členy a přátele na setkání a diskusi o své činnosti pro posílení úcty k lidskému životu od početí do přirozené smrti.

Setkání se uskuteční 18. l1. 2006 v Ostravě od 17.30 do 19.30 ve Vítkovické ul. 28 v areálu střediska komunity Salesiánů Dona Boska (spojení např. z vlakového hl. nádraží v Ostravě tramvají č. 1, 2 - zast. Dr. Malého).

Program setkání
• úvodní slovo (Mgr. Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR)
• informace o činnosti HPŽ ČR a projektu celorepublikové Poradny pro ženy Aqua vitae (Zdeňka Rybová)
• spolupráce s biskupy a kněžími a duchovní rozměr činnosti HPŽ ČR (P. Pavel Mayer OP)
• vystoupení hostů s diskusí (MUDr. Xenie Preiningerová, gynekoložka, Jaroměřice nad Rokytnou; MUDr. Maria Fridrichová, Poradna PPR při CPR v Ostravě; JUDr. Ing. Jiří Karas, bývalý poslanec Parlamentu ČR)
• neformální diskuse v kuloárech

Od 16.30 je možné zúčastnit se mše svaté v kostele sv. Josefa, který se nachází bezprostředně u místa setkání.
Bližší informace na tel. č. 736 766 660 (Zdeňka Rybová) nebo na e-mailu info@prolife.cz.

Prosba o finanční příspěvky: Prosíme vás, bratři a sestry, o finanční příspěvek na organizaci setkání (pronájem sálu, ozvučení, příprava materiálů, nákup občerstvení,...). Všechny dary budou náležitě vyúčtovány; můžeme vám také vydat potvrzení o daru církevní organizaci snižujícím základ daně (potvrzení vystaví na požádání sr. Ester, viz adresa redakce). Finanční spojení: 122918389/0800 (ČS), var. symbol 687; nebo osobně u sr. Ester přímo na setkání

Prosba o pomoc s občerstvením: Prosíme vás, bratři a sestry, všichni, kdo můžete, přivezte s sebou cokoli dobrého pro obohacení společného stolu - vše bude vítáno.

Prosba o pomoc s přípravou: hledáme dobrovolníky, kteří by mohli pomoci s přípravou a organizací setkání již ve čtvrtek nebo v pátek odpoledne/večer; nocleh pro ně bude zajištěn; hlaste se prosím u sestry Dominiky

Ranní útočiště: pro účastníky setkání, kteří přijedou v sobotu brzo ráno, bude od 6:30 hodin na biskupství k dispozici místnost s malým občerstvením a sociální zařízením

Dominikánský klub: účastníci klubu, kteří se chystají v Hradci Králové přenocovat ze soboty na neděli, nechť si s sebou vezmou karimatku a spací pytel

Hlídání dětí: bude zajištěno po celou dobu programu vyjma mše sv., oběda a dominikánského klubu; kdo by se chtěl podílet na této službě či přispět finančně na její zajištění, ať se obrátí na sestru Dominiku

Ubytování poutníků: tento rok není možné ubytování v Adalbertinu; jiné možnosti ubytování lze nalézt na www.hradeckralove.cz

Příležitost ke svátosti smíření: viz rozpis u vchodu do kaple

Texty pro společnou modlitbu budou k dispozici

Závazný počet účastníků nahlaste do 28. 10. 2006 na adresu:
S. M. Dominika Bohušová OP, Velké nám. 35, 500 01 Hradec Králové
tel.: 495 063 625; 603 229 688; e-mail: dominika@diecezehk.cz

VZÁCNÉ JUBILEUM

Kostel svatého Kříže ve Znojmě prožíval zase jednu milou slavnost. Jeho - můžeme říci „starousedlík", protože zde začínal svou kněžskou působnost - otec Ambrož Svatoš oslavoval s vroucím děkováním 70 let ode dne, kdy na něj biskup vložil ruce a chrámovým prostorem zaznělo jásavé: „Ty jsi kněz navěky...".

„Navěky"... To už bude záležitost nebešťanů, kteří přijmou našeho oslavence mezi sebe, až k tomu dá Nejvyšší pokyn...

Ale zatím my pozemšťané, děti dominikánské provincie, se radujeme, že nám Pán dopřál po tolik let se těšit z přítomnosti, obětavosti, lásky, příkladné služby a modliteb našeho spolubratra a otce.

Těch 70 let nebyla pro něj vždy idyla. Jak muselo bolet jeho dominikánské srdce, když mu nepřátelský režim nedovoloval „contemplata aliis tradere", rozdávat duším dary, které mu byly svěřeny pro jejich spásu, když byl „odklizen" do nuceného ústraní!

Ale Duch svatý se nenechává umlčet. I ve své izolaci v moraveckém kněžském domově vyvíjel otec Ambrož intenzivní činnost. Jak nesmírně mu vděčí komunita dominikánských mnišek, že ji po 2. vatikánském koncilu odborně a prakticky uvedl do obnovené liturgie! Jakou radostí a jakoby jeho korunou byla kanonizace patronky rodin bl. Zdislavy, pro kterou se po celý život namáhal! Když jsme se dočkali svobody a on se mohl vrátit k sv. Kříži, kolika trpícím duším pomohl slovem a svátostmi k novému životu, k nové naději! Mnozí z těchto obdarovaných mu přišli projevit svou vděčnost při slavné mši svaté 9. června v našem kostele, kde mohl trůnit jako patriarcha, obklopený svou rodinou!

Ale Pán od něho teď žádá, aby dovršil svou kněžskou oběť už jen utrpením, bezmocností, závislostí na pomoci druhých. Ukřižovaný Kristus ho připoutává k sobě, aby mu dal jednou jako věrnému služebníku plnou účast na svém vzkříšení.

A on nese svůj kříž s vírou a odevzdaností, jak tomu vždycky učil své duchovní děti. A když každé ráno žehná ze svého okna celému městu, je to jako láskyplné otcovské objetí a na jeho obyvatele se snáší, ať chtějí nebo nechtějí, tajuplná Boží síla!

Kazatelem při „jubilejní" mši svaté byl P. Angelik Mička. Zdůraznil, jak Písmo svaté Starého i Nového zákona nastiňuje v podstatě cestu Božích „vyslanců", ať to byli proroci, nebo sám Ježíš Kristus. Nikomu neslibuje blaho a pohodu, nemaže vyvoleným med kolem úst. Pravdivě jim předkládá, co je čeká. Zve je na křížovou cestu. Ta jediná je následováním Božího Syna, kterého chtěli jeho spoluobčané shodit ze skály. A také jediná je plodná!

Na takovou cestu tedy zavolal Pán před 70 lety i našeho milého Otce Ambrože. On nezaváhal jako někteří. Uvěřil příslibu: „Stačí ti má milost." S plným uvědoměním sklonil hlavu pod Mistrovo sladké jho a nesl je věrně a statečně přes všechna protivenství, vždy s novým optimismem, až dodnes. A nejen sám, ale jako dobrý pastýř táhl za sebou následovníky, když byl po mnoho let představeným provincie.

Vším těžkým dozrával, dorůstal a dorostl otec Ambrož, „dorostenec", jak se rád nazýval, k plnosti vysokého ideálu a teď, schýlen už až k zemi jako těžký PLNÝ KLAS, může očekávat od nejvyššího soudce VÍTĚZNÝ VĚNEC.

MARIINA LEGIE VE FARNOSTI SV. JILJÍ V PRAZE

Od února 2001 působí ve farnosti sv. Jiljí v Praze Mariina legie. Je to mezinárodní organizace, která letos oslavila své 80. jubileum. Byla založena v Dublinu, kde má dodnes své centrum. Cílem ML je prohlubování náboženského života - posvěcování vlastních členů - a apoštolát. Apoštolátem se míní rozmlouvání s lidmi o Bohu a o duchovních věcech. Nejtypičtějším druhem apoštolátu ML jsou návštěvy legionářů v bytech občanů, tzv. chození „dům od domu". ML navštěvuje také nemocnice a různá zařízení pro starší občany, kontaktuje mládež i děti, usiluje o rozšíření úcty k Panně Marii, rozdává zázračné medaile Neposkvrněného Početí, nabízí duchovní literaturu a zajišťuje spojení věřících s knězem. Veškerá činnost legie je založena na vztahu k Ježíšově Matce Panně Marii, na jeho prohlubování a rozšiřování.

Každá skupina Mariiny legie, tzv. „prezidium", se setkává pravidelně každý týden. Prezidium smí působit ve farnosti pouze se souhlasem faráře a musí mít svého duchovního vůdce, kněze. V programu setkání prezidia je modlitba, včetně pěti desátků posvátného růžence, duchovní četba, studium, promluva kněze, zprávy jednotlivých členů o apoštolátu vykonaném v minulém týdnu a rozdělení práce v apoštolátu na další týden.

Prezidium u sv. Jiljí nese název „Neposkvrněné Početí" a má nyní asi 16 členů. Duchovním vůdcem je P. ThDr. Jan Rajlich, OP. Každý zájemce o členství může docházet do schůzek ML nezávazně po dobu tří měsíců. Po uplynutí této doby je možno složit legionářský slib a stát se aktivním legionářem nebo se rozhodnout pro tzv. „pomocné členství", které spočívá v závazku každodenní modlitby na úmysly legie. Naše prezidium se setkává každou neděli v 16:00 hodin ve velké hovorně dominikánského kláštera.

Naši legionáři prošli od založení prezidia farnost sv. Jiljí „dům od domu" již dvakrát. Navštěvujeme nemocnici Na Bulovce a domovy důchodců v Čimicích a Dobřichovicích. Naše prezidium má také již asi 20 pomocných členů, několik z nich je z Moravy, jednu pomocnou legionářku máme dokonce až v Peru. Začali jsme organizovat společné poutě, v září jsme vykonali naši první pouť na mariánské poutní místo Hrádek u Vlašimi a chystáme další.

Zveme srdečně každého, kdo má lásku k Panně Marii a chce si ji ještě více prohloubit, aby mezi nás přišel a mohl tak při společné modlitbě a apoštolátu zkoumat, zda právě on nemá povolání pro tuto službu!

Petr Hadraba, hadraba@seznam.cz
(převzato z http://jilji.op.cz)

PROSBY O MODLITBY

za magistra řádu

za otce provinciála fr. Benedikta OP a za všechny bratry nově ustanovené do provinčních oficií

za naše představené a za Boží pomoc pro všechna důležitá rozhodnutí

za nová povolání pro všechny větve dominikánské rodiny

za naše bratry a sestry, kteří kdekoli na světě trpí kvůli výkonu své služby

za apoštolské působení v médiích, především na internetu

za projekt křesťanského knihkupectví OLIVA

za nemocné členy, příbuzné a přátele dominikánské rodiny

za Boží pomoc při zakládání duchovní komunity tělesně postižených mužů v Jablonném v Podještědí

za naše bratry a sestry působící ve školství

za naše bratry studenty ve Francii

za farnost v Praze na Zlíchově a za misijní středisko na Barrandově

Prosím Vás o modlitbu za slobodu mojej dcéry a ostatných dievčat, ktoré sa ocitli v sektárskom spoločenstve. Zo srdca Vám ďakujem! nešťastná matka

(1. všeobecný, 2. misijní, 3. národní)

Denní modlitba: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc.

ŘÍJEN
1. Aby pokřtění zráli ve víře a projevovali ji v jasných, praktických a odvážných rozhodnutích.
2. Aby světový den modliteb za misie pomáhal k růstu misijního zápalu a spolupráce.
3. Aby církev v naší zemi dokázala věrohodně ztělesňovat obraz Ježíše Krista.

pátek 20. 10.
19:00 mše sv.
20:00 večeře
20:30 beseda, moderuje P. Savio Řičica OP
22:00 kompletář

sobota 21. 10.
7:00 mše sv. s ranními chválami
8:00 snídaně
8:30 modlitba se čtením
9:00 Jindřich S. Valeš: Liturgická modlitba
10:30 P. Savio Řičica OP: Růženec, mariánská úcta
12:00 modlitba během dne
12:15 oběd
13:00 siesta
15:00 Tomáš J. Machula: Smysl přímluvné modlitby
16:30 P. Romuald Rob OP: Úcta k nejsvětější svátosti
18:00 nešpory
18:30 večeře
20:00 osobní volno

neděle 22. 10.
7:00 modlitba se čtením + ranní chvály
8:00 snídaně
8:30 Jitka R. Jonová: Eucharistická úcta mimo mši svatou
10:15 mše sv.
11:45 modlitba během dne
12:00 oběd

ZPRÁVY Z MÍSTNÍCH SDRUŽENÍ

MS OLOMOUC (představená Zdislava Kvapilová)

V červnu jsme se sešli 10. 6. 2006. Na společnou modlitbu ranních chval navázala mše svatá celebrovaná o. Pavlem. Pak následovala další část přednášky o apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi. Po obědě jsme se společně vypravili na centrální hřbitov a uložili ostatky zesnulého Drahoška Škovroně do dominikánského terciářského hrobu.

V červenci jsme se viděli při pouti na svatý Kopeček dne 8. 7. 2006. Po mši svaté, kterou celebroval místní farář o. Dominik, jsme se za krásného počasí v ambitech kostela společně pomodlili křížovou cestu a poté adorovali v boční kapli. Nakonec jsme si užili v blízké cukrárně, kam nás pozvala oslavenkyně naše sestra Alenka Markéta. Ještě jednou díky.

V srpnu 8. 8. 2006 jsme se sešli na slavnosti sv. Otce Dominika. Poobědvali jsme společně s bratry. Slavnostní mši svatou celebroval otec provinciál fr. Benedikt Mohelník. Poté se za velké účasti členů dominikánské rodiny, přátel kláštera i místních farníků konalo agapé v refektáři kláštera.

Program dalších společných setkání:
8. 10. 2006 růžencová slavnost
4. 11. 2006 setkání dominikánské rodiny v Hradci Králové
11. 11. 2006 setkání
2. 12. 2006 pletení věnců
9. 12. 2006 rekolekce
13. 1. 2007 volba rady a představeného
10. 2. 2007 setkání
10. 3. 2007 setkání
31. 3. 2007 rekolekce společně s bratry
10.-14. 5. 2007 exercicie
9. 6. 2007 setkání
14. 7. 2007 pouť na Svatý Kopeček
8. 8. 2007 svátek svatého Dominika
8. 9. 2007 obláčky, sliby

MS TRÁVNÍK (představený Josef Lorenzo Šebestík)
Naše sdružení uspořádalo 26. 8. 2006 pouť na Turzovku, které se zúčastnili také farníci z Kvasic, Kroměříže a okolí. Duchovně nás doprovázel otec Pavel Mayer OP, kterému tímto děkujeme za mši sv., křížovou cestu, zprostředkování svátosti smíření a povzbudivá slova. Navzdory upršenému týdnu v den pouti svítilo slunce a autobus se naplnil. Díky Pánu Bohu a Panně Marii za vyslyšené prosby a spokojené poutníky.

MS 3. PRAŽSKÉ (představená Eva Terezie Chaloupská)
Příští setkání se koná v pondělí 23. 10. 2006 po nešporách ve velké hovorně.
Další informace najdete na adrese www.laici3ps.op.cz.

MS 4. PRAŽSKÉ (představená Miloslava Anna Zásmětová)
Členové 4. pražského sdružení se sejdou v sobotu 7. 10. u sv. Jiljí. Program obvyklý. Exercicie našeho sdružení, které povede P. Jordán Vinklárek OP, proběhnou od 16. do 20. října ve velké hovorně dominikánského kláštera v Praze. Struktura bude následující: 8:30 ranní chvály v kapli sv. Zdislavy; 9:00 mše svatá v kapli sv. Zdislavy; po přesunu do hovorny proběhne od 10 do cca 11:30 přednáška, modlitba a ukončení. Téma exercicií ponecháme na P. Jordánovi.

MS 5. PRAŽSKÉ (představený Jan Jáchym Beneš)
Setkání našeho sdružení se konají jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek večer u sv. Jiljí. Každé setkání začíná v 18:30 h. mší svatou a nešporami, poté následuje další program ve velké hovorně nebo v kapli svaté Zdislavy. Termíny: 5. 10. (Eva Imelda, téma: sv. František), 19. 10., 2. 11., 16. 11., 30. 11. (Jan Jáchym, doplnění rady, losování patronů a úmyslů), 14. 12. 2006, 4. 1., 18. 1., 1. 2., 15. 2., 1. 3., 15. 3., 29. 3. (kající pobožnost), 12. 4., 26. 4., 10. 5. (Libuše S.), 24. 5., 27. 5., 7. 6., 21. 6. 2007

NABÍDKA NAKLADATELSTVÍ KRYSTAL OP
Krystal OP, Husova 8, 110 00 Praha 1, tel. 224 237 750, http://krystal.op.cz; e-mail: krystalop@volny.cz

Charles Journet: Promluvy o eucharistii
I přes relativní hojnost Journetových spisů o eucharistii není vydání těchto promluv něčím nadbytečným. Připomínají základní body věrouky o eucharistii, ale zároveň jsou svědectvím života a modlitby člověka hluboké kontemplace. V knize se často vracejí dvě slova: oheň a něha. Tato slova naplno vyjadřují duchovní naladění těchto promluv: smysl pro hloubku tajemství vykoupení a ozvěnu pokoje, který nepochází od člověka. Oheň: „Tajemství eucharistie, tajemství, ve kterém tluče srdce církve, kde se Bůh dotýká naší země naprosto bezprostředně, dotekem plným žhavé lásky!" A něha: „Božský život se zahaluje něhou a laskavostí, aby se nás přišel dotknout, aniž by nás oslnil, aniž by narušil křehkou stavbu světa." Tyto stránky bezpochyby otevírají srdce pro „šok z reálné přítomnosti Slova".
brož., 64 str., 75 Kč

Lois Rock: Ježíš - encyklopedie
Výpravná encyklopedie předkládá čtenáři zevrubné informace o Ježíšově životě a jeho působení. KN, váz., 127 str., 299 Kč

Franz Peter Sonntag: Tomáš Morus - Dopisy z vězení
MCM, brož., 174 str., 139 Kč

Zapaluji? Na minutu s Ladislavem Kubíčkem. Z exercicií Ladislava Kubíčka vybrala Marie Svatošová.
KN, brož., 111 str., 99 Kč

Tommaso Mastrandrea, Giacomo Perego: Katedrála moudrého písaře
Biblické příběhy pro malé i větší děti.
KN, váz., 128 str., 299 Kč

Robert Spencer: Islám bez závoje
Zneklidňující otázky o nejrychleji rostoucím náboženství. Triton, váz., 236 str., 299 Kč

Scott Hahn: Hostina Beránkova
Kniha Zjevení jako obraz mše svaté.
KN, brož., 183 str., 169 Kč

Milan Hromník: Mučedník Vasil Hopko. Stručný životopis.
KN, brož., 69 str., 79 Kč

Margaret Cravenová: Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
Další vydání úspěšného románu o zapadlé indiánské vesnici Kwakiutl.
Vyšehrad, váz., 133 str., 178 Kč

12. září 1971

zemřel v Praze, když svolával věřící zvony na mši sv., skvělý bratr spolupracovník Leopold Odstrčil OP. Narodil se 25. května 1912 ve Chválkovicích u Olomouce, řeholní sliby složil 28. září 1932 v Olomouci. Do roku 1950 pracoval v Olomouci v administraci revue Na hlubinu a nakladatelství Krystal. Byl internován v Broumově, pak musel nastoupit na nucené práce. Po propuštění pracoval v civilním zaměstnání a v roce 1968 využil první příležitosti k návratu do řeholní komunity. Spolu s P. Jiljím Dubským obnovoval dominikánský život při kostele sv. Jiljí v Praze. Byl velmi oblíbený pro svůj láskyplný a bratrský přístup ke všem. Pohřben je ve Chválkovicích u Olomouce. Ať odpočívá v pokoji.

12. září 1981

zemřel v Letovicích na Moravě bratr spolupracovník Josef Dvorský OP. Narodil se 21. února 1912 v Babolkách u Letovic, sliby složil 28. října 1947 v Praze. V pražském klášteře žil pouhé tři roky, sloužil jako sakristán, pak byl v internaci, u PTP v armádě a nakonec v civilním zaměstnání v Letovicích. Pohřben je v Letovicích. Ať odpočívá v pokoji.

Pokračuje příprava kanonizačního procesu fr. Bartoloměje de Las Casas

Letos se ve španělské Seville, v klášteře sv. Tomáše Akvinského, konalo mezinárodní kolokvium o životě a práci Bartoloměje de Las Casas. Přednášející tvořila více než desítka odborníků, kteří se dlouhodobě věnují zpracovávání mnohotvárného odkazu tohoto velkého obránce Indiánů. Pro jedince by bylo prakticky nemožné obsáhnout celé dílo fr. Bartoloměje.

Kolokvium se těšilo velkému zájmu - přednášky byly doslova nabity posluchači. Šlo o významnou příležitost jak se dozvědět více nejen o životě a díle tohoto velkého dominikána, ale i o postupu prací při mapování jeho odkazu a tím přípravě jeho kanonizačního procesu.

Dominikáni již deset let na internetu

Nejstarší ústřední dominikánská webová stránka http://domcentral.org existuje již deset let. Po celou dobu ji spravuje tým pod vedením Alberta Judyho OP z provincie Svatého Alberta Velikého v USA. Centrální dominikánská stránka byla později přesunuta pod doménu www.op.org (která byla původně registrována a spravována jedním norským laikem), ale i tak je to největší archiv dokumentů o historii, životě, kázání a spiritualitě řádu vůbec, včetně zvukových záznamů mnoha kázání. V poslední době byla díky péči konventu v St. Louis stránka obohacena i o dominikánský blog.

Stránka neobsahuje jen neobyčejné penzum materiálu, ale je i spojovacím bodem, kde se nacházejí adresy většiny internetových stránek věnovaných sv. Dominikovi či dominikánům, stránek všech konventů, kongregací, ale např. i Ústavu sv. Tomáše Akvinského, Angelica, Fenwickovy střední školy, Dominikánského ekumenického institutu na Bari, Dominican Leadership Conference, CODALC (konference zemí Střední Ameriky), Dominican Volunteers International, abychom jmenovali aspoň některé. Doména www.op.org se také přednostně zobrazí při zadání jakéhokoli výrazu souvisejícího s dominikány na významných internetových vyhledavačích (Yahoo, Google).

Lidé, kteří s internetem profesionálně pracují, vědí, jak dlouhá doba je na internetu deset let. Přístupy i technologie se proměňují velice rychle a není vždy snadné udržet krok s posledním vývojem v oboru. Proto bratřím, spravujícím doménu stránku www.op.org, patří za jejich práci upřímný dík.

Dominikánská rodina na misiích. Misionáři, ne pouze účastníci
Zpráva o misiích dominikánské rodiny v Chile v lednu 2006

Misie probíhaly od 19. do 29. ledna 2006 ve farnosti sv. Dominika v Chillanu, při kapli sv. Alberta Velikého, pod záštitou Kazatelského oddělení misií dominikánské rodiny (FADO).

Šestnáctičlenný misijní tým tvořili častí návštěvníci kaple, jak laici, tak duchovní ze Sereny, Valparaísa, Melipily a Santiaga. Se spoustou entusiasmu chtěli tento týden prožít nikoli jen jako účastníci, ale také jako misionáři.

Každý den začal slavením eucharistie. Vždy dopoledne, a také někdy večer, jsme chodili na návštěvy dveře od dveří, abychom se dozvěděli víc o situaci rodin, které zde žijí, a abychom je informovali o setkáních, která jsme pořádali každý den pro děti (ve čtyři hodiny), mládež (v šest hodin) i dospělé (v osm hodin). Asi ve třičtvrtě na deset jsme uzavřeli náš den modlitbou proslovenou spontánně misionáři i účastníky setkání. Od lidí se nám dostalo skvělé odezvy. Na setkáních bývalo kolem čtyřiceti dospělých, pětatřiceti mladých a šedesáti dětí. Jejich nadšení bylo nezměrné. Nyní uvidíme, jak se jejich dobré úmysly promítnou do praxe, do jejich náboženského života.

Ze strany misionářů šlo rovněž o pozitivní zkušenost. Dařilo se nám už na misiích v roce 2004, jejich účin byl znásoben formačními setkáními v roce 2005. Díky včasné distribuci pracovních materiálů jsme měli více času o věcech diskutovat. Metodika probíraná v rámci následujících workshopů pak umožnila účastníkům budoucích misií osvojit si všechny potřebné dovednosti.

Ne všechno bylo zaměřeno jen k posílení ducha. Tělo si také žádalo své a o to se skvěle staral tým usídlený v refektáři Balmacedské kaple. Denně vařili skvělý oběd a ještě něco lehčího k večeři. Vzpomínky na skvělá jídla zůstaly nejen v duších a myslích našich misionářů, ale i v jejich tělech - v podobě pár kil navíc.

Misie končily v sobotu 28. ledna slavnostním večerem, na kterém se podíleli jak umělci, tak misionáři. Neděle 29. byla věnována přehledu vykonané práce. Všeobecně byla zhodnocena velmi pozitivně. Samozřejmě je vždycky co zlepšovat. Po hodnocení jsme v půl jedné slavili eucharistii. Nakonec jsme po posledním společném obědě v refektáři Balmacedské kaple doprovodili na autobus ty, kdo se vraceli domů.

Za tuto novou misionářskou zkušenost chceme poděkovat jak Bohu, tak dominikánské rodině, díky níž se tyto misie uskutečnily.

Kázání uměním

Bůh vysochal hory, napsal hudbu řek, zbásnil krásu ptačího zpěvu.

Umělec stojí v údivu před stvořením a poznává tak Boží um. V tomto údivu a obdivu se pak sám snaží vyjádřit slovo Boží.

Kázání uměním je uměleckou interpretací Boží přítomnosti, silným osobním svědectvím. Umění hovoří z duše a srdce umělce k duši a srdci diváka či posluchače. Napsané knihy či divadelní hry, namalované obrazy, hotové sochy, keramika, goblény či hudba hovoří jasnou řečí srdcí svých tvůrců o Bohu, který je uprostřed nás všech, kteří necháváme umění promlouvat k srdcím, myslím a duším.

Každý z nás se může pomodlit za milost pro práci umělců a stát se tak spoluautorem sochy či výšivky nebo krásné květinové dekorace. Zavlažme svou otevřenost vůči Bohu uměním, na němž se můžeme podílet! Uprostřed našich denních prací nás umění vybízí, abychom obrátili své mysli a svá srdce k Bohu v modlitbách a úžasu. Umění nás obklopuje; občas k nám přichází nečekaně prostřednictvím těch, kteří se sami nepovažují za umělce.

V roce 1996 se dominikáni v USA, kteří rozpoznali moc umění jakožto kázání, rozhodli začít podporovat umělce, aby začali kázat uměním. Upozornili americké kongregace, aby se více věnovaly uměleckým projevům z řad dominikánských umělců. A letos Dominikánský ústav umění (Dominican Institute for the Arts - DIA) oslavil už desáté výročí své existence! Jeho členové se při této příležitosti sešli v San José v Kalifornii, kde byl ústav založen.

DIA pořádá každoroční konferenci v některém z dominikánských mateřinců. Její součástí je i galerie vystavující díla přítomných umělců. Každé setkání je jedinečnou příležitostí k výměně zkušeností. Účastníci si též mohou vyzkoušet svou šikovnost v různých uměleckých disciplínách. A tak se malíř může na chvíli stát sochařem, básník malířem a keramici se zase mohou třeba učit kaligrafii. Na závěr každé konference je jednomu laureátovi udělena Cena fra Angelica za přínos v umělecké a duchovní oblasti.

Největší dar, který DIA řádu přinesla, je její podpora těm, kdo dosud umění brali jen jako své hobby a naplno se zatím odevzdali jiné službě. Během těch šesti let se mnoho dominikánů a dominikánek začalo věnovat umění jako svému hlavnímu úkolu. Jedním z podnětů pro ty, kdo se vracejí z konference do svých domovů, je nacházet nové způsoby jak využívat umění v kázání své komunity.

Umění je dar, který jsme obdrželi, nesmí být promarněn! Nechť plyne od srdce k srdcím jako tvůrčí slovo Boží.

s. Mary Frances Gorman OP

Grenadská diecéze sv. Jiří oslavila padesát let svého trvání

Karibský ostrov Grenada, v roce 2004 a 2005 poničený hurikány (škody způsobené na církevních budovách se doposud nepodařilo zcela odstranit), žil radostnou událostí. U Karibského moře, na bývalém letišti, pod řadou stanů postavených kolem ústředního stanu určeného pro bohoslužbu slova a stanu pro eucharistickou oběť, zahájil 19. února letošního roku Mons. Vincent Darius OP oslavy založení diecéze sv. Jiří na Grenadě. Biskup Darius byl vysvěcen na grenadského biskupa v roce 2002. Diecéze, sestávající z dvaceti farností, se rozkládá na třech ostrovech - Petite Martinique, Carriacou a Grenada. Její první biskup, Justin James Field OP, zde sloužil v letech 1957 - 1969.

Eucharistické slavnosti předcházelo dlouhé procesí věřících, řeholníků a kléru. S procesím kráčeli i biskup Darius, arcibiskup Thomas Gullickson a apoštolský nuncius a emeritní biskup Sydney Charles se svými asistenty. Procesí bylo zahájeno v Seamoonském průmyslovém parku fanfárami na lastury, které se ozývaly po celou cestu až na bývalé letiště. Kající procesí trvalo dobrou půlhodinku a doprovázela jej i Královská policejní kapela a Sbor bubeníků z Katolické školy. Procesí se zúčastnilo asi čtyři a půl tisíce lidí včetně desíti dominikánských bratří.

Slavnost pokračovala kajícím ritem, byla žehnána voda z řek, které tečou ve farnostech na ostrově, touto vodou bylo poté i kropeno. Ostrov a diecéze Grenada jsou pod ochranou Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu.

Oslav se zúčastnil též předseda vlády, ministři a senátoři. Lady Gloria Williams, manželka předsedy vlády, přečetla první čtení.

Apoštolský nuncius kázal na slova, kterými se náš Pán obrátil na svatého Františka: „Oprav můj dům…" Řekl, že diecéze je mladá padesát let a že je nám zapotřebí zapojit našich srdcí a rukou a pracovat na její obnově prostřednictvím nové evangelizace…

Po obědě se odehrávala ceremonie připomínající a oceňující práci mnoha laiků konajících v církvi každodenní práci.

Biskup Darius rozvinul ve svém kázání téma oslav: obnova prostřednictvím evangelizace.

Oslava pod širým nebem přilákala mnohé - místní hudebníci provedli některá díla zkomponovaná prvním biskupem, Justinem Fieldem OP: Keltské aleluja a Te Deum.

Dvakrát za celý slavnostní den se k nám směrem od moře vydaly černé bouřkové mraky, ale naštěstí vždy změnily směr.

Byla to opravdu nádherná mše sv. s krásnými tanci, které byly součástí obětního průvodu, vonným dýmem a troubením trumpet při pozdvihování.

Dominikáni podporují biskupa Dariuse v jeho snaze o obnovu svého lidu jako církve, ale i obnovou střech na zdejších domech.

Připomínáme, že v grenadské diecézi působili po dlouhá leta i dva otcové z Čech.

P. JUDr. Radomír Bernard Kadlec OP se narodil 21. 4. 1915 v Praze, do Řádu bratří kazatelů vstoupil 27. 9. 1941, kněžské svěcení přijal 29. 6. 1947. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po komunistickém puči se jako významný skautský pracovník zachránil se souhlasem představených odchodem do exilu. Z Velké Británie byl anglickou provincií dominikánského řádu odeslán do jejího vikariátu v Karibské oblasti, kde pak působil téměř půlstoletí v Georgetownu na Grenadě, s krátkou přestávkou na konci života, kdy pobýval v Kingstonu na Jamajce. Po celou dobu však zůstal členem české provincie. Vlast navštívil podvakrát až po návratu svobody. Zemřel na Grenadě 28. listopadu 2003.

P. Zdislav Umlauf OP se narodil 2. 9. 1931 v Dolním Němčí na Moravě. Po válce odešel studovat do Velké Británie a v exilu zůstal. Vstoupil do dominikánského řádu prostřednictvím jeho anglické provincie, která ho pak vyslala, aby působil jako kněz v karibském vikariátu. V devadesátých letech se na několik let vrátil do vlasti, aby pomohl s výchovou studentů teologie z řad obnoveného dominikánského řádu. V klášteře v Olomouci měl na starosti asi čtyřicet dominikánských kandidátů kněžství z českých zemí i ze Slovenska. Později se vrátil do Karibiku, kde vystřídal v duchovní správě svého staršího kolegu P. JUDr. Bernarda Kadlece OP. Zemřel na Grenadě 30. srpna 2004.

zprávy ze světa jsou převzaty z IDI 2/2006 a 3/2006
překlad z angličtiny Ivan František Bok

Timothy Radcliffe OP

(Toto kázání fr. Timothyho zaznělo při nedělní mši svaté na Generální kapitule v Krakově 1. 8. 2004. Až se seznámíte s jeho stále velmi aktuálními myšlenkami, jistě nám dáte zapravdu, že by byla velká škoda neotisknout tento text jen proto, že už je dva roky „starý".)

Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: „Co budu dělat, když nemám, kam složit úrodu?" Pak si řekl: „Tohle udělám: zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let: klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli." Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?" Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." (Lk 12, 13-21)

Podobenství nám vypráví o muži, který si naplánoval život. Bude pohodlný, okázalý, a osamělý. A pak vše náhle přeruší Boží hlas: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši."

„Blázne!" Jak máme chápat tato slova? Můžeme v nich slyšet tvrdý soud pronesený v hněvu. Můžeme v nich slyšet Boží odsouzení špatnosti toho muže. Zní téměř opovržlivě. Ale tak přece nemluví Ježíšův Otec, který nikým nepohrdá. Můžeme jim rozumět ještě jinak. Můžeme v nich slyšet jemné, téměř škádlivé Boží osvobození onoho muže od jeho malého hloupého snu.

Ten člověk je uvězněný ve svém malém světě. Sedmkrát se v tomto krátkém podobenství objevuje sloveso v první osobě čísla jednotného - „já". A když už používá „ty", stále mluví jen sám se sebou. Je úplně sám. Nikdo jiný neexistuje. To je svět, v němž nemůže být šťastný. Je v něm odsouzený k samotě a frustraci. A když mu Bůh říká: „Blázne!", vysvobozuje ho z těsného vězení, které si sám vytvořil.

Pocházím z šesti dětí. A občas, když se mi nepodařilo prosadit svou nebo zvítězit v našich hrách, jsem trucoval. Sedával jsem sám a cítil se bídně. Tehdy za mnou přicházela maminka a říkala: „No tak, Timothy. Neblázni. Pojď si hrát s ostatními." A to je přesně to, co tady dělá Bůh.

Všichni si přejeme být středem pozornosti. Noel Coward, známý anglický dramatik, kdysi po dlouhé době potkal jednoho ze svých přátel a řekl mu: „Nemáme dost času, abychom mluvili o nás obou. Tak budeme mluvit o mně." Ale to je cesta vedoucí ke sklíčenosti a nudě.

Jeden Žid kdysi napsal slavnému americkému rabínovi: „Já jsem nešťastný a potřebuji Vaši pomoc. Modlím se pravidelně. Chodím do synagogy. Postím se každý týden. Přispívám na charitu, ale stále se cítím mizerně. Já nevím, co mám dělat." Rabi podtrhl všechna „já" a začátky vět a poslal mu ten dopis zpátky. Byly vždy jen v první osobě. Boží soud není nelítostným odsouzením, hněvem obráceným vůči nám. Je to osvobození od našich malých světů, jež si pro sebe stavíme. V angličtině máme rčení: „Wake up and smell the coffee." („Vzbuď se a čichni si, jak voní káva.") Vzbuď se a podívej se, jak vypadá skutečný svět.

V tomto podobenství se tak děje v okamžiku smrti. Ale nestává se to pouze tehdy. Bůh stále vtrhává do našich životů, aby otevřel dveře našich vězení. Když se zamilujeme nebo se setkáme s utrpením nebo když nás poznamená setkání s někým jiným, pak se můžeme naučit nebýt středem světa.

Když jsem žil v Římě, měl jsem nádherný výhled z okna. A přímo nad tím oknem si vybudovali hnízdo jestřábi. Ani nevím - jsou tam ještě, Carlosi? Pokud ano, pozdravuj je ode mne!

Každý rok vyseděli novou rodinku, a pak se odehrávalo každoroční drama. Rodiče tlačili malé jestřáby z hnízda ven a nutili je létat. Každý rok jsem pozoroval, jak ti malí ptáci bojují, aby se udrželi ve vzduchu, a vracejí se zpět do hnízda. A to je to, co s námi dělá Bůh. Tlačí nás ven z malých hnízd našeho narcismu a zve nás do vzdušného prostoru, abychom žili v obrovské nesmírnosti nebe.

Za mnou je spousta bratří, které jste nikdy předtím neviděli. Jsme tu kvůli Generální kapitule Řádu. Přišli jsme sem ze všech končin světa. Přišli jsme každý se svými vlastními záležitostmi, obavami a zájmy. My sami, naše kláštery a provincie jsou těžištěm našich příběhů.

Kapitula je pro nás také okamžikem soudu. Bůh tu každému říká: „Blázne! Vážně si myslíš, že jsi středem světa?" Slýcháme v těchto dnech příběhy našich bratří a sester, kteří trpí na místech jako je Irák nebo Pákistán. Slyšíme o úžasných činech našich bratří a sester v USA, kteří protestovali proti válce, a šli proto do vězení. Učíme se dýchat čerstvý vzduch většího světa, v němž každý dostáváme jen malou roli. Můžeme objevit svobodu hraní tak malé role. A nakonec se musíme naučit patřit k příběhu, který je větší než Řád sám - Kristově smrti a vzkříšení. Pouze tehdy jsme Řádem kazatelů, když se více než o Řád zajímáme o evangelium. Řád má smysl pouze tehdy, když se nezabývá výlučně sebou, ale kázáním. Jestli je naše role v tomto kázání malá či velká, není důležité.

Traduje se příběh o muži, který řídil auto po cestě lemující okraj útesu. Usilovně přemýšlel nad tím, zda věří v Boha nebo ne. Ve skutečnosti se tak pohroužil do svých myšlenek, že zapomněl sledovat cestu a sjel z útesu. A jak padal vzduchem, zachytil se o větve stromu a zůstal viset nad bezednou propastí. Najednou se zdálo důležité, jestli Bůh skutečně existuje. A tak vzkřikl: „Je tam někdo?" A hlas z nebe mu odpověděl: „Ano, můj synu, jsem tady." Tak řekl: „Prosím tě, Bože, zachraň mě!" Hlas z nebe pravil: „Pusť se té větve, skoč do prázdnoty a já tě chytím." Muž chvíli přemýšlel a pak vykřikl: „A není tam ještě někdo?"

Kéž nám Bůh dá odvahu odpoutat se od našich životů a padat do rukou živého Boha.

„DÍKY BOHU, NIKDY U MNE MÁ VĚDA, MÁ UČITELSKÁ KATEDRA ANI ŽÁDNÝ ÚKON VE ŠKOLE NEVYVOLALY ŽÁDNÉ HNUTÍ MARNÉ SLÁVY, KTERÉ BY ODVÁDĚLO MOU DUŠI OD POKORY; A KDYBY DOŠLO K PRVNÍMU HNUTÍ, KTERÉ PŘEDEŠLO MŮJ ROZUM, BYL BY MI STAČIL JEHO ÚSUDEK, ABY TOTO HNUTÍ OKAMŽITĚ POTLAČIL." (Tomáš Akvinský, uvádí Vilém de Tocco)

Bůh se zjevuje jen maličkým, a ne moudrým a učeným (srov. Mt 11,25 a Lk 10,21). Nuže, Tomáš je moudrý a učený; moudrý v tom smyslu, že žije pod vedením Ducha svatého, a učený, protože jeho inteligence je neobyčejná, v naší době bychom řekli „geniální"! Jistě, avšak tato inteligence je mu dána milostí a je plodem jeho „maličkosti" v jeho hluboké pokoře a v jeho lásce, prvním zdroji každé jiné ctnosti. Kromě toho prosí Boha snažnými modlitbami, dlouhými hodinami modlitby vnitřní, svlažovanými slzami, aby mu dal proniknout jeho nevyzpytatelná tajemství. Jestliže mu Bůh jednoho dne zjevil: „Tomáši, dobře jsi o mně psal," není to proto, že se zcela „pokořil pod mocnou rukou Boží" a plně se podrobil Boží vůli?

Jeho zvláštní sekretář Reginald z Piperna nám vypravuje: „Pokaždé, když chtěl studovat, začít slavnostní disputaci, učit, psát nebo diktovat, začal tak, že se uchýlil na skryté místo k modlitbě a prosil se slzami, aby dosáhl porozumění božským tajemstvím. Díky této modlitbě, kdykoli měl pochybnosti o tom, co probíral, ihned se uchýlil k prosbám a odcházel od nich se světlem. Jestliže se setkal s nesnází dříve, než se utekl k modlitbě, začal se modlit a zázračně našel řešení svých pochybností."

Po celý svůj život nepřestává Tomáš myslit jen na Boha, žije jen pro Boha a dává poznávat jeho tajemství. Dostal přezdívku „němý vůl ze Sicílie", mluvil málo a jakmile otevřel ústa, mluvil jen o Bohu nebo o tom, co mělo k němu vztah. Tomáš nepřestane bojovat někdy i proti velkým teologickým mistrům, jen aby pravda, a jedině ona, byla dokázána. Člověk může žít jen z této pravdy. Jinak se ztratí. „Kdo by pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří ve mě věří, bylo by pro něho lépe, aby mu byl na krk zavěšen mlýnský kámen a on byl svržen do hlubin moře" (srov. Mt 16,6), říká Písmo, a proto Tomáš, tak tichý a tak pokorný, bude ustavičně bojovat; spása je pro všechny, ale nikdo si nesmí dovolit učit falešné nauce.

Bylo by paradoxní mluvit o pokoře a přitom ji nemít nebo o ní mluvit domýšlivě, a právě tak zříkat se jí. Před třemi mistry, jejichž názory plně nesdílí, svatým Augustinem, svatým Benediktem a svatým Anselmem, nezříká se Tomáš svých názorů, ale když je objasní, ukazuje pravdu, vyjádřenou jeho předchůdci.

S tradicí připouští, že podrobenost představeným, sobě rovným a též nižším vyžaduje rostoucí pokoru. Jako svatý Augustin zjišťuje, že pokora je tím nutnější a přitom tím nesnadnější, čím má kdo ve společnosti vyšší postavení a hraje tam důležitější úlohu; avšak zastává názor, že tato ctnost je v našem patření na Boha nebo z něho vychází. Pokora se ve své specifičnosti týká hlavně podřízení člověka Bohu, pro kterého se podřizuje též jiným lidem, když se pokořuje, a ještě: Pokora se týká vlastně úcty, z které se člověk podřizuje Bohu (S.T.II.-II). (Pozn. V celé této kapitole jsou citáty brány z II.-II.)

Tomáš, bývalý žák synů svatého Benedikta, znal „Mnišskou řeholi" a její sedmou kapitolu, pojednávající o pokoře. To, co Benedikt napsal jako zákonodárce a duchovní učitel, podepře Tomáš jako teolog; zachová jejích dvanáct stupňů a omezí se na to, že je založí na své základní myšlence: tyto stupně mají být brány s přihlížením ke skutečnosti samé, to znamená k povaze pokory, což znamená náš vztah k Bohu. Člověk má vždy vzrůstat, pozdvihovat se; přirozenost ho k tomu zavazuje; avšak toto puzení má být kontrolováno, abychom se vyhnuli léčce pýchy: to bude úkolem pokory. Povede méně k vnějším věcem, než k srdci: Pokora, jako ostatně i ostatní ctnosti, jde z nitra navenek. V uvedených stupních (v řádu opačném než u svatého Benedikta) se tedy nesprávně umísťuje to, co patří k vnějším úkonům, před to, co patří k úkonům vnitřním. Tomáš tedy znovu našel a vykládal pořadí, které sleduje svatý Benedikt ve svých dvanácti stupních pokory: umístit člověka nejprve před Boha, potom před jiné lidi, neboť „nejen máme uctívat Boha v něm samém, ale též ho uctívat ve všem, co je jeho, ne však stejným způsobem, jakým uctíváme Boha... Bohu jedinému se máme klanět." Opírá se o první list svatého Petra (2,13): „Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému zřízení." Každý člověk zastupuje Boha, protože je stvořen k jeho obrazu.

Tělo i duše vyjadřují pokoru. Principem a kořenem tohoto dvojího jednání je úcta člověka k Bohu. Pocit Boží přítomnosti má člověka brzdit v jeho růstu, bdít nad ním a vyhnout se tomu, aby se člověk nepovažoval za vyššího, než je. Též bát se Boha a připomínat si jeho přikázání bude tvořit základ pokory, neboť dívat se na Boha už znamená vážit si sám sebe a stát v pravdě. To je dar Boha, Ducha svatého, první stupeň této ctnosti. Tomáš vychází od uctivé bázně před Bohem a na ní staví svůj žebřík pokory: myšlenka na Boha mírní naši zákonitou touhu po velikosti, pomáhá nám oceňovat nás samé a řídí naše jednání.

Jako se strom pne k nebi, tak má člověk růst. Je to zákon přírody, potvrzený Zjevením. Ochuzovat se, zmenšovat se, je zvláštním povoláním, a to ještě z hlediska duchovního růstu v napodobování Krista, který byl Bůh a zbavil se všeho, přijal náš lidský stav a stal se otrokem až po kříž. Jestliže je růst normální a přirozený, je jeho upřílišněnost, pošetilá velikost, projevem pýchy; potom máme nedůvěřovat své vlastní vůli. Nemít potěšení v plnění vlastní vůle, napsal svatý Benedikt. Tomáš mu dává za pravdu: léčka pýchy se vtírá do touhy uplatňovat se.

Nedůvěra k sobě vede přirozeně k důvěře v jiného, v představeného, který zastupuje Boha. Ne rezignováním, ale odpouštěním. V neschopnosti stanovit svou polohu spoléhá se námořník na své navigační nástroje. Stejně i křesťan nemá důvěru ve své sklony a vyžaduje kontrolu na své cestě. Hledisko příliš lidské by nedospělo k výběru dobrého duchovního otce, protože člověk je svým špatným soudcem, a stálá věrnost jeho radám bude zachována: Podřizovat se poslušně představenému.

Je jisté, že se tato poslušnost setká s nesnázemi, s chvílemi tvrdými a krušnými, v kterých bude silné pokušení utéci. Tu si vzpomeňme, že kdo vytrvá, bude spasen. Též Tomáš vysvětluje pokoru projevenou poslušností k duchovnímu vůdci nedůvěrou k vlastnímu já, nakloněnému ke zlu, utíkáním se k vůli Boha, vyjádřené jiným, a věrností k tomuto rozhodnutí i ve chvílích tvrdých a krušných a hlavně v nich: Chápat se trpělivě poslušnosti ve věcech tvrdých a namáhavých.

Umírněnost v našich touhách po velikosti, nedůvěra k sobě a důvěra v Božího zástupce nás povedou, že sestoupíme sami do sebe a získáme lepší poznání sebe.

Zkoumání vlastní duše, sestupující k sobě a vystupující k Bohu, je obávané, protože vrhá světlo na Pravdu a ukazuje nám mnoho ubohostí. Uznat a vyznat své vlastní chyby... vyznat své hříchy... je plodem Božího a zbožšťujícího světla, neboť toto uznání zla v nás je už svatostí. „Poznej sám sebe!" Ani Benedikt, ani Tomáš nepopírá toto slovo filosofa, ale naopak mu dává hlubší, nadpřirozený dosah.

Tato duchovní speleologie vyjeví naši neschopnost, nehodnost, neužitečnost... Doznat si a považovat se za nehodného a ve všem neužitečného! Tak jsme poraženi, na zemi, pokořeni, ale ne ještě pokorní, zlomení ve svém nadšení; jednání následuje po bytí, odhalení vlastní nicoty bere každou touhu po činnosti. Avšak ctnost má vždy svůj protiklad, říká svatý Tomáš, a někdy jsou neblahé účinky pokory nahrazeny účinky velkomyslnosti, která nám ukazuje velikost člověka, stvořeného k Božímu obrazu, a ten může a má jednat.

Od uznání své nicoty k postavení se na poslední místo ze všech je už jen jeden krok: Pokládat se a prohlašovat se za nejhodnějšího pohrdání. Tomáš nám vysvětluje boj pokory a velkomyslnosti: Pokora potlačuje touhu strachu, který nesměřuje k velkým věcem a právem se od nich vzdaluje. Velkomyslnost vede ducha k tomu, co je velké, a drží se přitom rozumu. Velkomyslnost se tedy nestaví proti pokoře, ale naopak, obě mají to společné, že se podřídí přímému rozumu. Když se pokora a velkomyslnost smíří, překročili jsme důležitou etapu.

Pokora se rodí v srdci a vyjadřuje se tělem: Z této pokorné vnitřní dispozice vycházejí jisté vnější známky ve slovech, skutcích a pohybech, které ukazují, co se skrývá v nitru...

Pro mnicha je poslušnost k řeholi učitelkou vší činnosti; jde tu o všeobecný celkový postoj, jehož dvě zvláštní stránky Benedikt a Tomáš upřesňují.

Pokora se má též jevit ve slovech. Lidé se příliš „ujímají" slova. Naši dva učitelé dávají přednost tomu, aby člověk nepředcházel chvíli k mluvení nebo ještě aby zachoval mlčení, dokud se ho neptají. Benedikt mluví také o „vlastnění svého mlčení". Ten, kdo dostal poslání mluvit, má to tedy dělat, a to se vší pokorou. Řekne jen málo slov, ale rozumných, tiše, bez smíchu, s pokorou a vážností, a vyhne se zvyšování hlasu.

Pokora se projeví ještě skromností ve vnějších pohybech: Když potlačujeme například smělost pohledu a když zadržujeme vnější smích a jiné projevy nejapné radosti a ještě když projevujeme vždy pokoru srdcem i tělem a díváme se k zemi.

Tak svatý Tomáš přebírá dvanáct stupňů pokory, jak je svatý Benedikt uvádí ve své řeholi, dává jim teologickou výzbroj, založenou na pohledu člověka na Boha, a ukazuje, že pokora jen zdánlivá je jen přetvářkou a že pravá pokora srdce se má jevit i v tělesném postoji.

Málo autorů umělo tak dobře jako svatý Tomáš spojit pokoru a velkomyslnost. Velikost Teologické sumy pochází z maličkosti jejího autora a z velikosti člověka v jeho podřízenosti Bohu. Paradoxně pokora působí lidskou velikost, protože pokorou se stavíme před Boha v celé pravdě. Jsme stvořeni k Božímu obrazu a máme ho v sobě obnovit.

z francouzského originálu Prier 15 jours avec Thomas D'Aquin
vydaného nakladatelstvím Nouvelle Cité (Paříž 1991) přeložila S. M. Zdislava Černá OP

obsah

4. 10.	S. M. Antonie Karásková	78. narozeniny
5. 10.	S. M. Růžena Vučková	37. narozeniny
7. 10.	S. M. Terezie Dvořáková	51. narozeniny
7. 10.	Fr. Bartoloměj Kulhavý	60. výročí prvních slibů
11. 10.	S. M. Imelda Zrzavecká	58. narozeniny
12. 10.	S. M. Anunciáta Šromová	86. narozeniny
12. 10.	Fr. Tomáš Zeman	57. narozeniny
13. 10.	S. M. Monika Křapová	67. narozeniny
13. 10.	S. M. Jana Macháčková	38. narozeniny
19. 10.	S. M. Zdislava Černá	83. narozeniny
25. 10.	S. M. Diana Šubová	40. narozeniny
26. 10.	S. M. Vojtěcha Beránková	32. narozeniny
27. 10.	Fr. Karel Pavel Mráček	63. narozeniny
28. 10.	Fr. Valentin Laburda	20. výročí prvních slibů
29. 10.	S. M. Gerarda Valentová	81. narozeniny