OPusculum 3/2006

ZPRÁVY Z PROVINCIE

28. 2. 2006 se v konventu sv. Jiljí v Praze konala první provinční rada po provinční kapitule 2006. Tématy jednání byla především personalia a určení termínů konání ostatních rad v tomto roce. Obsazení oficií je v současné době následovné:

Provinční oficiálové
socius provinciála: fr. Antonín Krasucki
syndik provincie: fr. Cyprián Suchánek (nejpozději od 1. 6. 2006)
archivář provincie: fr. Augustin Prokop
knihovník provincie: fr. Efrém Jindráček
regent studií: fr. Damián Němec (navržen magistru Řádu)
moderátor Generálního studia: fr. Štěpán Filip
magistr noviců: fr. Pavel Mayer
magistr kleriků: fr. Martin Dvořák (od 1. 2. 2006, plné převzetí od předání oficia syndika provincie)
submagistři kleriků: ffr. Benedikt Mohelník, Antonín Krasucki (od 1. 2. 2006 do plného převzetí oficia magistra kleriků)
magistr bratří spolupracovníků ve formaci: fr. Vojtěch Soudský
promotor pro trvalou formaci: fr. Cyril Molnár
examinátoři kandidátů svěcení: ffr. Savio Řičica (předseda), Damián Němec, Štěpán Filip, Vojtěch Soudský, Česlav Plachý
censoři ex officio: ffr. Damián Němec, Štěpán Filip, Tomáš Pospíšil

Provinční rada

Ex officio:
exprovinciál: fr. Alvarez Kodeda
socius provinciála: fr. Antonín Krasucki
definitoři: ffr. Damián Němec (1. a regent studia), Martin Dvořák (2.), Cyprián Suchánek (3.), Cyril Molnár (4.)

Zvoleni:
volení členové: ffr. Antonín Krasucki, Pavel Mayer
volení náhradníci: ffr. Savio Řičica, Jan Rajlich

Delegáti na generální kapituly
socius provinciála: fr. Damián Němec
první definitor: fr. Štěpán Filip
socius prvního definitora: fr. Vojtěch Soudský
druhý definitor: fr. Irenej Šiklar
socius druhého definitora: fr. Jan Rajlich

promotor pro povolání: fr. Alvarez Kodeda ve spolupráci s fr. Česlavem Plachým

Tedy: formační rada provincie (dáno Provinčním rozvrhem formace, úvod č. 3): magistr noviců (fr. Pavel Mayer), magistr kleriků (fr. Martin Dvořák), promotor pro povolání (fr. Alvarez Kodeda) a promotor pro trvalou formaci (fr. Cyril Molnár)

Další oficia (promotoři, spirituálové) a další komise provincie budou zveřejněny v dalším OPusculu, protože je třeba, aby jednotliví bratři byli provinciálem jmenováni a své ustanovení přijali.

SETKÁNÍ STÁLÉHO STUDIA

Jarní setkání stálého studia bude letos v sobotu 29. 4. 2006 (svátek sv. Kateřiny Sienské) v Olomouci: toto setkání bude mít (ve shodě s jednáním provinční kapituly) jak studijní, tak formačně-komunitní ráz. Program bude upřesněn v dubnovém OPusculu.

Tým Kazatelského střediska se schází každé 3. pondělí v měsíci (vyjma prázdnin) v klášteře sv. Jiljí v Praze. Příští setkání se bude konat 20. 3. 2005 od 17 h. v kostele sv. Jiljí a pak ve velké hovorně.

PRAŽSKÝ KONVENT
Husova 234/8, 110 00 Praha 1, tel. 224 218 442, fax: 224 218 443, e-mail: praha@op.cz , sv.jilji@op.cz

Setkání Laických sdružení sv. Dominika
3. pražské - 18. 3. 9:00 kaple sv. Zdislavy
4. pražské - 4. 3. v 8:30 v kapli sv. Zdislavy
5. pražské - 2., 16. a 30. 3. v 19:30 ve velké hovorně kláštera

Přednášky
16. 3. 19:45 čítárna kláštera - MUDr. Roman Joch, ředitel Občanského institutu v Praze: Psychologie a problém svobodné vůle.

Pravidelné přednášky o. Jordána Vinklárka OP o duch. životě podle P. Garrigou-Lagrangea se konají každý čtvrtek (kromě 16. 3.) po nešporách (od cca 19:45) v čítárně kláštera.

21. 3. 19:45 čítárna kláštera - další přednáška z cyklu „Sv. Tomáš, učitel duchovního života". Přednášet bude P. Tomáš Pospíšil OP, téma přednášky bude Východisko - určité pojetí člověka.

Společenství modlitby
V rámci otevřeného společenství modlitby se v postní době uskuteční sedm tematických setkání s následnou diskusí. Sejdeme se vždy ve středu (1. 3. - 12. 4.) od 20:00 ve velké hovorně kláštera (zvonek č. 53). Od 21:30 do 22:15 se bude konat adorace Nejsvětější Svátosti v kapli sv. Zdislavy. Setkání na sebe nenavazují, lze přijít třeba jen na jedno. Témata: Uvedení do postní doby, Modlitba, Almužna, Půst, pokání a smíření, Jan Křtitel, Úvod do slavení Velikonoc.

Mariina legie
Pravidelné schůzky prezidia Mariiny legie se konají každou neděli od 16:00 ve velké hovorně kláštera, zvonek č. 53. Rádi mezi sebou přivítáme všechny nové zájemce!

Mariánská pobožnost
3. 3. 17:00 růženec u nové sochy P. Marie (Celetná ul.) a procesí s obrazem P. Marie Rynecké ke sv. Jiljí, 17:45 loretánské litanie, zasvěcení P. Marii, růženec, 18:30 mše sv.

Druhá káva s Frankem Duffem
4. 3. od 14:00 velká hovorna: diskusní program o životě a díle zakladatele Mariiny legie

Den Mariiny legie
7. 3. 18:00 růženec; 18:30 mše sv. za Mariinu legii a proces blahořečení br. Franka Duffa

Duchovní obnova
11. 3. 14:00 začátek ve velké hovorně; 17:00 agapé; 18:00 růženec; 18:30 mše sv.

Slavnost Acies
26. 3. 15:00 začátek ve velké hovorně; 17:00 agapé; 18:00 růženec; 18:30 pontifikální mše sv. s obnovením zasvěcení Panně Marii, hlavní celebrant bude Mons. J. Škarvada

Bohoslužba slova
30. 3. v zimním chóru kláštera od 17,30 se koná oázová bohoslužba slova na téma Pane, nauč nás modlit se! Všichni zájemci jsou srdečně zváni.

1. 3. 18:30 Popeleční středa
Petr Chaloupský: postní moteta a žalmy; zpívá Schola dominicana, diriguje a na varhany doprovází Ing. Petr Chaloupský

20. 3. 18:30 slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie
Václav Emanuel Horák (1800-1871): Missa I. in F, Mše pro orchestr a smíšený sbor; zpívá Wowes colegium, diriguje doc. Marek Franěk a na varhany doprovází Ing. Petr Chaloupský

25. 3. 18:30 slavnost Zvěstování Páně
A. Michna, L. Hassler - moteta; zpívá Schola dominicana, diriguje a na varhany doprovází Ing. Petr Chaloupský

Oáza (Hnutí Světlo-Život)
Oázy modlitby - víkendové duchovní obnovy pro mládež 16-35 let:
17. - 19. 3. Libčice u Kralup nad Vltavou
S sebou: Písmo sv., spacák, karimatka, přezuvky, dle možností breviář. Přihlášky nejpozději týden před konáním víkendu (736 770 354, libuse.tesarova@seznam.cz).

PLZEŇSKÝ KONVENT
Jiráskovo nám. 30, 326 00 Plzeň 26 , tel. 377 241 660, fax: 377 447 882 , e-mail: plzen@op.cz;

Přednášky
Katechismus - 1. a 3. út v měs. 19:15 - 20:00

Aktivity pro děti a mládež
Koťata - pátek 15:00 - 16:00
Malá schola - pátek 16:00 - 17:00
Výtvarný kroužek - úterý ml. 16:00, st. 16:45
Společenství děvčat - pátek 17:00 - 18:00
Ministranti 6 - 8 let - středa 15:30 - 16:00

Chrámový sbor u PMR
zkoušky jsou pravidelně v úterý od 19:00 ve farním sále. Vede Ing. Šlajs.

OLOMOUCKÝ KONVENT
Slovenská 14, 772 00 Olomouc, tel. 585 230 764, fax: 585 228 254, e-mail: olomouc@op.cz

společenství při klášteře:
Út 20:15 Četba Summy sv. Tomáše Akvinského (vede fr. Benedikt Mohelník)
St 6:40 Ranní modlitba a snídaně pro mládež (doprovází fr. Jindřich Poláček)
St 19:30 Misijní společenství (vede fr. Pavel Mayer)
St 19:30 Neokatechumenát - bohoslužba slova (doprovází fr. Antonín Krasucki)
Čt 19:30 Společenství mládeže Zacheus (vede fr. Jindřich Poláček)
Čt 19:30 Společenství Zbytek Izraele (vede fr. Antonín Krasucki)
Ne 19:00 Společenství starších skautů (doprovází fr. Damián Němec)

ŽIVÝ RŮŽENEC
Zveme všechny členy a přátele dominikánské rodiny k zapojení do živého růžence za mír a za rodiny. Zájemci se mohou přihlásit na adrese:
Fr. Irenej, Klášter dominikánů, Dolní Česká 3, 669 02 Znojmo, irenej@op.cz

KOORDINACE PŘEKLADŮ
Informace o pořizování překladů zasílejte prosím sestře Ester na adresu redakce.

Modlitby za nenarozené děti. Zveme všechny lidi dobré vůle ke společné modlitbě růžence, žalmů, proseb a slavení mše svaté za nenarozené děti, těhotné maminky, zdravotnický personál a jiné potřeby.

Praha: před porodnicí U Apolináře
každý pracovní den od 7:00 do 8:15 modlitba růžence; kontaktní osoba: Miloslav Pletánek, tel.: 736 248 037

Kladno: posluchárna v nemocnici
každá 2. sobota v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; kontaktní osoba: manželé Prentisovi, tel.: 312 686 642

Olomouc: před porodnicí Fakultní nemocnice
každý poslední čtvrtek v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; od 18 hodin mše svatá v dominikánském klášterním kostele „Za zastavení zla potratů"; kontaktní osoba: Markéta Tomečková, tel.: 606 739 313

Brno: před vchodem do porodnice na Obilním trhu
každý pracovní den od 10 do 12 hodin modlitba žalmů; každá 2. sobota v měsíci modlitební Pochod pro život; kontaktní osoba: Libor Halík, tel.: 721 211 477

v návaznosti na cyklus 2004-2005
vždy jedno úterý v měsíci od února do června v 19.45
v čítárně Dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze 1, Husova 8

21. února Východisko - určité pojetí stvoření
21. března Východisko - určité pojetí člověka
25. dubna Kdo by chtěl žít bez přátel
23. května Co je na světě nejvznešenější?
20. června Cesty k Bohu

Info: OPusculum, program farnosti sv. Jiljí, na požádání e-mailem - tomas@op.cz

Mnišky Kazatelského řádu - Znojmo
V únoru 2006 byla převorkou kláštera sv. Kříže ve Znojmě zvolena S. M. Anežka Marie Suchánková OP.

„Vždyť u Boha není nic nemožného" ( Lk 1,37)

Řád bratří kazatelů - dominikánů
Vám s radostí oznamuje, že
o slavnosti Zvěstování Páně
v sobotu 25. března 2006
při mši svaté v 18.00 hodin
v klášterním kostele
Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci
složí své slavné sliby

Dne 13. 2. 2006 v 16:50 hodin v přítomnosti ffr. Gilberta Narcisse, Pia Oláha a Ludvíka Grundmana opustil tento svět a k Pánu se odebral fr. Raffael Weijers OP, kněz dominikánského konventu v Bordeaux. Prosíme o modlitby za spásu jeho nesmrtelné duše. Requiescat in pace.

PROSBY O MODLITBY

za magistra řádu

za nového otce provinciála fr. Benedikta OP a za všechny bratry nově ustanovené do provinčních oficií

za naše představené a za Boží pomoc pro všechna důležitá rozhodnutí

za nová povolání pro všechny větve dominikánské rodiny

za naše bratry a sestry, kteří kdekoli na světě trpí kvůli výkonu své služby. V těchto dnech zvláště v Iráku.

za apoštolské působení v médiích, především na internetu

za projekt křesťanského knihkupectví OLIVA

za nemocné členy, příbuzné a přátele dominikánské rodiny

za Boží pomoc při zakládání duchovní komunity tělesně postižených mužů v Jablonném v Podještědí

za naše bratry a sestry působící ve školství

za naše bratry studenty ve Francii

za farnost v Praze na Zlíchově a za misijní středisko na Barrandově

(1. všeobecný, 2. misijní, 3. národní)

Denní modlitba: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc.

BŘEZEN

1. Aby mladí lidé, hledající smysl života, byli chápáni, respektováni a obklopováni trpělivostí a láskou.

2. Aby mezi misionáři v celé církvi rostla touha po vzájemném sdílení a spolupráci.

3. Aby se laici ve spolupráci s duchovními pastýři horlivěji podíleli na životě svých farností.

KALENDÁŘ AKCÍ 2006

20. 5. 2006 Olomouc - zasedání provinční rady LSSD
20. - 22. 10. 2006 Vranov u Brna - setkání formátorů LSSD

ZEMŘELA SESTRA JARMILA IMELDA LIZNEROVÁ

Dne 31. 1. 2006 ve věku 93 let zemřela v domově boromejek v Praze-Řepích sestra Jarmila Imelda Liznerová, dominikánská terciářka, učitelka a katechetka. Pohřební mše svatá byla slavena dne 10. 2. 2006 v 10:00 hodin v Řepích, ve 12:00 hodin se konal pohřeb do rodinné hrobky na Olšanech.

Sestra Imelda se celý život věnovala výuce náboženství, připravila nesčíslný počet dětí ke svatému přijímání a k biřmování, pomáhala s vlastním rizikem mnoha pronásledovaným kněžím a dlouhá léta byla pravou rukou otce Jiljího Dubského OP, faráře v kostele sv. Jiljí v Praze, kde spolu s dalšími terciářkami Anitou a Magdou zajišťovala vše potřebné od přípravy na mši po organizování mikulášských oslav pro děti z farnosti. Dlouhá léta se také starala o terciářskou hrobku na Olšanech. Byla nezlomným optimistou, velice veselým člověkem, šprýmařem, nezkazila žádnou legraci a každého uměla rozesmát. Celým svým životem věrně hlásala evangelium podle příkladu svatého otce Dominika.

MS HORNÍ NĚMČÍ (představená Marie Zdislava Machálková)
Dne 15. 3. 2006 oslaví naše sestra Jarmila Marie Kohoutková 70 let života. Přejeme a vyprošujeme jí při této příležitosti Boží požehnání, zdraví a ochranu Panny Marie.

3. PRAŽSKÉ SDRUŽENÍ (představená Eva Terezie Chaloupská)
18. 3. 9:00 kaple sv. Zdislavy: postní rekolekce se mší sv. (celebruje a přednáší P. Vladimír Josef Slámečka), zakončení v 11 hodin
Další informace najdete na adrese www.laici3ps.op.cz.

4. PRAŽSKÉ SDRUŽENÍ (představená Miloslava Anna Zásmětová)
Setkání našeho sdružení proběhne v sobotu 4. března u sv. Jiljí s obvyklým programem.

5. PRAŽSKÉ SDRUŽENÍ (představený Jan Jáchym Beneš)
Setkání probíhají v sudé čtvrtky v klášteře sv. Jiljí. Každé setkání začíná v 18:30 h. mší svatou a nešporami, poté následuje další program ve velké hovorně nebo v kapli svaté Zdislavy. Termíny: 2. 3., 16. 3., 30. 3., 13. 4., 27. 4., 11. 5., 25. 5., 8. 6., 22. 6.

Tomáš Petráček: Výklad Bible v době (anti-)modernistické krize.
Život a dílo P. Vincenta Zapletala OP (1867-1938)

Na přelomu 19. a 20. století se do dějin biblické vědy zapsala celá řada osobností českého původu. Zvláště dramatický náboj dostaly životní příběhy některých z nich v kontextu modernistické a antimodernistické krize, kdy se církevní úřady cítily povinny zasáhnout proti příliš odvážným katolickým exegetům. Moravský rodák, P. Vincent Zapletal OP, jeden z prvních absolventů Biblické školy v Jeruzalémě, se právem řadí mezi nejvýznamnější průkopníky moderní, vědecké katolické biblistiky. Jeho díla nalezla uznání předních učenců své doby (Wellhausen, Gunkel, Lagrange), a nebýt vynuceného narušení jeho vědecké kariéry, nechyběl by v žádné učebnici dějin biblické vědy. Jeho pohnuté životní osudy ilustrují proměny katolické církve a celé společnosti na přelomu 19. a 20. století.

brož., cca 280 str., cca 240 Kč, vyjde v březnu 2006

Timothy Radcliffe: Sedm posledních slov

Našeho milého bratra Timothyho jsme zvyklí potkávat veselého a radostného, s Medvědem a mniškou, v Jurském parku, dokonce i u Božího trůnu, ale pod Spasitelovým křížem bychom ho možná nečekali. Sám o tom říká: „Když jsem byl v roce 2002 požádán, abych v katedrále v Seattlu na Velký pátek kázal na Sedm posledních Ježíšových slov, musím přiznat, že jsem zaváhal. Zdálo se mi, že patří do oblasti ponuré spirituality, která se zabývá utrpením a bolestí, a se kterou se nemohu jen tak identifikovat. Samozřejmě, že evangelia nás nabádají, abychom vzali svůj kříž a následovali Krista, ale tahle výzva příliš často ústí do křesťanství, které se mi zdá neradostné, popírající život, a dokonce s náznakem masochismu ... Přiznám se, že nemám vcelku žádnou touhu po utrpení!"

Naštěstí pro nás bratr Timothy nakonec neodmítl, a tak můžeme postní dobu projít spolu s ním a s jeho knihou v radostné naději:

„...zjistil jsem, že přemítání o kříži mě nečiní smutným. Žít v jeho stínu neznamená odmítat život či radost. Zve mě k naslouchání Slovu, které prolomilo mlčení smrti a které žije."

vyjde v druhé polovině března 2006

Josef Forbelský: Španělé, Říše a Čechy
Vztahy českých zemí a Španělska v období třicetileté války. Vyšehrad, 720 str., 598 Kč

Teresio Bosco, Carlo Nanni: Dej mi duše
Dějiny křesťanských spiritualit - Salesiánská tradice. KN, brož., 222 str., 219 Kč

Český atheismus: příčiny, klady, zápory
Sborník příspěvků z kurzu pro kazatele ČCE, pořádaného Spolkem evangelických kazatelů v Praze 24. - 28. ledna 2005.
Eman, brož., 85 str., 79 Kč

Sen o kříži
Nedlouhou báseň, novodobými vykladači nejstarší anglické literatury tradičně nazývanou Sen o kříži a zachovanou v jediném rukopisu z konce desatého století, složil neznámý křesťanský autor patrně již ve století osmém. Přeložil Jan Čermák. Jitro, váz., 131 str., 185 Kč

Elias Vella: Ježíš - lékař těla i duše
KN, brož., 351 str., 259 Kč

Aurelius Augustinus: Vyznání
Kalich, váz., 565 str., 285 Kč

Anna Penna: Svědek Boží lásky
Rozjímáme se sv. farářem arským. Paulínky, brož., 103 str., 115 Kč

Dionysios Aeropagita: Listy, O mystické teologii
Úvodní studie Martin Koudelka, překlad a poznámky Vojtěch Hladký a Martin Koudelka. Řecko-české vydání. Oikoymenh, váz., 193 str., 198 Kč

Jan Graubner: Jak si představuji farnost dnes, MCM, brož., 133 str., 59 Kč

Valburga Vavřinová: Malá encyklopedie Velikonoc
Malá encyklopedie Velikonoc navazuje na Malou encyklopedii Vánoc, čímž doplňuje přehled o nejdůležitějších svátcích křesťanského roku. Libri, váz., 379 str., 395 Kč

Ivan Medek: Děkuji, mám se výborně. Vzpomínky, rozhovory. Torst, brož., 130 str., 149 Kč

Petr Pokorný: Hermeneutika jako teorie porozumění
Od základních otázek jazyka k výkladu bible. Vyšehrad, váz., 508 str., 448 Kč

Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano
Psycholog prožívá koncentrační tábor. Druhé, opravené vydání. KN, váz., 175 str., 199 Kč

obsah

31. března 1921

zemřel v Uherském Brodě P. Dalmác Hones OP. Narodil se 25. března 1864 v Suchonicích na Moravě, profes složil 24. září 1885 v Olomouci, na kněze byl ordinován 25. července 1889 ve Vídni. Působil jako katecheta a kaplan v Praze, kazatel a převor v Uherském Brodě. Pohřben je v Uherském Brodě. Ať odpočívá v pokoji.

obsah

ZAHÁJENÍ BEATIFIKAČNÍHO PROCESU
SLUŽEBNÍKA BOŽÍHO OTCE TOMÁŠE TÝNA OP

(1950 - 1990)

V sobotu dne 25. 2. v 11:30 hodin zahájí během chórové liturgie hodin boloňský arcibiskup Carlo Caffarra v bazilice sv. Dominika diecézní fázi beatifikačního procesu brněnského rodáka a dominikánského kněze Tomáše Týna.

Tomáš Týn se narodil 3. května 1950 manželům MUDr. Zdeňkovi Týnovi a MUDr. Ludmile Týnové, rozené Konupčíkové, jako první ze tří dětí. Po sovětské invazi do Československa r. 1968 rodina Týnova emigrovala do tehdejšího západního Německa, kde také Tomáš vstoupil do dominikánského řádu. Svoje studia však dokončil v italské Boloni, kde také jako člen České dominikánské provincie složil dne 7. října 1973 slavné řeholní sliby. Studia zakončil doktorátem teologie v Římě, kde ho papež Pavel VI. 29. června 1975 vysvětil na kněze. Ten samý den otec Tomáš nabídl soukromým slibem svůj život Bohu, jako smírnou oběť za svobodu pronásledované Církve ve své vlasti. Další léta pak strávil v Boloni jako kazatel, zpovědník, duchovní vůdce, ale také jako profesor teologie a filosofie na dominikánské fakultě, kde byl r. 1980 byl zvolen viceregentem. Jeho akademická činnost se vyznačovala jak velkou šíří zájmů (metafyzika, etika, teologie milosti a ospravedlnění, teologie M. Luthera), tak velkou znalostí a důrazem na učení sv. Tomáše Akvinského, které nejen dobře znal, ale dovedl i kriticky podat a obhájit. Jako apoštol se obracel na překvapivě široké publikum od skautů, přes dominikánské terciáře až po lidi zcela nevěřící nebo velmi vzdálené Církvi. Láska k řeholnímu životu žitému podle klášterních pravidel mu vydržela po celý život. Velmi se také zasazoval za ochranu nenarozeného života, mariánskou úctu v duchu sv. Ludvíka Grignona z Montfortu a o latinskou liturgii sv. Pia V., kterou sloužil každý týden pro veřejnost.

V říjnu roku 1989 byl náhle zasažen prudkými bolestmi a lékaři mu diagnostikovali zhoubný nádor s metastázemi v břišní dutině. Jeho rodiče ho nechali převést do Německa, kde mu jako lékaři chtěli poskytnout co nejkvalifikovanější pomoc. Postupující metastáze však působily otci Tomášovi jen větší bolesti. Až do posledních dnů pracoval na svém největším a později vydaném díle, díle Metafisica della sostanza, čítajícím bezmála tisíc stran. Ráno 1. ledna 1990 byl převezen do nemocnice v Heidelbergu, kde své nemoci v 11 hodin podlehl. Pohřben byl 5. ledna na hřbitově v Neckargemündu. Jeho hrob zdobí prostý, ale výmluvný nápis v latině: Introibo ad altare Dei (Vystoupím k oltáři Hospodinovu), slova 43. žalmu. Brzy po jeho smrti začali jeho hrob i dům, kde dožil, navštěvovat poutníci, zvláště z Itálie a z České republiky, kteří se k němu obracejí o pomoc v soukromých modlitbách. Četné žádosti věřících pak v roce 2003 přiměly provinciála České dominikánské provincie, že podal oficiální žádost o přešetření jeho života a ctností prostřednictvím generálního postulátora dominikánského řádu u římské Kongregace pro záležitosti svatých.

V sobotu 25. 2. budou slavnostnímu zahájení kromě boloňského arcibiskupa, místních dominikánů a věřících také přítomni zástupci freiburgské diecéze, aktor celé kauzy a provinciál České dominikánské provincie ThDr. Benedikt Mohelník OP, generální postulátor ThDr. Vito Gomez OP, a dva jmenovaní vicepostulátoři - ThDr. Giovanni Cavalcoli OP a PhLic. Efrém Jindráček, OP. Brněnskou diecézi, ve které se Tomáš Týn narodil, zastoupí Mons. Jan Mráz, rektor Papežské koleje Nepomucenum v Římě, a vicerektor Mons. František Koutný.

Kromě mnoha jiných Tomášových ctitelů přislíbila účast i rodina Týnova, žijící dnes v Německu.

VÝZNAM ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA V DNEŠNÍM SVĚTĚ
Rozhovor se sekretářem Kongregace pro zasvěcený život
Česká sekce Vatikánského rozhlasu

Současně se Svátkem uvedení Páně do chrámu slaví církev Den zasvěceného života. Při této příležitosti poskytl Vatikánskému rozhlasu rozhovor arcibiskup Silvano Nesti, sekretář Kongregace pro instituty zasvěceného života.

Jaká je dnes situace v oblasti zasvěceného života?

Záleží na tom, z které strany se na to díváme a jakým způsobem. U některých národů je v rozkvětu, u jiných prochází těžkostmi. Pokud jde o naše evropské teritorium, řekl bych, že jsou zde místy znepokojivé situace, kdy převažují řeholníci staršího věku a projevuje se nedostatek nových povolání. Na druhé straně vznikají zase nové formy zasvěceného života, které přitahují mladé lidi a to je důvodem naděje. Lze si ale všimnout, že některým institutům hrozí velké riziko: sekularizace a konzumní kultura pronikla i do některých komunit, do mentality některých řeholníků a řeholnic. Je zapotřebí znovu zdůraznit hodnotu evangelních rad, komunitního života a modlitby a oživit je.

Řekl bych, že je jich stále příliš málo! Dnešní svět velmi potřebuje znovu objevit hodnoty života a duchovní hodnoty, a je právě úkolem řeholnic a řeholníků, aby byli znamením obnovy. Ale abych odpověděl na vaši otázku, zde je několik čísel: Všech řeholních osob na světě je 1 045 364. Z toho je 137 409 řeholních kněží, 524 trvalých jáhnů, 54 620 řeholníků se sliby, 776 269 řeholnic se sliby, 47 269 mnišek v kontemplativních řádech, 28 916 členů sekulárních institutů. Institutů zasvěceného života a společností apoštolského života je úhrnem 1 821.

Především evangelním životem: svědčit o Kristu a jeho tajemství slovem i konkrétním každodenním životem, s věrností vlastnímu charismatu. Evangelní styl a volba mají stále schopnost promlouvat k dnešnímu člověku, který je často pohlcen rozmanitými věcmi, ale zbaven základních orientačních bodů vlastní existence. Tady je úkol pro zasvěcené osoby.

Co byste řekl mladému muži nebo mladé ženě, které přitahuje zasvěcený život?

Aby neměli strach! Aby se neohlíželi zpět! Aby všeho nechali a následovali Krista! On, Kristus sám, jim za to dá stonásobně víc zde na zemi a život věčný. Jestli někdo z mladých zaslechne ve svém srdci hlas Kristův a jeho povolání, ať odpoví: Ano! Stojí za to následovat Krista, neboť jen On ukazuje správnou cestu, jen On nás umí vést a ví, jak naplnit srdce člověka, i srdce dnešního mladého muže či ženy!

Chudoba, čistota, poslušnost: jak byste popsal ve stručnosti tyto tři řeholní sliby?

Zasvěcený život skrze evangelní rady čistoty, chudoby a poslušnosti klade světu zásadní výzvy, s nimiž se jiným způsobem setkává každý člověk ve svém vlastním povolání. Je to trojí aspekt osvobození z otroctví vášní (čistota), věcí (chudoba) a pýchy (poslušnost). Radikální volba, kterou člověk činí zasvěceným životem, je pro mnohé nepochopitelná. Ve skutečnosti je to dar Ducha svatého a nelze jej pochopit, pokud se redukuje čistě na lidskou volbu. Moderní člověk opravdu chce být bohatý a mít všechny svobody. Chce mít všechno ihned, podle zásad konzumní kultury. Jenomže evangelní rady předkládají hodnoty věčné, dívají se na záležitosti světa s odstupem, přestože oceňují Boží dary. Chudoba tímto způsobem pomáhá v získání odstupu, abychom se mohli cele obětovat Kristu a všem lidem potřebujícím materiální a duchovní pomoc. Poslušnost vyžaduje vytrvalé naslouchání Božímu hlasu, abychom byli dobrovolně podřízeni legitimní církevní autoritě. Slibem poslušnosti se svobodně zavazujeme k tomu, že nejsme plně svobodní, ale že obětujeme vlastní svobodu Pánu Ježíši, který se stal poslušným až k smrti, a to k smrti na kříži. Když se zasvěcená osoba zaváže k radostné praxi dokonalé čistoty, svědčí tím o síle Boží lásky v křehkosti našeho lidství a také tím účinně odpovídá na provokace hedonistické kultury, jež vyvázala sexualitu ze všech morálních norem a učinila z ní otrokyni kultu instinktů. Základním motivem její volby však je kontemplace trinitární lásky, kterou nám Kristus zjevuje. V síle této zkušenosti se cítí schopná lásky radikální a univerzální, která jí dá sebeovládání a disciplínu nezbytnou k tomu, aby neupadla do područí smyslů a instinktů.

Čistota zasvěceného života tedy vyvstává jako zkušenost radosti a svobody, která otevírá srdce pro službu bratřím, pro službu oživenou duchem lásky. Evangelní rady nejsou těžké ani pro dnešní mladé lidi, pokud získají poznání, že je to Bůh, jenž je vyvolil a povolal a že se nadále nemají spoléhat na své síly, ale na jeho milost.

Před více než deseti lety, 22. července 1995, zemřel Yves-Marie Congar, velký dominikánský teolog, významný účastník II. vatikánského koncilu. Uplynulé datum nám, spolu se čtyřicátým výročím zveřejněním konstituce o úloze církve v moderním světě (8. prosince 1965) Gaudium et spes, nabízí příležitost připomenout si jak Yvese Congara, tak výročí II. vatikánského koncilu.

Congar poukazoval na dvě základní věci, které rovněž ukazují hledisko koncilu a které je nutno prosazovat i v budoucnu. Byla to eklesiologie, která hovoří o Božím lidu, a ekumenismus. Říkával, že koncil odvrátil pozornost od Říma, centra křesťanství, díky jehož vlivu se postupně vyvinul evropský pohled církve na svět, k pohledu ze světové perspektivy, která v sobě zahrnuje i Řím. Svět viděl jako horizont, ke kterému se koncil pokusil upřít pozornost celé církve. Církev byla volána k obnově prostřednictvím zdolávání obtíží pramenících z její uzavřenosti v obavě před nátlakem zvenčí. Perspektiva vytyčená Congarem je perspektivou Božího lidu na cestě, který je účasten radostí, doufání, smutků a bolestí světa v dějinách, lidu Božího a těla Kristova.

Nemluvil o bodu obratu nebo přetržené kontinuitě, ale o „milosti koncilu", jedné z největších milostí, které se mu za života dostalo, ale i milosti pro celou církev.

Cestu usmíření mezi náboženstvími viděl jako určující, spolu se skutečnou reformou církve a příklonem k ekumenismu, jemuž od mládí zasvětil svá teologická bádání. Uvědomoval si plodnost evangelia, která otevřela cestu k nové podobě církve.

S hlubokým smyslem pro dějiny viděl církev ve vztahu k nim jako společenství tvořené konkrétními lidmi. Dialog pro něj znamenal cestu vpřed, k obrácení podle evangelia, které přináší hlubokou zkušenost a zážitek církevního společenství. Deset let po jeho smrti chápeme, jak světu, který se stále rozšiřuje a je stále více propojen, vytyčil perspektivu, ve které může jedinec žít, v což celý život věřil a co rád nazýval službou doktríně. Ve skutečnosti je prací teologa sloužit Božímu lidu jako celku a tím sloužit i celému světu.

Hluboce vnímal Boha jako sjednotitele, Boha tak vzdáleného a přitom tak blízkého, živého Boha, který se nám sděluje, spolu s vnímáním vývoje církve, která překonává všechny formy individualismu a dualismu, rozdělení na tělo a ducha, na obřad a život. Jeho teologický odkaz, který je též odkazem koncilu, tvoří součást teologie vtělení chápané historicky, antropologicky a církevně, stejně jako teologii ekumenismu, která leží v perspektivě, jenž otvírá a zahrnuje dialog mezi kulturami a náboženstvími v dnešním globalizovaném světě.

Deset let po jeho smrti byly uveřejněny v jednom svazku v italštině všechny jeho publikované příspěvky a studie. Dílo bylo představeno na semináři pořádaném v lednu 2004, v klášteře v Pistoi a podpořeném Espaces. Ve svazku nalezneme soubor přednášek, které popisují kulturní a teologický kontext první fáze Congarovy práce před druhou světovou válkou až do jeho uvěznění a atmosféru v Le Saulchoirské škole. V tomto období se též zrodilo přátelství s Marie-Dominique Chenu OP a H. M. Féretem a spolupráce na teologickém projektu obnovy prostřednictvím návratu ke kořenům, se zvláštním zřetelem k historickým a současným otázkám. Další příspěvky nás seznamují s Congarovou reflexí různých etap jeho života, mezi nimiž je též smutné období, kdy mu bylo zakázáno vyučovat a období let 1946-56, kdy vůči němu přetrvávalo podezření i ze strany římské kurie. Výsledky veškerého jeho badání, jemuž se většinu života věnoval, zvláště na poli eklesiologie, ekumenismu, vztahů mezi dějinami a zjevením a pneumatologie, a které zásadně ovlivnilo dokumenty II. vatikánského koncilu, jsou do knihy zahrnuty též. V posledních příspěvcích nalezneme odkaz a perspektivu teologického práce, kterou nám Congarovo dílo, tak úzce spojené s odkazem II. vatikánského koncilu, nabízí dodnes.

(Případní zájemci si mohou o knihu napsat na adresu: Alessandro Cortesi, Piazza san Domenico 1, 51100, Pistoia, cortesal@tin.it - Yves Congar: Testimonianza e profezia, Firenze ed. Nerbini 2005, 208 str., 14 EUR)

Kongregaci pro případy svatořečení byl zaslán materiál shromážděný v kauze svatořečení Giorgio La Piry (1904-1977). Šestnáct krabic La Pirovy písemné pozůstalosti spolu s výsledky dalších zkoumání bylo převezeno za doprovodu florentské městské policie. I to bylo vyjádřením touhy tohoto toskánského města po povýšení svého Sindaco Santo (svatého starosty) k poctě oltáře.

Proces svatořečení Giorgio La Piry byl zahájen kardinálem Augustem Piovanellim v dominikánské bazilice sv. Marka dne 9. ledna 1986. Diecézní fáze procesu byla uzavřena 4. dubna loňského roku slavnostní mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl kardinál Ennio Antonelli. Ten během bohoslužby připomněl slova Jana Pavla II., který, v souladu s odkazem II. vatikánského koncilu, vždy vyzýval laiky ke snaze o svatost. Blahořečením a svatořečením mnohých mužů a žen právě uplynulého století upozorňoval na jejich hrdinské ctnosti.

Před necelým rokem zesnulý papež u příležitosti oslav stého výročí narození Giorgio La Piry napsal: „Cítil se povolán jít v Ježíšových šlépějích tím, že byl ,poslán, aby přinesl chudým radostnou zvěst´." (IDI 9/2005)

Zrod nápadu, z něhož vzešla tato setkávání, doprovázely dvě otázky: jak využít přítomnosti velkého množství lidí z různých částí světa, kteří procházejí Santa Sabinou v Římě? Jak připravit prostředí, ve kterém by nám mohli vyprávět o svých zkušenostech?

Poté, co jsme o tom spolu s fr. Joaem Xerri OP (koordinátorem rady Spravedlnost a mír - Justice and Peace - naší dominikánské rodiny) chvíli přemýšleli, uvědomili jsme si, že odpovědi jsou obsaženy už v otázkách. Všechno bylo připraveno: „obývací pokoj" i zajímaví lidé a svědkové z celého světa. Jen jsme potřebovali někoho, kdo by byl schopen pospojovat všechny kousky a vytvořit z nich neformální chvíle - popovídání, jak jim také rádi nyní říkáme. Během nich se jejich účastníci mohou podělit o své zkušenosti, „pohovořit o Bohu, o tom, jak děláme teologii v dějinách", jak poznamenal Gustavo Gutierrez, sám srdečně vítaný účastník těchto setkání. Je to rovněž prostředí, kde člověk může vyjádřit své naděje, zážitky, zájmy. To vše při vědomí, že pravdu nemusí vlastnit jedinec, ale může ji mít společenství. Člověk nemůže zůstat chladným při svědectví Samy Jabr, palestinské psychiatričky a Marie Julie Ardito, argentinské dominikánské sestry, která žije v Llave v Peru, kde působí jako psycholožka a sexuoložka. Slečna Sama nás neušetřila náhledu do otřesné palestinské reality a do „her", kterými izraelští vojáci obtěžují Palestince procházející přechody mezi izraelským a palestinským územím. Sestra Julia nám velmi mile, ale do hloubky, s velkou znalostí problematiky, přiblížila duchovní a psychologické doprovázení lidí trpících různými druhy násilí, od domácího po politické. Její srdce mluvilo o „psychických zraněních", která si všichni neseme uvnitř a která, neléčena, nám zabraňují lidsky a citově dospět.

Don Moore SJ přiblížil své vidění palestinsko-izraelského konfliktu z hlediska Severoameričana, který nesdílí názory vládních a politických elit Spojených států na podporu poskytovanou Izraeli. Požádali jsme jej také, aby nám vyprávěl o mužích a ženách, kteří vyrábějí betlémské růžence, jejichž distribuce je součástí dominikánské solidarity s Palestinci (viz OPusculum 10/2005).

Brian Pierce, dominikán, rodem Severoameričan, srdcem z Latinské Ameriky, zahájil říjnovou sérii našich setkávání. Hovořil o proměně své mysli a svého srdce, kterou prošel díky lidu Latinské Ameriky.

Při příležitosti italského vydání jeho knihy o Pierru Claverie (dominikánský biskup v alžírském Oranu, zavražděn muslimskými radikály - pozn. překl.) jsme měli příležitost přivítat Jeana Jacquese Pérennes, francouzského dominikána žijícího v Káhiře. Popisoval svou cestu po Claveriových stopách a po jeho odkazu budování „mostu mezi oběma středomořskými břehy".

Na konferenci se sestrou Antoniettou Potente, italskou dominikánskou teoložkou žijící již deset let v Bolívii, byla hlava na hlavě. Sestra Antonietta se s námi podělila o své názory, které lze shrnout jejími pojmy religiozita života a věrnost přítomnosti. Její volání po „přebývání" v našich vlastních dějinách, o úkolech v hlubinách života, protože tam přebývá tajemství, o snaze ponořit se do něj a nežít rozptýleně. Umožnila nám nahlédnout do moudrosti kultur, které jsou velmi odlišné od té naší, západní.

Proč místu, kde se scházíme, říkáme obývací pokoj? Protože naše setkání připomínají ta, která v dávné minulosti pořádaly Sabina a Serafia ve svém domě, na jehož místě dnes stojí kostel a klášter sv. Sabiny. Obývací pokoj je místo, kde jeden naslouchá druhému, sdílí s ním své myšlenky, je pozorný k tomu, co prožívají jiní lidé, ne proto, aby něco dělal nebo vyráběl, ale prostě aby se něco naučil a obohatil se zkušenostmi jiných lidí

Setkání nabízejí zajímavou zkušenost a otevření se realitě života mimo ústředí řádu. Pozváním laiků i bratří a sester žijících v klášterech, mužů i žen, se budovy kláštera staly otevřeným prostorem a můžu říci i přátelským a vřelým prostředím. Nápad uzavírat tato popovídání krátkým neformálním setkáním nám umožnil prožívat je jako rodina, která se setká, aby si popovídala.

Zvláště děkuji všem, kteří přispěli k uskutečnění tohoto projektu. My jsme se jej zúčastnili jenom jako ti, kteří sbírají ovoce, které dozrálo jinde.

Detailní záznamy z jednotlivých setkání (v jazycích, ve kterých se odehrála) lze získat na adrese jp@curia.op.org.

Patrizia Morgante (IDI 9/2005)

příspěvky z IDI přeložil Ivan František Bok

Svatý Dominik se postavil před oltář, upřel oči na kříž a pronikavě se na něj díval. Mnohokrát před ním poklekal. Někdy takto od kompletáře až do půlnoci buď stál nebo klečel. Tehdy se v našem otci svatém Dominiku rodila velká důvěra v Boží milosrdenství pro něho, pro všechny hříšníky a pro uchování nejmladších bratří, které posílal do světa, aby hlásali duším evangelium (M5).

Modlitba svatého Dominika chce být jedno s modlitbou Kristovou. Ztotožňuje se s utrpením Pána Ježíše. Jeho nadšení pro Otce, jeho nadšení pro spásu duší, jeho nadšení láskyplné, nadšení bolestné. Vrcholem Ježíšovy modlitby je jeho modlitba na kříži, ta modlitba, z níž známe jen několik úlomků, několik zvolání, ale o které můžeme tušit, že byla zcela naplněna nezměrnou láskou. Dominik měl tu milost, že postřehl něco z této modlitby Ježíše v agónii. Jeho synové a jeho dcery jsou vyzýváni k účasti na milosti společenství v Ježíšově oběti. Neboť tato oběť není zadarmo. Je to cena, kterou je možno platit za spásu duší. Ne cena, kterou by vyžadoval Bůh, ale cena, kterou má každý vydávat, aby projevil účast na péči Boha o záchranu všech lidí.

Ježíš přijal nejlepší podíl. Nebude mu odňat. Po něm přicházejí mučedníci. Oni dostali milost prolít svou krev jako jejich Pán. Proto bratr Dominik touží po mučednictví. Nechce se předvádět. Taková starost je od něho daleko. Avšak touží jít až do konce v darování sebe. Touží, aby v něm láska nesla plody hodné lásky, kterou Bůh projevil nám, ubohým tvorům. „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš" (Fil 2, 5).

Bratr Jan ze Španělska ho mnohokrát slyšel, jak vyjádřil svou touhu být bičován a na kousky rozřezán a zemřít pro víru v Ježíše Krista (VIE str. 54).

Jestliže každý nemá milost být povolán ke skutečnému mučednictví, alespoň se může každý v míře, v jaké se to od něho vyžaduje, přiblížit k tomuto ideálu, i kdyby to bylo jen touhou.

Proto jako by to přirozeně vyplývalo z toho, co jsme řekli, vstal, aby se bičoval železným řetězem se slovy: „Tvá kázeň mě vede přímo k cíli" - Ž 17,36 (M3).

Naší době se zdá divné, že někdo může se sebou takto jednat. Někdo by v tom mohl vidět známku psychické nerovnováhy, a v některých případech by tomu snad tak bylo. Avšak u svatého Dominika jde o něco jiného. Projevuje tímto cvičením realismus své víry. Když čte, že vojáci Ježíše bičovali, neobrátí stránku, aby hned četl dále. Je nucen zastavit se tu. Neshledává to něčím normálním ani snesitelným. Nemůže si na to zvyknout. Bere to na sebe. Nevidí, proč by on, hříšník, nesnášel to, co snášel ten, kdo je v plné míře nevinný. Můžeme shledávat tuto metodu příliš silnou a nemusíme se cítit schopni jednat také tak. Avšak musíme se varovat, abychom nepokládali příliš rychle za pošetilé lidi, kterým leželo na srdci prožívat z co největší blízkosti Ježíšovo utrpení.

Tento blažený nosil kolem pásu železný řetěz; nechal si ho až do smrti (VIE str. 57, svědectví bratra Rodolfa).

Další podrobnost, o níž řekneme, že je z jiné doby. Avšak co dělá člověk doby naší, aby měl účast na Pánově utrpení, aby nesl na svém těle utrpení Ježíšovy smrti, aby se pokusil projevit, že chce milovat tak, jak byl milován?

Ježíš dal svůj život jako výkupné za mnohé. On, který nebyl hříšník, stal se pro nás hříchem. To proto, že lépe postřehl, co znamená urážka Boha. Nebyl slepý pro svůj hřích, jako jsme my. Dominik jako největší mystikové dostal milost postřehnout hrůzu hříchu. A volá v noci tak, jak to bratři často slyšeli: Můj Bože, mé milosrdenství, co se stane s hříšníky? To není proto, aby naříkal nad neštěstím doby, ale proto, že vidí propast, která odděluje hříšníka od Boha, jak se to říká v podobenství o boháči a chudém Lazarovi. A to je mu nesnesitelné.

Často se modlil svatý Dominik tak, že se zcela vrhl na podlahu s tváří obrácenou k zemi. Pak bylo jeho srdce dojato hlubokou lítostí. Připomínal si slova evangelia a často je pronesl tak hlasitě, že jim bylo dobře rozumět: „Bože, buď milostiv mně hříšnému" (Lk 18, 13). Potom plakal a vzdychal.

To nejsou vzdechy na podívanou, aby byly slyšeny. Přetéká tu plnost srdce, plnost raněného srdce. Dominik je dojat, raněn v tom nejcitlivějším, co má jeho duše apoštola. To je zkroušenost. A nepláče jen nad svými vlastními hříchy, ale nad hříchem světa, nad lhostejností, pohrdáním, nenávistí, kterých se dostává Bohu. A i kdyby neměl žádný hřích, nesměl by zapomínal na hřích tento. Tomu Mistr Dominik učil mladé bratry:

Povzbuzoval též ty nejmladší slovy: „Nemůžete-li oplakávat své hříchy, protože je nemáte, myslete na velký počet hříšníků, kteří mohou být připraveni na milosrdenství a na lásku. Pro ně Ježíš, který je viděl, bolestně plakal. I svatý král David plakal, když psal: „Viděl jsem odpadlíky a byl jsem naplněn velikým smutkem" (Ž 118, 158) - (M2).

Při choulostivějších příležitostech, když se má přimlouvat za věc vážnou a nesnadnou, svatý Dominik používá jinou metodu. Tu bratřím nezakazuje, ale také ji nedoporučuje. Je to modlitba s rukama v podobě kříže. Ani tu nejde jen o cvičení, ale o napodobování Pána Ježíše, o ztotožňování.

Velmi často mohli svatého Otce Dominika pozorovat jak při modlitbě rozepjal ruce v podobě kříže a přitom se snažil stát vzpřímen. Takto se modlil, když Bůh na jeho přímluvy vzkřísil u svatého Sixta v Římě chlapce Napoleona. Podobně se modlil, když zachránil v blízkosti Toulouse anglické poutníky od utopení v řece (M6).

Za jiných okolností bratr Dominik, puzený jinou naléhavou záležitostí, zvláště tehdy, když se modlil za řád, který právě zakládal, zaujímal jiný postoj. Vztyčil se celou svou postavou k nebi jako šíp vystřelený z velkého luku. Pozdvihl nad hlavu spojené ruce.

Často ho také bylo vidět, jak se v modlitbě v celé své velikosti vzpíná k nebi, jako když napjatý luk vystřelí šíp přímo do výše. Jsme přesvědčeni, že se v něm přitom rozmnožovala milost, a že ve vytržení obdržel od Boha dary Ducha svatého pro řád (M7).

A co vyprošoval Otec pro své děti? Jistě ne lidský úspěch, ale aby byly šťastné v řeholním životě a nic z něho neubíraly. Prosil,

aby se považovaly za šťastné v krajní chudobě, hořkém smutku, v těžkém pronásledování, ve velkém hladu a žízni po spravedlnosti právě tak jako v činorodém milosrdenství, a aby mohly nalézat pravou radost v horlivém zachovávání přikázání a plnění evangelijních rad (M7).

Když končil tuto modlitbu, byl silnější a vyrovnanější, aby mohl mluvit k bratřím, aby napravoval ty, kteří si to zasluhovali, aby vybízel nebo povzbuzoval ty, kteří to potřebovali, aby dával radu nebo rozhodoval.

Není divné, že ho jeho současníci považovali za proroka, tím spíše, že když se takto modlil, zdálo se, že se vrací z daleké cesty. Potom se jeho jednání podobalo jednání cizince. Dalo se to vyčíst z jeho tváře a z jeho chování (M7).

Svatý Dominik, muž kříže, čerpal svou duchovní energii hlavně při slavení eucharistie. Zde mohl mít nejdokonaleji účast na utrpení lásky svého Spasitele. Bratr Štěpán o tom může svědčit, protože

byl velmi často na mši bratra Dominika a při kánonu viděl vždy jeho oči a jeho tvář zaplavené slzami. Bratr Dominik obětoval svatou oběť a modlil se modlitbu Páně s takovou horlivostí, že jeho zbožnost zářila v očích všech přítomných. Bratr Štěpán si nevzpomíná, že by ho byl kdy viděl slavit mši, při které by zároveň neproléval hojné slzy (VIE str. 64).

Dominikovy slzy jsou projevem jeho velkého milosrdenství. Nesmíme tu však vidět přecitlivělost, kde je jen přehnaná citlivost, ale tělesné srdce trpící se svým Bohem pokořeným, který nese kříž se svým Spasitelem odsouzeným, který pláče s hříšníkem, zdrceným svým hříchem. Každá z jeho slz je kapkou vody, kterou kněz vlévá do vína v kalichu pro mešní oběť. Je to malá věc, prostá kapka vody smíšená s Kristovu krví. „Nic", které člověk může dělat, aby smísil svou lásku s láskou svého Pána.

z francouzského originálu Prier 15 jours avec saint Dominique vydaného nakladatelstvím Nouvelle Cité
přeložila S. M. Zdislava Černá OP

2. 3.	S. M. Gabriela Vlková	42. narozeniny
4. 3.	Fr. Cyprián Suchánek	32. narozeniny
6. 3.	Fr. Bartoloměj Kulhavý	85. narozeniny
6. 3.	S. M. Diana Kopřivová	37. narozeniny
11. 3.	S. M. Marietta Andersová	78. narozeniny
13. 3.	S. M. Bertranda Pešková	75. narozeniny
13. 3.	S. M. Imelda Kobková	69. narozeniny
15. 3.	S. M. Česlava Talafantová	64. narozeniny
15. 3.	S. M. Edita Mendelová	41. narozeniny
22. 3.	S. M. Angelika Vitásková	76. narozeniny
23. 3.	Fr. Bernard Špaček	52. narozeniny
27. 3.	S. M. Stella Mrtvá	78. narozeniny
29. 3.	Fr. Mikuláš Buzický	44. narozeniny