OPusculum
Měsíčník České dominikánské rodiny

7–8/2006

O B S A H

Zprávy z provincie
Prosby o modlitby
Laická sdružení sv. Dominika
Nové knihy
Nekrologium
M. Sweeney OP: Spolupráce s laiky
A. Quilici OP: Modlit se 15 dní se svatým Dominikem

ZPRÁVY Z PROVINCIE


Úvodní slovo otce provinciála

Milí bratři a sestry,

uplynulo už téměř půl roku od provinční kapituly. Ustanovení bratří do různých oficií v provincii si vyžádalo mnoho změn ve složení našich komunit a citelně zasáhlo do Vašeho pastoračního působení. Doufám, že už jste se zabydleli a na nových místech si zvykáte. Děkuji Vám za velkorysost, se kterou jste se ujali pastoračních a apoštolských úkolů po svých předchůdcích, navzdory určitým zmatkům, které změny nutně přinesly. Díky Vašemu úsilí se situace jistě pomalu uklidňuje. Nicméně je potřeba zaměřit náš pohled k tomu, co od nás dobrý Pastýř očekává. Provinční kapitula stanovila priority našeho apoštolského působení a provinční rada konaná v dubnu uložila všem komunitám, aby do konce června vypracovaly svůj plán apoštolátu. Samotný plán do Božího království nikoho nepřivede, proto Vás prosím a vybízím, abyste dobu prázdnin (dříve než budete usilovat od začátku nového školního roku o uvedení vybraných priorit do života) využili k přípravě a promyšlení toho, co jste si předsevzali. Nezapomeňte, že veškeré apoštolské úsilí musí stát především na poctivém řeholním životě a modlitbě. Prosím také sestry mnišky, aby svou modlitbou provázely bratry v jejich řeholním a apoštolském úsilí.

V příštím roce si připomeneme 100. výročí blahořečení paní Zdislavy. Bude to jistě vhodná příležitost k rozvinutí pastorace rodin a rozšíření úcty k paní Zdislavě. Prosím Vás, abyste tuto skutečnost vzali v úvahu při plánování apoštolátu a zamysleli se i nad tím, jakým způsobem by bylo možné v rámci klášterů i celé provincie toto výročí oslavit.

Přeji Vám všem, abyste dobu dovolených využili k odpočinku a načerpání nových duchovních i tělesných sil.

fr. Benedikt OP



ZPRÁVY Z PROVINCIE

Noviciát
V neděli 27. 8. 2006 po týdenních exerciciích obléknou v olomouckém konventu hábit sv. Dominika dva naši kandidáti: Štěpán Boháč z Prahy a Robert Štěpánek z Brna. Obřad obláčky se bude konat v klášterním kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v 15 hodin.


Klerikát
Ve dnech 26.-28. května navštívila skupina bratří zodpovědných za formaci a studium ve složení ffr. Martin, Damián a Štěpán bratry kleriky studující ve Francii. Nejprve Toulouse, kde druhým rokem studuje fr. Mikuláš, a poté Bordeaux, kde studují ffr. Lukáš, Zdislav, Ondřej, Pio a Ludvík. Po schůzce s formátory a následném společném posezení se všemi bratry studenty měli naši otcové pohovory s jednotlivými bratry. Jejich obsahem bylo jak dolaďování prázdninových programů, tak studijní záležitosti a perspektivy pro příští rok. Ve stejnou dobu přijeli do Bordeaux také francouzští novicové z Marseille, kteří se přijeli seznámit s chodem konventu, ve kterém příští rok zahájí svá studia, a při této příležitosti se své funkce ujal nový doyen klerikátu fr. Pio. Českým studentům v Bordeaux nyní skončily přednášky a začalo zkouškové období. Kromě složení zkoušek je čeká ještě zakončení jejich apoštolátních úkolů, při kterých vyvrcholí jejich celoroční snažení, a také závěrečné pohovory s magistrem, které by měly sumarizovat uplynulý akademický rok a zároveň naznačit výhledy do budoucna; bratry Zdislava a Lukáše také čeká návštěva konventu v Toulouse, kde budou pokračovat ve svých studiích od příštího roku. Naši klerici se vrátí do provincie 22. 6. 2006 na prázdniny, návštěvu rodin a studijně pastorační programy.


Sliby
Dne 25. března, o slavnosti Zvěstování Panny Marie v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v Olomouci složil věčné sliby fr. Jindřich Poláček.

Na základě žádosti, vykonané zkoušky a doporučení formačního konventu provinciál dovolil ffr. Matoušovi Gazdošovi a Albertovi Kilbergrovi složit první sliby. Slavnost se bude konat dne 15. srpna 2006 v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v Olomouci při mši svaté v 18 hodin. Téhož dne složí věčné sliby fr. Mikuláš Buzický a časné sliby obnoví ffr. Zdislav Nosek a Lukáš Fošum.


Akademické působení bratří
Dne 25. 5. 2006 fr. Rajmund Tretera v Carolinu úspěšně podstoupil odbornou akademickou rozpravu před Vědeckou radou UK, která potom velkou většinou hlasů schválila ustanovení fr. Rajmunda profesorem UK. Tímto fr. Rajmund dostál všem akademickým požadavkům pro dosažení titulu pro fesora. Jeho jmenování musí ještě schválit vláda a podepsat prezident.

V květnu vydal Krystal OP a Karmelitánské nakladatelství knížku fr. Damiána Němce Manželské právo katolické církve s ohledem na platné české právo. Od vydání nového Kodexu kanonického práva je to vůbec první monografie v českém jazyce zpracovávající danou látku.

Bratřím Rajmundovi a Damiánovi k těmto úspěchům blahopřejeme a děkujeme jim za jejich prezentaci dominikánského řádu v akademickém světě.


Exercicie
Řádové exercicie se budou konat od 17. do 23. 9. 2006 na Lomečku. Přihlásit se a získat bližší informace můžete u fr. Cyrila Molnára.


Oficia

Dne 27. 3. 2006 byl zvolen za převora konventu v Praze fr. Romuald Rob, oficium přijal 30. 3. 2006.

Dne 4. 6. 2006 přijal provinciál rezignaci fr. Antonína Krasuckého na úřad převora v Olomouci, aby se volba převora mohla uskutečnit mimo dobu dovolených.

Dne 8. 6. 2006 byl zvolen za převora konventu v Olomouci fr. Antonín Krasucki, oficium přijal 13. 6. 2006.

Dne 10. 5. 2006 byl na základě rozhodnutí provinční rady konané dne 9. 5. 2006 ustanoven členem ekonomické rady provincie fr. Martin Dvořák, který téhož dne ustanovení přijal.

Dne 10. 5. 2006 byl na základě návrhu fr. Efréma Jindráčka a rozhodnutí provinční rady konané dne 9. 5. 2006 ustanoven místním knihovníkem provinční knihovny v Praze fr. Cyprián Suchánek, který téhož dne ustanovení přijal.

Dne 16. 6. 2006 byl na základě rozhodnutí provinční rady konané dne 12. 6. 2006 ustanoven členem formační rady provincie fr. Antonín Krasucki.

Dne 16. 6. 2006 byl na základě dosažení titulu Lecotr sacrae Theologiae a licenciátu z filosofie, žádosti komise pro intelektuální život provincie a souhlasu provinční rady konané dne 12. 6. 2006 ustanoven lektorem generálního studia fr. Efrém Jindráček.


Osobní změny

Fr. Romuald Rob byl k 4. 4. 2006 asignován do konventu v Praze a ustanoven administrátorem ŘK farnosti u kostela sv. Jiljí Praha-Staré Město.

Fr. Krysztof Parol z polské provincie byl na základě meziprovinční smlouvy asignován od 4. 4. 2006 do konventu v Praze a byl ustanoven farářem Polské římskokatolické farnosti v Praze při kostele sv. Jiljí.

Fr. Cyprián Suchánek byl k 9. 4. 2006 asignován do konventu v Praze a ustanoven rektorem filiálního kostela sv. Bartoloměje Praha-Staré Město.

Fr. Česlav Plachý byl k 1. 5. 2006 asignován do domu v Jablonném v Podještědí a ustanoven děkanem (farářem) ve farnosti-děkanství Jablonné v Podještědí, rektorem baziliky minor sv. Vavřince a Zdislavy v Jablonném v Podještědí, strážcem hrobu sv. Paní Zdislavy a excurendo administrátorem in spiritualibus farností Jitrava, Rynoltice a Žibřidice. Fr. Jan Rajlich byl k 1. 5. 2006 asignován do konventu v Plzni a ustanoven moderátorem společné duchovní správy farnosti Plzeň-Slovany.

Fr. Irenej Šiklar byl k 1. 5. 2006 asignován do konventu v Praze a ustanoven administrátorem a výpomocným duchovním ŘK farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba Praha-Hlubočepy a administrátorem excurendo ŘK farnosti u kostela sv. Vavřince Praha-Jinonice.

Fr. Martin Dvořák byl k 1. 6. 2006 asignován do konventu v Olomouci a ustanoven kaplanem klášterního kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Olomouci.

Fr. Efrému Jindráčkovi byla 25. 3. 2006 vystavena asignace ratione studiorum do konventu sv. Dominika a Sixta v Římě.

Fr. Piotrovi Krysztofiakovi byla magistrem řádu zrušena k 19. 4. 2006 asignace do české provincie.

Fr. Angelik Mička byl ustanoven administrátorem ŘK farnosti u kostela sv. Kříže ve Znojmě.

Fr. Augustin Prokop byl ustanoven farním vikářem ve farnosti-děkanství Jablonné v Podještědí.

převzato z Akt provincie 2/2006 (19. 6. 2006)

SLUŽBY PROVINCIALÁTU
Při zachování čísla pevné linky na provincialát bylo zřízeno i číslo mobilní: +420 602 592 174. Tento mobil bude obsluhovat sekretářka provinciála Anežka Bachnová. Jako číslo na provincialát prosím používejte přednostně toto mobilní číslo. Otec provinciál bude přítomen každé pondělí 9:00-12:00, 14:00-16:00. Návštěvu je třeba vždy domluvit předem.

KAZATELSKÉ STŘEDISKO
Tým Kazatelského střediska se schází každé 3. pondělí v měsíci (vyjma prázdnin) v klášteře sv. Jiljí v Praze. Příští setkání se bude konat 18. 9. 2006 od 17:30 h. v kostele sv. Jiljí a pak ve velké hovorně.


PRAŽSKÝ KONVENT
Husova 234/8, 110 00 Praha 1, tel. 224 218 442, fax: 224 218 443, e-mail: praha@op.cz, sv.jilji@op.cz; jilji.op.cz

E-mailové zpravodajství z farnosti
Upozorňujeme na možnost přihlásit se do internetové konference info@jilji.cz. Členům konference přichází do e-mailu rozpisy mší, pozvánky na různé akce a aktuality z farnosti. Přihlášení: e-mail na adresu info-subscribe@jilji.cz a potom potvrdit odpovědí na ověřovací e-mail. Odhlášení: info-unsubscribe@jilji.cz a potvrdit stejně jako při přihlášení.


Záznamy přednášek
Etický relativizmus (ThDr. Jiří Skoblík)   http://jilji.cz/prednasky/skoblik.mp3
Psychologie a problém svobodné vůle (MUDr. Roman Joch)   http://jilji.cz/prednasky/joch.mp3  
Existence Boha jako téma rozumové úvahy (fr. Efrém Jindráček)   http://jilji.cz/prednasky/voice000.mp3

Prázdninová duchovní cvičení pro mládež - OÁZY NOVÉHO ŽIVOTA
30. 6. - 16. 7. - pro mládež od 14 do 20 let
(informace: jan@op.cz)
18. 7. - 3. 8. - pro mládež 16-30 let (informace: khoudek@doo.cz, tel. 731 625 666, http://choreb.minorite.cz)


POUTNÍ BAZILIKA SV. VAVŘINCE A SV. ZDISLAVY
JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ
Klášterní 33, 471 25 Jablonné v Podještědí, tel. 487 762 105, e-mail: jablonne@op.cz; farnostjvp@volny.cz; www.zdislava.cz

1. 7. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

2. 7. 13. neděle v mezidobí 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv. německá

5. 7. slavnost sv. Cyrila a Metoděje, patronů Evropy 9:30 mše sv.

8. 7. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

9. 7. 14. v mezidobí 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

15. 7. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv. - pouť nemocných (Mons. Dominik Duka OP)

16. 7. 15. neděle v mezidobí 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

22. 7. památka sv. Maří Magdalény 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

23. 7. 16. neděle v mezidobí 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

29. 7. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

30. 7. 17. neděle v mezidobí 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

4. 8. slavnost Posvěcení chrámu 18:00 mše sv.

5. 8. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

6. 8. svátek Proměnění Páně 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv. německá

8. 8. slavnost sv. Dominika 18:00 mše sv. - františkáni

10. 8. svátek sv. Vavřince 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

12. 8. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

13. 8. Svatovavřinecká pouť 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

19. 8. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

20. 8. 20. neděle v mezidobí 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.

26. 8. 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv. - pouť řeckokatolíků

27. 8. 21. neděle v mezidobí 9:30 mše sv.; 11:00 mše sv.



ŽIVÝ RŮŽENEC
Zveme všechny členy a přátele dominikánské rodiny k zapojení do živého růžence za mír a za rodiny. Zájemci se mohou přihlásit na adrese: Fr. Irenej, Klášter dominikánů, Dolní Česká 3, 669 02 Znojmo, irenej@op.cz
fr. Irenej, O.P., promotor pro růženec


KOORDINACE PŘEKLADŮ
Informace o pořizování překladů zasílejte prosím sestře Ester na adresu redakce.


HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR
Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, tel.: 603 976 231, e-mail: info@prolife.cz; http://prolife.cz

Modlitby za nenarozené děti. Zveme všechny lidi dobré vůle ke společné modlitbě růžence, žalmů, proseb a slavení mše svaté za nenarozené děti, těhotné maminky, zdravotnický personál a jiné potřeby.

Praha: před porodnicí U Apolináře
každý pracovní den od 7:00 do 8:15 modlitba růžence; kontaktní osoba: Miloslav Pletánek, tel.: 736 248 037

Kladno: posluchárna v nemocnici
každá 2. sobota v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; kontaktní osoba: manželé Prentisovi, tel.: 312 686 642

Olomouc: před porodnicí Fakultní nemocnice
každý poslední čtvrtek v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; od 18 hodin mše svatá v dominikánském klášterním kostele „Za zastavení zla potratů"; kontaktní osoba: Markéta Tomečková, tel.: 606 739 313

Brno: před vchodem do porodnice na Obilním trhu
každý pracovní den od 10 do 12 hodin modlitba žalmů; každá 2. sobota v měsíci modlitební Pochod pro život; kontaktní osoba: Libor Halík, tel.: 721 211 477

obsah

DOMINIKÁNSKÁ TEOLOGICKÁ DÍLNA 2006
3. - 8. července, Dominikánský konvent sv. Jiljí, Husova 8, Praha 1

Pravda vás osvobodí

lektoři: Dr. Štěpán Filip OP, Prof. Mojmír Horyna, Dr. Tomáš Machula, Dr. Benedikt Mohelník OP, Tomáš Pospíšil OP, Dr. Karel Šprunk

program
1. Přednášky - zpravidla dvě dopoledne a jedna odpoledne.
2. Návštěva některého z pražských míst, kde umění mluví sborem, s jedinečným doprovodem Prof. Mojmíra Horyny.
3. Je-li chuť, času je dost na liturgii, procházky, debaty, občerstvení, volný program...

Tomáš Pospíšil OP, Dolní Česká 3, 669 02 Znojmo, tel. 731 402 663, 515 224 184.


LETNÍ MISIE V TANVALDU

Ve dnech 21. - 30. 7. 2006 chystáme letní misie v severočeském městě Tanvald. Zde působí náš kněz terciář P. Michal Podzimek, na jehož pozvání jsme toto místo zvolili. V Tanvaldu žijí i další naši terciáři. Těšíme se na novou příležitost, kterou nám Pán dává, abychom se v jeho rukou stali nástroji spásy pro druhé. Prosím Vás, bratři a sestry z dominikánské rodiny, o modlitby za tanvaldské misie a také Vás zvu k účasti na nich. Kdo byste se cítili být Pánem k této službě voláni, prosím, ozvěte se mi (602 858 800 nebo pavel@op.cz). Je mnoho lidí, kteří Pána neznají, protože je k Němu nikdo nepozval. P. Pavel Mayer OP

SETKÁNÍ DOMINIKÁNSKÉ RODINY V HRADCI KRÁLOVÉ

V rámci letošního setkání dominikánské rodiny v Hradci Králové bude část programu vyhrazena informacím o dění v dominikánské rodině. Pokud byste se chtěli s účastníky setkání podělit o své zkušenosti, informovat je o zajímavém projektu či je přizvat ke spolupráci, můžete požádat o zařazení do programu. Délka vystoupení by neměla přesáhnou cca 5 minut a je možné při ní využít i audiovizuální techniku. V případě zájmu zašlete název a krátkou informaci o obsahu vystoupení (abstract) na adresu jachym@op.cz do 31. 8. 2006. Na uvedenou adresu můžete směřovat i své další dotazy.

O dění ve vašich komunitách můžete účastníky setkání, stejně jako v loňském roce, informovat rovněž prostřednictvím krátkých tiskových zpráv a fotografií umístěných na nástěnce nebo zařazených do audiovizuální prezentace. Své příspěvky, případně další dotazy zašlete na výše uvedenou e-mailovou adresu nebo písemně na adresu Jan Jáchym Beneš, Nám. Chuchelských bojovníků 11/5, 159 00 Praha 5 rovněž do 31. 8. 2006.

Uvítáme také jakýkoli finanční příspěvek na organizaci setkání (pronájem sálu, ozvučení, příprava materiálů apod.). Všechny dary budou náležitě vyúčtovány; můžeme vám také vydat potvrzení o daru církevní organizaci snižujícím základ daně.

Finanční spojení: 122918389/0800 (ČS), var. symbol 687

(potvrzení vystaví na požádání sestra Ester, viz adresa redakce)

JUBILEA BRATŘÍ A SESTER

Všem jubilantům blahopřejeme a vyprošujeme Boží požehnání.

obsah

PROSBY O MODLITBY

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY
(1. všeobecný, 2. misijní, 3. národní)

Denní modlitba: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc.


ČERVENEC
1. Aby společnost pomáhala především mladším uvězněným k pochopení smyslu jejich života.
2. Aby rozdílné národnosti a náboženské skupiny obyvatelstva v misijních zemích mohly žít v míru a spolupracovaly na lidských a duchovních hodnotách.
3. Aby novokněží poznávali krásu svatosti, která vyzařuje z postav našich světců, a šli s rozhodností za tímto ideálem.


SRPEN
1. Aby se osiřelým dětem dostalo nutné péče pro růst jejich lidské a křesťanské osobnosti.
2. Aby si křesťané byli vědomi svého vlastního misijního poslání v každém prostředí a za všech okolností.
3. Aby křesťanské poselství ve sdělovacích prostředcích srozumitelně oslovovalo i ty posluchače, kteří svou víru teprve hledají, a podněcovalo v nich otázky po skutečném smyslu života.


obsah

LAICKÁ SDRUŽENÍ SVATÉHO DOMINIKA

SETKÁNÍ FORMÁTORŮ
20. - 22. 10. 2006 Vranov u Brna
téma: Modlitba; příprava programu: MS Plzeň a MS Všeruby

místo konání: duchovní centrum při klášteře paulánů (Vranov u Brna 7, 664 32, tel. 541 239 264, e-mail: dc-vranov@katolik.cz, www.dc-vranov.katolik.cz)

cena za ubytování podle typu pokoje: 170-400 Kč/noc; cena stravného 300 Kč za celý pobyt; účastnický poplatek: 50 Kč

Setkání je určeno především pro všechny, kdo se podílejí na formaci členů LS; bylo by vhodné, aby každé sdružení mělo na setkání svého zástupce. Setkání je také otevřeno všem dalším zájemcům. Program bude zahájen v pátek večer a ukončen v neděli po obědě.

doprava: Brno hl. nádraží (vlak) - tramvají č. 1 (směr Řečkovice) do zastávky Semilaso v Králově Poli. Přejít asi 150 m k zastávce autobusu č. 43 (před vlakovým nádražím Královo Pole), který jede na Vranov. POZOR! Nutno použít lístek MHD pro 3. pásmo. Některé spoje autobusu č. 43 jedou pouze do Útěchova (asi 3 km před Vranovem).

Závazné přihlášky písemně nebo e-mailem s uvedením jména, adresy, místního sdružení a termínu nástupu (pátek večer/sobota ráno) zašlete do 30. 9. 2006 provinční moderátorce.

Z důvodů zjednodušení organizace (vyzvedávání peněz na poště, evidence plateb došlých na účet, následné vyúčtování) a s ohledem na plánovanou změnu místa konání formačních setkání v dalších letech jsem se rozhodla prozatím odložit přihlašování formou nevratné zálohy. Všechny vás moc prosím, abyste respektovali termín přihlášení, přihlašovali se včas a přihlášku pokládali za závaznou (tj. pokud bude vaše účast z nějakého důvodu znemožněna, abyste se pokusili za sebe nalézt ve sdružení náhradu). Akceptovány budou pouze přihlášky zaslané ve stanoveném termínu provinční moderátorce, pozdější přihlášky či přihlášky přímo u ubytovatele nejsou možné, a to bez výjimky. Díky za pochopení a vstřícnost. Ester



TERCIÁŘSKÁ HROBKA NA OLŠANECH - Prosba o pomoc

Sestry a bratři členové laických sdružení sv. Dominika.

Máme nejeden společný problém, ale ráda bych se s vámi podělila o ten, který se pokouším už druhým rokem marně řešit já. Je jím naše společná hrobka na Olšanských hřbitovech. Je v dezolátním stavu a přesto, že se nám loni podařilo odstranit kořeny prorůstající z okolních hrobek, té naší hrozí zborcení. Získali jsme z darů něco málo peněz (14.000 Kč), ale za takovou částku není žádná firma ochotna pracovat.

Co tedy potřebujeme: Několik lidí, kteří by věnovali svůj volný čas pochůzkám po úřadech, zhotovení fotodokumentace, šikovné a ochotné zedníky... Prosím všechny ty, kteří mohou aktivně pomoci, aby se ozvali do redakce OPuscula. Každý nápad je vítán! Snad se nám společně podaří vrátit místu odpočinku našich bratří a sester důstojnou úroveň.

Duše všech věrných zemřelých ať odpočívají v pokoji.
Za pomoc děkuje

Hana Markéta Váňová



ZPRÁVY Z MÍSTNÍCH SDRUŽENÍ

MS NIVNICE (představená Zdeňka Dominika Starobová)
Dne 29. května 2006 zemřela naše sestra Ludmila Kateřina Vavříková ve věku nedožitých 76 let. Svou nemoc nesla statečně, bez reptání, odevzdána do vůle a prozřetelnosti Boží. Bůh ji odměnil rychlou a klidnou smrtí. Ať odpočívá v pokoji.


MS OLOMOUC (představená Zdislava Kvapilová)
Program setkání:
8. 7. 2006 Pouť na Svatý Kopeček, zváni jsou bratři
8. 8. 2006 Slavnost sv. Otce Dominika - terciáři jsou zváni již na oběd, slavnostní mše svatá v 18:00 hod.


MS TRÁVNÍK (představený Josef Lorenzo Šebestík)
Dne 18. 6. 2006 proběhla volba rady a představeného našeho sdružení. Z plného počtu deseti řádných členů byla zvolena pětičlenná rada MS: Josef Lorenzo Šebestík, Anna Jana Šebestíková, Marie Monika Malenovská, Mlada Klára Akubžanová a Josef Jiljí Regent. Rada pak zvolila představeným sdružení Josefa Lorenza Šebestíka a zástupkyní Annu Janu Šebestíkovou. Novicmistrovou byla řádovým asistentem o. Pavlem Mayerem OP jmenována Mlada Klára Akubžanová. Ať Pán všem žehná!



obsah

NOVÉ KNIHY

NABÍDKA NAKLADATELSTVÍ KRYSTAL OP
Krystal OP, Husova 8, 110 00 Praha 1, tel. 224 237 750, http://krystal.op.cz; e-mail: krystalop@volny.cz

Charles Journet: Promluvy o milosti
Autorem je významný teolog 20. století, jeden z těch, kteří připravovali II. vatikánský koncil. Přestože teologické téma milosti prošlo v posledních desetiletích velkými proměnami, toto klasické dílko si zachovává svou pravdivost a aktuálnost. Jedná se o rekolekční promluvy, které jsou díky svému obraznému stylu výkladu přístupné širokému čtenářskému publiku.
brož., 112 str., 98 Kč


NABÍDKA KNIHKUPECTVÍ OLIVA

Jeroným: Výbor z dopisů
Úvodní studie, překlad a poznámky Jiří Šubrt. Oikoymenh, váz., 309 str., 288 Kč

Svatý Prokop Čechy a střední Evropa
ed. Petr Sommer. NLN, váz., 289 str., 269 Kč

Mariánské modlitby
Uspořádal P. V. Kodet O. Carm. KN, váz., 359 str., 179 Kč

Gabriel Amorth: Exorcisté a psychiatři
Amorthova kniha představuje dosud nejkompletnější uvedení do problematiky exorcismu v českém jazyce.
KN, brož., 254 str., 279 Kč

Anselm Grün: Za co mě Bůh trestá?
Nepochopitelná Boží spravedlnost. KN, brož., 151 str., 149 Kč

Anselm Grün, Petra Reitzová: Mariánské svátky Ukazatelé cesty k životu.
KN, brož., 84 str., 99 Kč

Alois Křišťan: Počátky pastorální teologie v českých zemích
Kniha popisuje vznik pastorální teologie jako univerzitní disciplíny v kontextu tereziánsko-josefínských reforem. Triton, váz., 133 str., 199 Kč

Roman Podhola: Ozvěny šumavských zvonů
Knížka se ohlíží za 134 místy, ve kterých někdy stával kostel či známější kaple.
TAM-TAM, brož., 157 str., 145 Kč


obsah

NEKROLOGIUM

4. července 1981
zemřel v Římě P. Pius Krivý OP. Narodil se 28. září 1910 v Bošáci na Slovensku, sliby složil 27. září 1936 v Olomouci. Studoval v Olomouci a St. Maximin ve Francii. Kněžské svěcení přijal 22. července 1941 v Olomouci. Působil v Trenčíně a od roku 1945 v Košicích jako převor, misionář a exercitátor. V roce 1950 se mu podařilo uprchnout do zahraničí. Až do své smrti pracoval v Římě, kde je také pohřben. Ať odpočívá v pokoji.


12. července 1971
zemřel v košické nemocnici P. Martin Furman OP. Narodil se 5. května 1913 v Nižnej Myšli na Slovensku, sliby složil 28. září 1932 v Olomouci, ordinován byl 5. července 1937 v Olomouci. Působil v Košicích, později v Uherském Brodě a Trenčíně. Po osvobození se vrátil do Košic. V roce 1950 byl internován, po propuštění pracoval v civilním zaměstnání, později se stal farářem v Lastovcích na východním Slovensku. Pohřben je v Lastovcích. Ať odpočívá v pokoji.


19. června 1966
zemřel v nemocnici v Ružomberku P. Bernard Huska OP. Narodil se v Párnici na Slovensku 11. června 1897, sliby složil 24. září 1914, na kněze byl vysvěcen 17. prosince 1921 v Olomouci. Působil v Třeboni, Ústí nad Labem a Košicích. V roce 1950 byl jako ostatní bratři internován, později v civilním zaměstnání. Pohřben je v Košicích. Ať odpočívá v pokoji.

obsah

SPOLUPRÁCE S LAIKY

Michael Sweeney OP

Předmluva

V roce 1996 jsem měl tuto přednášku na shromáždění Západní dominikánské provincie (USA - pozn. překl.). Shromáždění je příležitostí pro všechny dominikány provincie, aby se sešli a společně se snažili rozpoznat vůli Ducha svatého. Provinciál navrhl, abych před celou provincií přednesl svůj návrh, abychom se dívali na svůj vztah k laikům způsobem shodným s učením Druhého vatikánského koncilu.

Až budete číst text mojí přednášky, tak prosím nezapomeňte, že jsem jej přednášel dominikánům a nikoli laikům. Myšlenky jsou tytéž, jaké bych prezentoval skupině laiků, ale způsob, jakým jsem mluvil a věci, které jsem zdůraznil, jsou rozdílné. Například jsem hovořil o tom, jak je důležité, aby dominikáni důvěřovali laikům; kdybych mluvil k laikům, hovořil bych o nutnosti důvěřovat kněžím.

Tři body z dějin církve, velmi vzdálené a přitom aktuální, vyžadují malé uvedení. První: Hnutí chudoby - před svatým Dominikem - shromáždilo křesťany praktikující radikální chudobu, čistotu a poslušnost. Byli nakloněni více věřit svému životnímu stylu než tradici církve. Velká část hnutí odmítající rozmařilý život mnoha církevních představitelů - církev byla v té době ve středověké Evropě na vrcholu své světské moci - upadla do schismatu. Později stáli před výzvou, aby uznali učitelský úřad biskupů. Jak svatý František, tak svatý Dominik se vyjádřili - každý svým způsobem - k problému, se kterým se setkali.

Druhý: albigenští heretici se přihlásili k extrémní formě dualismu, která staví hmotu proti duchu. Hmota představuje zlo v protikladu k duchu, který je jediné dobro. Albigenští žili asketickým, navenek svatým životem, často dobře míněným, ale zároveň byli vážnou hrozbou pro celou středověkou společnost.

Třetí: Druhý vatikánský koncil znovu zdůraznil, že římskokatolická církev je společenstvím místních církví, hlavou každé z nich je biskup, který je nástupcem apoštolů. Koncil trvá na důležitosti diecéze jako základní jednotky církve. Od koncilu je též kladen větší důraz na místní biskupské synody, aby byla církev lépe přítomna v každém společenství.

A nakonec, když si uvědomím, před jakými důležitými problémy dnes církev stojí, například růst evangelikálního protestantismu a všeobecně špatná úroveň katecheze katolíků, chtěl bych zdůraznit, že zdaleka nejdůležitější je ten, který se týká laiků a jejich pravé úlohy v církvi. Musíme vrátit laikům místo, které jim patří na základě křtu a biřmování, místo, které naše tradice vždy uznávala a kterou znovu potvrdil Druhý vatikánský koncil. Pokud má církev prospívat, tak toto musí být naší prioritou.


Úvod

Od Druhého vatikánského koncilu už uplynulo více než třicet let, a tak od dob mého dětství se tvář církve notně proměnila. Vzpomínám si například, jak se moje matka podílela na počátcích ekumenismu. Žili jsme v malém městě v Okanagan Valley v Britské Kolumbii v Kanadě a bylo to místo tak malé, že si moje matka musela dávat pozor, když zjistila, že náš popelář je baptista a abstinent. Mí rodiče totiž příležitostně měli společnost, buď někoho z rodiny nebo pár přátel, a alkohol samozřejmě nechyběl. Moje matka, aby se nedotkla našeho baptistického popeláře, potom vyhazovala raději prázdné lahve po jedné či dvou za týden, než aby je vyhodila všechny najednou, což by nejspíš vyvolalo dojem, že moji rodiče mají vleklé problémy s alkoholem.

Časy se změnily. Naše příspěvky k ekumenismu jsou už snad „střízlivější" nebo by alespoň měly být. Stojíme nyní před výzvami, které byly před čtyřiceti lety nemyslitelné. Žijeme v „postkřesťanské" kultuře. Ve všech našich kulturních institucích stále nalézáme stopy křesťanské tradice, ale nemůžeme předstírat, že naše společnost je křesťanská, ať už co do její inspirace nebo jejích principů. O západní společnosti bychom mohli říci to, co o americkém jihu kdysi řekl Flannery O'Connor: Jestli už není křesťanská, tak je stále snad Kristem navštěvovaná.

Církví i řádem jsme povoláni, abychom četli znamení časů. Co vidíme, když se díváme třicet let po koncilu na církev? Vidíme ji rozdělenou; zneklidňují nás věci, které trápí církev u nás doma i v zahraničí. Klesá počet povolání ke kněžství a k řeholnímu životu. Jsme svědky neobyčejného vzrůstu evangelikálního protestantismu, a to až do té míry, kdy - podle jednoho autora - každý rok odpadne od církve víc lidí než během celé reformace v 16. století. Země, které kdysi byly zcela katolické - země Střední a Jižní Ameriky -, již jimi nejsou; vypadá to, že Guatemala se asi brzy stane první protestantskou zemí v katolické Americe. Novopohanství roste značnou rychlostí jak v Severní Americe, tak v Evropě. Všechna světská média jsou plná nepřátelství k církvi. Budí to dojem, že naše instituce jsou na umření nebo se přinejmenším nevyrovnávají s novými výzvami. Mnozí se táží, zda jsou farnosti ještě stále životaschopné. K tomu všemu můžeme dodat, že - ve srovnání se stavem před čtyřiceti lety - na bídné úrovni je i katecheze.

Když budeme příliš propadat pesimismu, naše vize nebude realistická. Od dob koncilu jsou zde jasné náznaky naděje. Laici byli přizváni k účasti na životě církve v takové míře, jak tomu nebylo od dob reformace. Papežství, i když je stále v některých církevních kruzích kontroverzním tématem, je obdařeno prestiží, kterou v moderním světě nemělo od vrcholného středověku. Eklesiologie koncilu umožnila místním církvím, zvláště prostřednictvím národních biskupských konferencí - byť stále jen pokusně -, adekvátněji reagovat na jejich vlastní problémy. Nadto je v našem světě skutečný hlad po duchovním životě - hlad, který může sice občas hledající zavést na bludnou stezku, ale který je skutečný.

Když jsem přemýšlel o práci řádu v této situaci, uhodila mě do očí podobnost našich časů s dobou svatého Dominika. Svatý Dominik se setkal s církví, jejíž instituce se zdály nepoužitelné pro střet s albigenskými, stejně jako naše instituce, ať už diecéze nebo farnosti, se zdají být nedostatečnými tváří v tvář rostoucímu ateismu nebo pohanství moderní kultury. Dominik byl ve středověku svědkem velkého úspěchu hnutí chudoby, které, ač odděleno od společenství s církví, bylo prodchnuto jedinečným evangelizačním zápalem a touhou po následování Krista, stejně jako my jsme svědky růstu evangelikálního protestantismu. V albigenské herezi Dominik neviděl jen scestnou doktrínu, jejíž faleš bylo nutno odkrýt, ale i kulturní a náboženské hnutí, které ohrožovalo celé předivo středověké společnosti, stejně jako my jsme svědky odpadu naší kultury od jejích křesťanských kořenů.

Dominik odpověděl - pokud si s tématem můžeme při vší úctě i trochu pohrát - krádežemi ve velkém. Albigenským ukradl zápal a chudobu, které navrátil Kristu a církvi. Hnutí chudoby ukradl evangelijní horlivost a jejich doslovnou aplikaci evangelních rad, aby je opět navrátil do majetku církve. Augustinovi ukradl řeholi a přizpůsobil ji svému novému řádu; katedrálním školám ukradl patent na vzdělání a jeho místo v životě bratří. Ale nejpříznačnější bylo, že ukradl Kristu jeho rozesílání učedníků po dvou, aby hlásali příchod Království. Výsledkem všech jeho krádeží byl Řád bratří kazatelů.

Navrhuji, abychom také něco ukradli. Nebezpečí, které hrozí od New age, evangelikálního protestantismu a podobných současných hnutí, tkví v tom, že mobilizovali své členstvo. Vytvořili mezinárodní společenství s jasnými a určitými plány; bez ohledu na to, jak málo věříme v úspěch jejich cílů, bychom měli být osloveni způsoby, kterými se k nim snaží dospět. Ve skutečnosti máme před nimi náskok: cílevědomý zápal evangelikálů velmi připomíná rané časy našeho řádu. Jediná loupež, které se opravdu musíme dopustit, abychom se opět zapojili do hry, je loupež z pokladu naší vlastní tradice. Mobilizujme katolické laiky a hrajme podstatnou úlohu při obnově církve prostě tím, že použijeme naši vlastní tradici.

Druhý vatikánský koncil volá po nové evangelizaci moderního světa prostřednictvím obnovy role laiků v církvi. Jaká je to služba, jak je spojena s novou evangelizací a jak se má uskutečňovat? A nakonec, jak je služba laiků propojena s prací řádu?


Služba laiků v církvi

V dokumentech koncilu a v pokoncilních dokumentech magisteria, zvláště Evangelii nuntiandi, Redemptoris missio a Christifideles laici, jsou laici označováni jako ti, kteří v církvi vykonávají vlastní službu v síle svého křtu. Je jim svěřena dvojí odpovědnost: na jedné straně zůstat ve společenství s církví, na straně druhé evangelizovat svět svědectvím své víry a aktivním získáváním učedníků mezi lidmi při práci na obnově časného řádu ve světle evangelia. Plněním své funkce v církvi jsou skutečnými držiteli úřadu: jejich kněžství je skutečné; mají účast na kněžské, prorocké a královské důstojnosti Kristově. Při vykonávání služby, která je zásadně odlišná od služby vysvěcených, na ně má být pohlíženo jako na ty, kdo mají v církvi stejnou důstojnost jako vysvěcení.

Jak mají naplňovat tento dvojitý mandát věrnosti církvi a věrnosti světu, osobní svatosti a apoštolského zápalu? Jak mají laici získávat učedníky ze všech národů při navracení integrity světu a lidské práci? Ozvěnou koncilu jsou slova Jana Pavla II., kterými upozorňuje, že právě v tomto je jejich přínos světu, který sám určuje a charakterizuje apoštolát laiků:

Jak řekl Pavel VI., „církvi přísluší časný rozměr, který k ní a k jejímu poslání podstatně náleží, který je hluboce zakořeněn v tajemství vtěleného Slova a který se uskutečňuje v jejích údech různým způsobem." Církev není sice z tohoto světa, ale žije v tomto světě (srov. Jan 17, 16) a je poslána, aby pokračovala ve spásném díle Ježíše Krista, které „má za cíl spásu lidí, ale zahrnuje v sobě i obnovení celého časného řádu." (Christifideles laici, 15)

Tak blízký je vztah laiků ke Kristu a ke světu, že prostřednictvím jejich života a práce je svět posvěcován; „světské" má ve světle laického apoštolátu posvátný charakter:

Stejnou myšlenku vyjadřují synodní otcové: „Časný ráz laiků proto musí být definován nejen v sociologickém, nýbrž i v teologickém smyslu. Znak časnosti musí být chápán ve světle tvůrčího a vykupitelského činu Boha, který svěřil svět lidem, aby spolupracovali na díle stvoření, osvobozovali tvorstvo od následků hříchu a sami se posvěcovali v manželství nebo mimo ně, v rodině, v povolání a v nejrůznějších oblastech společenského života." Postavení laiků v církvi musí být zásadně definováno na základě této novosti křesťanské skutečnosti - musí být charakterizováno časným rázem laiků. (Tamtéž)

Tento „časný ráz" laiků je jejich zvláštním znakem: jejich prací a jimi samými svět „dosahuje časnosti", tj. je udržován v čase, v souvislosti se záměry prozřetelnosti Boží. Proto prvním povoláním laiků, tím, na čem všechno další záleží, je jejich osobní víra a svatost života. Naši laici mohou mluvit ke světu ze světa, stávajíce se - jak poznamenává koncil - „občany dvou království". Mají závazky jak k církvi, tak ke světu, kterému jsou povoláni vládnout v Kristu:

A tak být přítomný a aktivní ve světě znamená pro laiky nejen antropologickou a sociologickou skutečnost, nýbrž také a především skutečnost specificky teologickou a církevní. Ve světě jim Bůh zjevuje svou vůli a jejich zvláštní povolání, „aby hledali Boží království při práci na časných hodnotách tím, že je usměrňují podle Božího plánu". (Tamtéž)

Takže naši laici jsou, slovy Pia XII., první přítomností církve ve světě, kteří jsou Kristem povoláni jej proměňovat a jemu vládnout:

„Věřící, přesněji laičtí věřící, se nacházejí v první linii života církve; církev je pro ně principem, který oživuje lidskou společnost. Proto by zvláště oni měli mít stále jasnější vědomí ne pouze příslušnosti k církvi, ale bytí samou církví, která je takříkajíc společenstvím věřících na zemi pod vedením papeže, hlavy všech, a biskupů, kteří jsou s ním ve společenství. Toto je církev… (Pius XII., Proslov k novým kardinálům, 20. února 1946)


Laici a evangelizace: co k tomu potřebují?

Pro většinu našich laiků je novinkou, že se nacházejí „v první linii života církve". Jejich obvyklá účast na životě církve spočívala v chození na mši svatou a v příslušnosti k farnosti pro vlastní posvěcení či vnitřní obohacení. Aby přijali za své učení koncilu, budou potřebovat formaci, jejímž prvotním účelem je apoštolské úsilí, nikoli osobní obohacení. Podobně když mají naši laici účinně svědčit Kristu prostřednictvím svého zapojení ve světě, tak prvotním místem jejich služby bude širý svět, nikoli farnost.

Jaký je charakter svědectví laiků? Jestliže úkolem kněží je hlásat Kristovo zjevení slovem a svátostmi ve spojení s tradicí, pak laici hlásají Kristovo zjevení svědectvím své svatosti a prostřednictvím svého světského povolání. Jsou zde, aby nabídli víru druhým a přitom zůstali věrni svým povoláním ve světě, jejichž prostřednictvím jsou s druhými spojeni. Jsou věrni tradici a solidárně stojí při svých přátelích a spolupracovnících, kteří nemají žádný vztah s církví. Pokud by měl apoštolát laiků vypadat takhle, co od toho můžeme očekávat? Co k němu potřebují?

Zaprvé musí být připravováni na svůj úkol ve spolupráci s kněžími. Nezdá se mi, že by opravdová spolupráce mezi laiky a kněžími měla své místo v pokoncilní církvi - nebo přinejmenším v té malé části církve, do které patřím. Spíše bychom mohli hovořit o klerikalizaci laiků, která poznamenala církev v této zemi (v USA - pozn. překl.). Je zajímavé a o mnohém vypovídá, že se vedou velké diskuze na téma, kdo by měl a neměl být vysvěcen, jako by vysvěcení služebníci byli jedinými pravými služebníky církve. Těžko se rozpomínáme, že laici spolupracují s kněžími prostřednictvím úřadu, který obdrželi na základě práva daného jim křtem.

Mezi spoluprací a delegováním je podstatný rozdíl. Spolupráce je prací dvou či více osob stejné důstojnosti a úrovně, odpovídající úkolu, který má být zvládnut. Co se od koncilu v širokém měřítku změnilo, je delegování jak pastoračních, tak kněžských úkolů na laiky. Tak můžeme vidět účast laiků na liturgických a pastoračních službách církve, a já, jako kněz, za to Bohu děkuji! Ale těžko můžeme předstírat, že tato prostá účast na takových službách je skutečnou spoluprací. Spíše to zanmená, že je na laiky delegována účast na službách, které zůstávají doménou kněží; pro laiky to nejsou obvyklé, ale zvláštní služby. Zkrátka služebník není rovnocenným partnerem spolupracujícím s pastýřem či knězem, je jen účastníkem na úřadu oficia, který mu po právu nenáleží. Při jeho výkonu laici zůstávají závislí na zmocnění svého pastýře a jemu odpovědní.

Jestliže naši laici mají převzít iniciativu v hlásání evangelia ve světě, musejí být pozváni ke spolupráci s námi na úkolu, který je právě jejich; proto musejí být formováni, aby byli kompetentní k hlásání víry, a jejich kvalifikace musí být taková, abychom jí mohli důvěřovat. Proto ta první věc, které naši laici musejí dosáhnout, je kvalifikace v záležitostech víry; musí se jim dostat katecheze přiměřené jejich povolání.

Laici musejí být nejen kvalifikováni ke spolupráci s námi na evangelizaci, ale také musejí být schopni hodnotit záležitosti světa ve světle evangelia. V Christifideles laici Svatý otec uvádí, že farnost je místem rozhovoru mezi kněžími a laiky, ve kterých jsou rozpoznávána znamení času a uskutečňovány nové iniciativy. Naši laici musejí být schopni skutečné spolupráce na rozpoznávání znamení času.

Další věc, kterou musíme od laiků očekávat, je jejich přesvědčení o tom, že Duch svatý je v jejich životech činný a že jsou schopni se pevně držet cesty, na které jejich prostřednictvím působí Bůh - jak všeobecně, tak v jednotlivostech. Tudíž musíme mít důvěru ke schopnosti laiků převzít iniciativu na základě evangelia. Tohoto podnikavého ducha vidíme působit zvláště mezi protestanty; podle dobré tradice řádu bychom jim měli ukrást pár nápadů. Zvláště musíme pomáhat našim laikům rozeznat charismata Ducha svatého, kterými byli obdarováni.

Nakonec laici musejí být přesvědčeni o svém apoštolském povolání, aby hlásali evangelium nově a aby se aktivně zapojili do práce církve. Většina našich laiků se domnívá, že hlásání evangelia je výhradním právem kněží a zasvěcených osob. Laici mluví o církvi tak, jako by od nich a od jejich iniciativ byla oddělena. Pokud máme naše laiky přizvat ke spolupráci na apoštolátu, musejí být formováni v tom smyslu, že mají vlastní právo na apoštolát, který jim byl svěřen, a že by jim mělo být příjemné převzít novou iniciativu v hlásání evangelia.


Formace laiků

Jak mají být naši laici voláni ke službě, která jim v církvi náleží? Třicet let po koncilu jsme stále v situaci, kdy není mnohým laikům k dispozici žádná formace.

Církev zajišťuje formaci kněžím a řeholním osobám, přípravu na apoštolský život a přípravu k vykonávání úřadu v rámci hierarchie, která se týká - nebo by se měla týkat - všech stránek života takového člověka. Účelem této přípravy není jen posvěcení jedince, ani není určena pouze k vnitřnímu obohacení. Formace je spíše vedena k přípravě na vykonávání úřadu v církvi a k apoštolskému životu. Platí to jak o aktivním, tak o kontemplativním povolání; v církvi není kontemplativní povolání, které by bylo zaměřeno jen na posvěcení jedince. Charakteristickým rysem formace je příprava celého člověka na apoštolský život.

Protože jsme dosud laiky nepřivítali jako naše spolupracovníky, nevybavili jsme je ani žádnou formací. Nemůžeme však z našich farností učinit hlavní cíl působení našich laiků. Farnost není cílem dominikánského apoštolátu, musíme zde připravovat laiky pro službu ve světě. Musíme vyslat naše laiky do světa, aby vydávali svědectví evangeliu uprostřed svých světských prací. Jestliže máme formovat laiky, musíme přizpůsobit naše farnosti tak, aby se staly centry formace laiků.

Co by měla formace laiků obsahovat? Její hlavní osou bude apoštolské poslání ke světu mimo církev. Apoštolát musí být založen a veden ve světle pevného uchopení základních prvků tradice. Program formace musí brát v úvahu stupeň porozumění, kterého již dosáhli, součástí formace musí být rozpoznání jejich životní situace ve světle evangelia a tradice.

Formační program je integrovaný a integrující: integrovaný cílem formace, kterým je apoštolát, a integrující různé prvky života a zkušeností člověka, který je subjektem formace. Prvky formace pro laický apoštolát tak tvoří:

- pěstování smyslu pro osobní učednictví, jehož prostřednictvím katolický laik může ostatním nabídnout milost, kterou sám zakusil;

- smysl pro osobní poslání a porozumění misijnímu charakteru katolické víry;

- pěstování smyslu pro osobní autoritu, jejímž prostřednictvím se lidská zkušenost stává zdrojem teologické reflexe a může sloužit jako most mezi tradicí a lidmi stojícími mimo církev;

- formování katolických laiků k praxi ve vedení modlitby a ve sdílení víry, aby snadno naslouchali a dodávali odvahu druhým.

Ozvěnou Druhého vatikánského koncilu jsou slova papeže Jana Pavla II., kterými ujišťuje, že laici jsou „cestou, po které musí církev kráčet". Evangelizaci vidí jako výzvu určenou mužům a ženám v konkrétnosti jejich životů a jejich životních okolností. Tato výzva není možná bez mobilizace katolických laiků. Ale mobilizace sama je nemyslitelná bez formace.


Úloha provincie při formaci

Dominikánské povolání je určeno dvěma jasnými cíli: kontemplací Boha a spásou duší. Není to tentýž cíl a rovněž je nelze redukovat na jeden z nich. Naším zvláštním charismatem je charisma kázání a ke kázání je zapotřebí, abychom oba tyto cíle měli na paměti. Na jedné straně je dominikánská kontemplace podřízena kázání, které má duše pohnout k souhlasu s vírou, to znamená, že je podřízena praktickým cílům: odstraňování překážek víry, poukazování nejen na pravdu, ale i na důležitost evangelia. Na druhou stranu je naše kázání podřízeno kontemplaci Boha, protože je svým charakterem doktrinální. Jeho účelem není zodpovědět nějaké otázky týkající se laiků, ale prezentovat Krista tak, jak jej zjevuje tradice. Jednoduše řečeno, ve chvíli, kdy kontempluje Boha, musí mít dominikán na mysli všechny své posluchače; ve chvíli, kdy poučuje věřící, je nasměrován na Boha v kontemplaci. V životě svatého Dominika existovalo toto napětí: v jeho přístupu k Bohu, v jeho stálé modlitbě za druhé, v jeho přístupu k ostatním, se kterými mluvil jen o Bohu.

Pokud říkáme, že je dominikánský život utvářen dvěma poslušnostmi - k tradici a k potřebám duší -, můžeme pak tvrdit, že život našich laiků by měl být utvářen dvěma věrnostmi: ke Kristu v jeho církvi a ke světu, do kterého jsou postaveni. Typickým prvkem katolického přístupu ke světu je pevné přesvědčení, že svět má svůj vlastní účel, vložený do něj Stvořitelem. To znamená, že je zapotřebí nechat svět, aby byl světem. Sv. Tomáš nám připomíná, že druhotná kauzalita je skutečnou příčinností; Congar upozorňuje, že v poreformační církvi je zřejmá tendence vztahovat všechny věci příliš rychle k prvotní příčině, a tak okrádat stvoření o jeho vlastní důstojnost. Jak jsme viděli, Jan Pavel II. v duchu Druhého vatikánského koncilu zdůrazňuje, že laici mají světský charakter, který je posvěcen. To oni by měli vrátit světu jeho původní důstojnost a určení tím, že v něm najdou svou cestu ke svatosti. Naši laici mají žít své povolání ve světě, ale svým způsobem. Tak aby byli formováni a utvářeni dvěma rysy zjevení: Kristem zjevujícím se prostřednictvím katolické tradice a Kristem zjevujícím se prostřednictvím stvořených věcí a lidské práce.

Není náhoda, že takové množství důležitých prací o teologii laikátu bylo sepsáno dominikány, jako byli Chenu, Congar, Tillard a další, při přípravě Druhého vatikánského koncilu. Protože tradicí církve je dán úkol laiků v životě ve světě, tak tento úkol může být nejlépe objasňován teology, kteří šli ve šlépějích tradice církve, ale kteří se také zabývali praktickou aplikací této tradice. Jinými slovy teology, kteří byli poslušni dvojího úkolu: kontemplovat Slovo a hlásat jej. Napětí mezi kontemplací a apoštolským kázáním, mezi životem klášterní komunity a životem stráveným mezi lidmi přesně odpovídá napětí, které osvětluje úkol laiků věřit evangeliu a žít život ve světě.

Naši laici potřebují být formováni pro svůj apoštolát v církvi a ve světě. Teologie laikátu, která je jednou ze základních prací Druhého vatikánského koncilu, byla z velké části dílem dominikánů. Tradice, charisma, ale i struktura řádu byly velkoryse propůjčeny úkolu formace laiků. Jak bychom tedy měli přistoupit k tomuto úkolu?

Napřed musí být toto povolání laiků v církvi kázáno. To je úkol, kterého se může chopit celá provincie, který může prostoupit všechny naše ostatní práce. Kázat důstojnost laického apoštolátu, poukazovat na způsob, jak jej vykonávat, a na nezbytnost laické formace mohou být částečně též úkoly našeho kazatelského poslání. A navíc naši laici potřebují spirituální formaci, která je bude směrovat k věrnosti Kristu v jeho církvi a apoštolskému svědectví Kristu ve světě.

Zadruhé musí být naše instituce užity k účelům formace laiků. To bude od nás i od laiků vyžadovat změnu úhlu pohledu: musíme laiky chápat nikoli jako pasivní příjemce kněžské služby, ale jako spolupracovníky, kteří jsou nám co do důstojnosti rovni, kterým pomáháme ve formaci pro apoštolát ve světě. Naše farnosti by se tak měly stát středisky formace. Naše programy by měly odrážet tento přístup. Takže i vyučování musí být soustředěno kolem apoštolské práce, ke které jsou laici povoláni, a musí jim pomáhat zúročit jejich dosavadní zkušenost; zkušenost jejich života v milosti a jejich zkušenost se světem, ať už je to svět univerzit, obchodu nebo sociální práce.

Měli bychom prověřit strukturu našich institucí, abychom zjistili, co by mohlo pomoci rozhovoru mezi laiky a kněžími, po kterém volá jak koncil, tak dokumenty magisteria. Nemohli bychom metody, které používáme při organizaci a řízení našich shromáždění a kapitul, využít při řízení našich farností? U nás v Seattlu farní rada funguje podobně jako rada provincie nebo konventu jak v poradní funkci pro faráře, tak v integraci práce všech členů. Takhle by mohla fungovat skutečná spolupráce s našimi laiky.

Jestliže bereme úkol, který před námi stojí - formaci laiků - vážně, musíme se znovu podívat i na naše vlastní formační programy. Jak se můžeme sami připravit na práci při formaci laiků, jak překonat náš podíl na tom, že laici jsou dnes jen pasivními příjemci církevní tradice? Problém musí být seriózně teologicky probádán - zvláště v oblasti eklesiologie a pastorální teologie -, abychom získali podporu pro práci na formaci laiků. V této iniciativě by měly hrát zásadní roli naše školy a fakulty. V této souvislosti je zajímavé a o mnohém vypovídající, jak málo práce bylo od koncilu vykonáno v oblasti teologie laikátu. Dokumenty magisteria předkládají učení koncilu, ale to ještě není teologie. Stále zbývá mnohé vykonat.

Náš řád byl založen k hlásání evangelia. Práce na formaci je v našem řádu určitě nezvyklá, ale na druhou stranu můžeme formování učedníků chápat jako výborný způsob, jak k lidem hovořit, což bylo vždycky cílem kázání. Stále nemáme takový laický apoštolát, jaký si Druhý vatikánský koncil přeje. Teologie laikátu před Druhým vatikánským koncilem byla převážně dílem dominikánů. Dokončíme jej nyní?


Pokud mluví autor o laicích, má samozřejmě na mysli všechny, kdo v církvi nejsou kněžími, nikoli tedy jen dominikánské laiky.


převzato z internetových stránek Institutu sv. Kateřiny Sienské
(Catherine of Siena Institute) www.siena.org

přeložil Ivan František Bok
redakčně upraveno a mírně kráceno

obsah

MODLIT SE 15 DNÍ SE SVATÝM DOMINIKEM

Alain Quilici OP

Patnáctý den

MUŽ, BRATR, OTEC

Následujme, jak můžeme, Otcových šlépějí! Ale vzdávejme i díky Vykupiteli, že nám, svým služebníkům, dal na cestu, jíž jdeme, světce, který nás znovu zrodil k tak skvělému společenství. A prosme milosrdného Otce, aby nás vedl Duchem, jímž jsou hýbáni synové Boží, v mezích určených našimi otci, k témuž cíli věčného štěstí a trvalé blaženosti, a abychom si i my zasloužili rovnou cestou do ní vejít, jak ji navždy šťasten našel on sám. Tak se staň! (LIB č. 109).

Takto se vyjadřuje Jordán Saský, Dominikův nástupce v čele řádu, na konci obrazu, který vykresluje o Otci Kazatelů. Tato modlitba říká mnoho o přilnutí sester a bratří k svatému Dominiku. Je to charisma pravých zakladatelů, že k sobě přitahují duše naplněné touhou zasvětit se Bohu a sloužit mu způsobem, který oni naznačili. Je v tom zvláštní kouzlo, které kdyby bylo příliš lidské, neobstálo by, ale které prochází staletími, když pochází od Boha.

Svatý Dominik nepopíratelně znal takové vyzařování. Čteme o něm četná svědectví a mohli bychom dodat ještě jiná, jako toto důvěrné sdělení bratra Viléma z Montferratu:

Bratr Dominik chodil často k panu biskupu z Ostie a tam jsem se s ním seznámil. Jednání tohoto blaženého se mi líbilo a začal jsem ho mít rád (VIE str. 43).

Dominikovo vyzařování pochází především z kvality jeho přítomnosti. Můžeme říci, že se jí prosazoval, nebo spíše, že se prosazoval svou pokorou. U velkých světců je pokora stejná jako věda u velkých vědců, kteří se umí přiblížit na dosah dokonce i dětí.

Od prvních styků vycítíme, že bratr Dominik je zcela naplněn Boží přítomností, tou přítomností, která ho pronikla během jeho dlouhých nocí modlitby. Byl to člověk, v němž Někdo přebýval. Duch svatý si v něm učinil svůj příbytek jakoby hmatatelně. Nebylo možno nevycítit to. Jeho morální dokonalost a nadšení božské horlivosti, které ho strhovalo (LIB č. 103), pronikly do očí, ne-li do srdce všech, i těch, které pronásledoval svým horlivým kázáním.

A jak říká ještě ten privilegovaný svědek, jímž byl Jordán Saský, který se s ním stýkal zblízka a který se snažil říci přesně vše, nač si vzpomíná, pro ty, kteří ho nepoznali, k nimž patříme i my:

...na první pohled si získal snadno lásku všech (LIB č. 103).

Jeho přítomnost dělala dojem. Dotýkal se srdcí těch, ke kterým se obracel. Uměl je vyslechnout s pozorností, která neklamala. Nebyl z těch, kteří vyslechnou jen z povinnosti nebo z úřadu. Naslouchal, protože miloval. Přijímal každého do široké náruče své lásky, a protože každého miloval, každý miloval jeho, říká se velmi brzy po jeho smrti.

Zapůsobily u něho jeho lidské vlastnosti. Přísnost jeho života neubírala nic jeho krásné lidskosti. Byl to pravý milovník chudoby, v jídle i v pití byl velmi střídmý, vyhýbal se vší zjemnělosti, měl plnou vládu nad svým tělem (LIB č. 108). Nepatřil mezi ty askety trochu zneklidňující, kteří se jeví jako živé výčitky. Ženy shledávaly, že je krásný, měly rády jeho tvář a jeho postoj. Abychom se o tom přesvědčili, stačí vyslechnout svědectví sestry Cecílie, částečně už uvedené:

Dominik byl středně veliký a měl jemné údy. Jeho tvář byla trochu narůžovělá, vlasy a vousy měl plavé. Měl krásné oči. Z jeho čela a z jeho očí vycházela záře, která naplňovala každého úctou a sympatií. Byl radostný a přístupný, jestliže ho nevzrušil soucit s bídou člověka. Jeho ruce byly dlouhé a jemně utvářené, jeho hlas byl silný, krásný a libozvučný. Nebyl plešatý. Věnec vlasů jeho tonzury byl úplný. Tu a tam jím prokvétaly šedivé vlasy (VIE str. 124).

I když čas a vzpomínka dodaly u sestry Cecílie, když zestárla, obrazu jejího duchovního otce krásy, vychází z něho dojem velmi silný, s velkou lidskostí.

Avšak jestliže uměl být bratrem všech, byl svatý Dominik nadevše otcem. Otec je ten, kdo plodí. Dominik zplodil množství dcer a synů, které mu vděčí za život ne tělesný ani ne za život křesťanský, ale za život řeholní. Všichni, kteří vstoupili do tohoto řádu, vědí, že se rodí ze vždy činné modlitby Otce Kazatelů. Dominik, který chtěl tento řád vší silou své duše, chce ho i dále z nebe, jak to znovu říká Jordán Saský v jedné krásné modlitbě:

Přesvatý knězi Boží, milý vyznavači, slavný kazateli, přeblažený Otče, svatý Dominiku, panici Bohem vyvolený a nad všechny lidi své doby Bohu zvláště milý! Tys slavný životem, učením i zázraky. Plesáme, že tě máme svým laskavým zastáncem u Boha. K tobě, jehož ze svatých a vyvolených Božích zvláště ctím, volám... atd. (VIE str. 129).

Svatý Dominik též miloval jako otec a byl jako otec milován. Při své smrti byl oplakáván jako otec, jehož odchod zanechává velkou prázdnotu. Jako otec dal svým dětem lidskou formaci založenou na hodnotách předávaných právě tak příkladem jako slovem. On ukázal cestu. On udával tón. Povzbuzoval, schvaloval, bylo-li to nutné, zkrátka dělal ze svých dětí muže a ženy velmi vznešené, což je pravou vlastností otce.

Zanechal jméno, jméno, které jeho děti nosí s hrdostí, jméno dominikánů a dominikánek. A hříčkou slov toto jméno rodiny udává, že patříme jak Pánu, tak Dominikovi.

Právě jako zakladatel svatý Dominik je patriarcha v tom smyslu, že je na počátku množství rodin jako otec četné rodiny, jehož každý syn a každá dcera zakládá rodinu další, která se rozmnožuje v další rodiny. Poutem mezi všemi těmito rodinami je patriarcha. Od něho vyšel život, on ho předával zároveň se svým jménem a svým duchem a patří rodině.

O svátku Všech svatých řádu Kazatelského 7. listopadu čteme v oficiu list Jordána Saského adresovaný bratřím řádu. Jím zakončíme těchto patnáct dní modlitby, prožívaných se svatým Dominikem:

Mým nejdražším synům v Kristu!... Ze všech sil vás prosím a napomínám a zapřísahám vás skrze toho, který vás vykoupil svou ctihodnou krví a svou slitovnou smrtí vám vrátil život. nezapomínejte na svou profesi a na své předsevzetí! Pamatujte na dávné stezky, kterými spěchali naši předchůdci. Za jednoho z nich pokládáme našeho ctihodného Otce svaté paměti Dominika. I když žil s námi v těle, žil duchem, a žádostem těla nejen nehověl, ale potlačoval je. Ve stravě, v oděvu i v chování dával najevo opravdovou chudobu. Nepřetržitě se modlil, vynikal soucitem, proléval slzy za své děti, to je horlil o spásu duší. V obtížích se nechoval změkčile, v protivenstvích byl bezstarostný.

Jak byl mezi námi veliký, o tom mluvily jeho skutky, svědčily o tom jeho mocné činy a zázraky. Jaký zůstává i nyní u Boha, je v těchto posledních dnech, kdy jsme přenesli jeho posvátné tělo z dřívější hrobky na čestné místo, zjevné ze znamení, a je to dokázáno mocnými divy.

Za tohoto světce zaslouží chválu náš Vykupitel, Boží Syn Ježíš Kristus. On si zvolil takového služebníka a dal nám ho v čelo jako Otce, aby nás jeho řeholní zřízení vychovávalo a příklad jeho zářivé svatosti aby nás rozněcoval (v Propriu řádu Kazatelů, liturgie hodin, sanctoral, Paris 1983).


z francouzského originálu Prier 15 jours avec saint Dominique vydaného nakladatelstvím Nouvelle Cité
přeložila S. M. Zdislava Černá OP

obsah