OPusculum 2/2006

PRŮBĚH PROVINČNÍ KAPITULY
konané 22.-30. 1. 2006 v Olomouci

Provinční kapitula je shromáždění bratří, kteří se sešli, aby projednali a rozhodli záležitosti týkající se života bratří, apoštolátu a dobré správy majetku provincie a aby vykonali provinční volby. Předsedá jí vikář provincie (exprovinciál fr. Alvarez Kodeda OP) až do zvolení nového provinciála.

Kapitula byla slavnostně zahájena v neděli 22. 1. 2006 pontifikální mší svatou v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie, kterou celebroval Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký.

V pondělí 23. 1. zahájili kapituláři v počtu deseti svou práci votivní mší svatou k Duchu svatému a rekolekcí, kterou vedl P. Bonaventura OFM z Olomouce. V ní bratřím kapitulářům připomněl, že ve svých kapitulních jednáních a volbách nemají považovat Pána Boha za nekompetentního. Kapitula pokračovala podle programu zprávou provinciála o stavu provincie a volbou nového provinciála. Po skončení volby byly ustanoveny komise kapituly: 1) pro řízení (řízení, ekonomie a statut), předseda fr. Martin Dvořák OP; 2) pro apoštolát (apoštolát, liturgie, dominikánská rodina), předseda fr. Jan Rajlich OP; 3) pro řeholní život (formace, studium, společný život), předseda fr. Alvarez Kodeda OP. Členy komisí jsou i pozvaní hosté z dominikánské rodiny v ČR.

V úterý 24. 1. dopoledne pracovali bratři a sestry v komisích. Odpoledne bylo po potvrzení volby provinciála magistrem Řádu fr. Carlosem A. Azpírozem Costou OP vyhlášeno, že novým provinciálem byl zvolen fr. Benedikt Tomáš Mohelník OP, který úřad přijal a složil vyznání víry a přísahu věrného vykonávání oficia. Kapitula po vyhlášení nového provinciála pokračovala volbou definitorů. Jejich úkolem je spolu s předsedou (provinciálem) vymezit závažnější záležitosti provinční kapituly. Ze svého oficia (podobně jako exprovinciál a také regent studia po schválení magistrem Řádu) jsou členy provinční rady. Zvoleni byli: ffr. Damián Němec, Martin Dvořák, Cyprián Suchánek a Cyril Molnár.

Středa 25. 1. byla věnována jednáním v jednotlivých komisích kapituly (pro řízení, pro apoštolát a pro řeholní život). Komise vycházely z materiálů, které byly připraveny už před kapitulou přípravnými komisemi. Úkolem těchto často náročných jednání je zapracovat podněty z dominikánské rodiny v daných okruzích a připravit text pro definitory.

Čtvrtek 26. 1. jednalo plénum kapituly nad připravenými texty z komisí kapituly (komise pro řeholní život, komise pro apoštolát a komise pro řízení), které schvalovalo pro práci definitorů. Kromě volby provinciála je to vlastně jádro jednání kapituly. Schválené body se objeví v aktech provinční kapituly.

Poslední jednání pléna kapituly v pátek 27. 1. bylo věnováno personáliím - ustanovení jednotlivých bratří do jednotlivých oficií. Jedná se o socia provinciála pro generální kapitulu, dva definitory a jejich socie pro generální kapitulu; dále o formátory: magistry bratří noviců, kleriků a bratří spolupracovníků. Regenta studií navrhne magistru řádu ke schválení a moderátora střediska generálního studia ustanoví definitorium. Jednání pléna skončilo před obědem. Odpoledne už pracovalo pouze definitorium nad zněním textu akt provinční kapituly.

Jednání definitoria pokračovalo v sobotu 28. 1., v den svátku sv. Tomáše Akvinského. Úmornou práci definitorů nad výsledným textem akt provinční kapituly příjemně zpestřila odpolední přátelská návštěva člena naší provincie, Mons. Dominika Duky OP, biskupa královéhradeckého, v olomouckém klášteře. Mons. Duka se setkal s bratřími, celebroval konventní mši svatou a pro bratry i věřící měl přednášku o loňském eucharistickém synodu v Římě.

V pondělí 30. 1. ukončilo definitorium svoji práci, byly podepsány závěrečné dokumenty a kapitula se rozešla.

Další práce, neméně náročná, čeká teď nového provinciála se všemi jeho oficiály. Čeká také naši provincii, aby se stále lépe ujímala úkolu, který našemu Řádu předal sv. Dominik - nahlížet světo Boží pravdy a šířit ho dál.

Podle materiálů na stránce www.op.cz připravených fr. Cypriánem Suchánkem OP zpracoval fr. Damián Němec OP

obsah

Nový provinciál České dominikánské provincie

Novým provinciálem po čtyřleté službě fr. Alvareze Kodedy OP byl provinční kapitulou slavenou v Olomouci zvolen dne 23. 1. 2006 a následujícího dne potvrzen magistrem Řádu fr. Carlosem A. Azpírozem Costou OP fr. Benedikt Tomáš Mohelník OP.

Narodil se r. 1970 ve Valašském Meziříčí. Řádové sliby složil v r. 1990. Na kněze byl vysvěcen v r. 1995. Základní teologická studia absolvoval na CMTF Univerzity Palackého v Olomouci, postgraduální doktorandské studium na teologické fakultě Univerzity ve Fribourgu (Švýcarsko). Je lektorem dominikánského Generálního studia a dlouholetým předsedou liturgické komise České dominikánské provincie.

SLOVO NOVÉHO OTCE PROVINCIÁLA

Drahé sestry a drazí bratři ve sv. Dominiku!

Náš svatý zakladatel vtiskl Řádu kazatelů ten charakteristický rys, že Řád neřídí jednotlivci, ale kapitula - shromáždění zvolených zástupců celého společenství. Vždyť i sv. Dominik se pokorně podřizoval rozhodnutím bratří shromážděných na kapitule. Úkol všech členů provincie však nekončí tím, že si zvolí své zástupce. Všichni nesou přípravy i průběh kapituly na svých modlitbách. Proto děkuji všem členům dominikánské rodiny, kteří svými modlitbami kapitulu nesli, především vám, kteří jste ve skrytosti obětovali své nemoci a utrpení. Také díky vašim modlitbám mohla kapitula proběhnout ve skutečně bratrském duchu.

Naše provinční kapitula se zaměřila zvláště na dva aspekty řádového charismatu: soucit a studium. Jako výraz soucitu s těmi, kdo jsou ohroženi ve víře, je nutno chápat závěry kapituly týkající se pastýřské péče o mládež, o rodiny, o nevěřící či o přípravě misie v některém z větších měst naší země. K rozvoji studia posvátné pravdy mají přispět ustanovení o formaci našich studentů, o postupném budování Generálního studia naší provincie a o aktivitách na poli sdělovacích prostředků (vydávání knih a časopisů, působení na internetu). Vše pak musí spočívat na opravdovém společném životě, jehož středem je slavení liturgie.

Nevytváříme nereálné vize ani se nenecháváme unášet sněním o skvělých projektech. Jen se snažíme pokorně naslouchat tichému vanutí Božího Ducha, abychom poznali, co a jakým způsobem můžeme v následujících čtyřech letech uskutečnit z nesmírného bohatství řádového charismatu. Malý počet bratří v naší provincii a naše omezené síly nás přivádějí k počátkům řádu. První komunita bratří kolem sv. Dominika přece také nebyla velká! A přesto se v ní mihotal malý plamínek Dominikovy pochodně, který v průběhu následujících staletí zapálil celý svět. Tito bratři si byli vědomi, že je povolal Bůh a že On sám chce skrze ně působit.

Přeji všem větvím dominikánské rodiny a každému jednotlivému členu, abychom se společně stali nástroji, jimiž v dnešní době a v naší zemi bude Bůh obohacovat Církev a svět charismatem sv. Dominika.

PRAŽSKÝ KONVENT
Husova 234/8, 110 00 Praha 1, tel. 224 218 442, fax: 224 218 443, e-mail: praha@op.cz , sv.jilji@op.cz

Setkání Laických sdružení sv. Dominika
3. pražské - 11. 2. 9:00 kaple sv. Zdislavy: rekolekce se mší sv., přednáška k Světovému dni nemocných a polední chvály. (celebrant P. Vladimír Josef Slámečka)
4. pražské - 4. 2. v 8:30 v kapli sv. Zdislavy
5. pražské - 2. a 16. 2. v 19:30 ve velké hovorně kláštera

Přednášky
Pravidelné přednášky o. Jordána Vinklárka OP o duch. životě podle P. Garrigou-Lagrangea se konají každý čtvrtek (kromě 16. 2.) po nešporách (od cca 19:45) v čítárně kláštera.

16. 2. 19:45 čítárna kláštera - P. doc. ThDr. Jiří Skoblík: Etický relativismus, jeho nebezpečí a problémy.

21. 2. 19:45 čítárna kláštera - další přednáška z cyklu „Sv. Tomáš, učitel duchovního života". Přednášet bude P. Tomáš Pospíšil OP.

Společenství modlitby
Každou středu od 20:00 ve velké hovorně kláštera (zvonek č. 53). Program večera: četba Písma, rozhovor ve skupinkách a od cca 21:45 adorace v kostele. Na adoraci lze přijít, i když nebudete na úvodním rozjímání nad Písmem. Všichni jsou srdečně zváni.

Mariina legie
Pravidelné schůzky prezidia Mariiny legie se konají každou neděli od 16:00 ve velké hovorně kláštera, zvonek č. 53. Rádi mezi sebou přivítáme všechny nové zájemce!

Den Mariiny legie
7. 2. v 18:00 růženec; v 18:30 mše sv. za Mariinu legii a proces blahořečení br. Franka Duffa

Mariánská pobožnost
3. 2. 17:00 růženec u nové sochy P. Marie (Celetná ul.) a procesí s obrazem P. Marie Rynecké ke sv. Jiljí, 17:45 loretánské litanie, zasvěcení P. Marii, růženec, 18:30 mše sv.

Káva s Frankem Duffem
diskusní program o životě a díle zakladatele Mariiny legie
4. 2. od 14:00 velká hovorna (zvonek č. 53)

Bohoslužba slova
16. 2. v zimním chóru kláštera od 17:30 se koná oázová bohoslužba slova na téma Církev, putující lid Boží.

2. 3. v zimním chóru kláštera od 17,30 se koná oázová bohoslužba slova na téma Boží slovo v dějinách spásy. Všichni zájemci jsou srdečně zváni.

Hudba v kostele sv. Jiljí
2. 2. 18:30 svátek Uvedení Páně do chrámu
Gregoriánský chorál, P. Chaloupský: moteta a žalmy; zpívá: Schola dominicana; diriguje, varhany: Petr Chaloupský

22. 2. 2006 18:30 svátek Stolce sv. Petra
Gregoriánský chorál, P. Chaloupský: moteta a žalmy; zpívá: Schola dominicana; diriguje, varhany: Petr Chaloupský

Oáza (Hnutí Světlo-Život)
Oázy modlitby - víkendové duchovní obnovy pro mládež 16-35 let:
17. - 19. 2. 2006 Rudíkov u Třebíče
17. - 19. 3. 2006 Libčice
S sebou: Písmo sv., spacák, karimatka, přezuvky, dle možností breviář. Přihlášky nejpozději týden před konáním víkendu (736 770 354, libuse.tesarova@seznam.cz).

PLZEŇSKÝ KONVENT
Jiráskovo nám. 30, 326 00 Plzeň 26 , tel. 377 241 660, fax: 377 447 882 , e-mail: plzen@op.cz; plzen.op.cz

Přednášky
Katechismus - 1. a 3. út v měs. 19:15 - 20:00

Aktivity pro děti a mládež
Koťata - pátek 15:00 - 16:00
Malá schola - pátek 16:00 - 17:00
Výtvarný kroužek - úterý ml. 16:00, st. 16:45
Společenství děvčat - pátek 17:00 - 18:00
Ministranti 6 - 8 let - středa 15:30 - 16:00

Chrámový sbor u PMR
zkoušky jsou pravidelně v úterý od 19:00 ve farním sále. Vede Ing. Šlajs.

OLOMOUCKÝ KONVENT
Slovenská 14, 772 00 Olomouc, tel. 585 230 764, fax: 585 228 254, e-mail: olomouc@op.cz

společenství při klášteře:
Út 20:15 Četba Summy sv. Tomáše Akvinského (vede fr. Benedikt Mohelník)
St 6:40 Ranní modlitba a snídaně pro mládež (doprovází fr. Jindřich Poláček)
St 19:30 Misijní společenství (vede fr. Pavel Mayer)
St 19:30 Neokatechumenát - bohoslužba slova (doprovází fr. Antonín Krasucki)
Čt 19:30 Společenství mládeže Zacheus (vede fr. Jindřich Poláček)
Čt 19:30 Společenství Zbytek Izraele (vede fr. Antonín Krasucki)
Ne 19:00 Společenství starších skautů (doprovází fr. Damián Němec)

ŽIVÝ RŮŽENEC
Zveme všechny členy a přátele dominikánské rodiny k zapojení do živého růžence za mír a za rodiny. Zájemci se mohou přihlásit na adrese:
Fr. Irenej, Klášter dominikánů, Dolní Česká 3, 669 02 Znojmo, irenej@op.cz
fr. Irenej, O.P., promotor pro růženec

KOORDINACE PŘEKLADŮ
Informace o pořizování překladů zasílejte prosím sestře Ester na adresu redakce.

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR
Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, tel.: 603 976 231, e-mail: info@prolife.cz; http://prolife.cz

Modlitby za nenarozené děti. Zveme všechny lidi dobré vůle ke společné modlitbě růžence, žalmů, proseb a slavení mše svaté za nenarozené děti, těhotné maminky, zdravotnický personál a jiné potřeby.

Praha: před porodnicí U Apolináře
každý pracovní den od 7:00 do 8:15 modlitba růžence; kontaktní osoba: Miloslav Pletánek, tel.: 736 248 037

Kladno: posluchárna v nemocnici
každá 2. sobota v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; kontaktní osoba: manželé Prentisovi, tel.: 312 686 642

Olomouc: před porodnicí Fakultní nemocnice
každý poslední čtvrtek v měsíci v 16 hodin modlitba růžence; od 18 hodin mše svatá v dominikánském klášterním kostele „Za zastavení zla potratů"; kontaktní osoba: Markéta Tomečková, tel.: 606 739 313

Brno: před vchodem do porodnice na Obilním trhu
každý pracovní den od 10 do 12 hodin modlitba žalmů; každá 2. sobota v měsíci modlitební Pochod pro život; kontaktní osoba: Libor Halík, tel.: 721 211 477

Rekolekce
Srdečně zveme všechny zájemce na rekolekce pro členy a přátele Hnutí Pro život ČR, které se budou konat 17. - 19. 2. 2006 v poutním místě MariaHilf u Zlatých Hor v Jeseníkách. Rekolekce povede P. Cyprián Suchánek OP. Přihlášky a případné další informace: info@prolife.cz

JUBILEA BRATŘÍ A SESTER

PROSBY O MODLITBY

za magistra řádu

za nového otce provinciála fr. Benedikta OP a za všechny bratry nově ustanovené do provinčních oficií

za naše představené a za Boží pomoc pro všechna důležitá rozhodnutí

za nová povolání pro všechny větve dominikánské rodiny

za naše bratry a sestry, kteří kdekoli na světě trpí kvůli výkonu své služby. V těchto dnech zvláště v Iráku.

za apoštolské působení v médiích, především na internetu

za projekt křesťanského knihkupectví OLIVA

za nemocné členy, příbuzné a přátele dominikánské rodiny

za Boží pomoc při zakládání duchovní komunity tělesně postižených mužů v Jablonném v Podještědí

za naše bratry a sestry působící ve školství

za naše bratry studenty ve Francii

za farnost v Praze na Zlíchově a za misijní středisko na Barrandově

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY
(1. všeobecný, 2. misijní, 3. národní)

Denní modlitba: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento měsíc.

ÚNOR

1. Aby si mezinárodní společenství uvědomilo naléhavou povinnost zamezit obchodování s lidskou důstojností.

2. Aby věřící laikové v misijních zemích poznali nutnost spolupráce v politické a sociální oblasti a více se do ní zapojili.

3. Aby všichni, kdo stojí v čele podniků, poctivě a odpovědně spravovali veřejný majetek..

obsah

KALENDÁŘ AKCÍ 2006

20. 5. 2006 Olomouc - zasedání provinční rady LSSD
20. - 22. 10. 2006 Vranov u Brna - setkání formátorů LSSD

ZPRÁVY Z MÍSTNÍCH SDRUŽENÍ

MS JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ (představená Michaela Jana Kvapilová)

Naše první setkání roku 2006 se konalo dne 21. ledna. A hned jsme tento rok zahájili dvěma významnými událostmi. První a pro nás velice radostná - složení věčného slibu sestry Michaely Jany Kvapilové. Druhá - řádná volba nového představeného našeho sdružení. Představenou byla většinou hlasů zvolena sestra Michaela Jana Kvapilová. Vyprošujeme jí pomoc Ducha svatého a ochranu patronky našeho sdružení svaté Zdislavy.

Naše první setkání v roce 2006 bylo smutné, ale máme velkou naději. Zemřel nám 26. 12. 2005 nečekaně bratr Drahomír Martin de Porres Škovroň. Byla to pro nás velmi smutná zpráva. Tento bratr byl jedním ze služebně nejstarších členů našeho sdružení a velmi poctivým. Nevynechal žádné setkání (pokud nebyl nemocný) ani jiné akce, které se konaly v rámci dominikánského řádu. Byl věrný v modlitbách za všechny členy sdružení a za celou dominikánskou rodinu. Vždycky donesl na setkání něco na zub a zásoboval nás knihami. Zůstalo po něm velké prázdno. Při setkání odsloužil za něho bratr Pavel zádušní mši svatou a naše modlitby směřovaly vzhůru, protože všichni věříme, že nyní máme v nebi mocného přímluvce.

A ještě jedna smutná událost k nám přišla: náhle těžce onemocněla naše sestra Danuška Kateřina Vejmelková. Již více jak týden leží v Hospici na Svatém Kopečku v komatu. Tuto sestru, která všechny své síly věnovala misiím, jistě znají i některé starší sestry v Praze. Prosím o modlitbu za ni.

Na závěr velmi příhodná stará dominikánská modlitba: Poroučíme tě, nejmilejší bratře a sestro, všemohoucímu Bohu, který vás stvořil. Kéž vám spěchají naproti zástupy zářivých andělů, kéž najdete blažený pokoj v lůně patriarchů, kéž laskavě na vás shlédne svatá Panna a Matka Boží Marie a kéž se vám zjeví vlídná a oslavená Kristova tvář.

Ještě před uzávěrkou tohoto čísla jsme obdrželi zprávu, že sestra Danuška Kateřina dne 30. 1. zemřela. Pohřeb bude mít 4. 2. v dominikánském kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci. Requiescat in pace!

11. 2. 9:00 kaple sv. Zdislavy: rekolekce se mší sv., přednáška k Světovému dni nemocných a polední chvály. (celebrant P. Vladimír Josef Slámečka)

Setkání našeho sdružení proběhne v sobotu 4. února u sv. Jiljí s obvyklým programem.

S malým zpožděním přinášíme zprávu o radostné události v našem sdružení. V sobotu 19. 11. 2005, v předvečer slavnosti Ježíše Krista Krále, jsme přijali pohostinství našich mnišek v Lysolajích a uspořádali v jejich klášteře sliby členů našeho sdružení. Při mši svaté, sloužené o. Martinem, asistentem našeho sdružení, složili slib života podle stanov laických sdružení tito bratři a sestry: bratr Petr Josef na celý život, sestry Barbora Markéta a Jarmila Anna a bratři Ivan František a Libor Tomáš na tři roky a sestra Ingrid Kateřina na jeden rok. Setkání pokračovalo společným agapé se sestrami, našimi rodinami a přáteli. Ještě jednou bychom chtěli poděkovat sestrám za jejich milou pohostinnost a Bohu za takové množství slibujících. Vždyť šest členů skládajících sliby nezažilo naše sdružení už několik let.

Setkání probíhají v sudé čtvrtky v klášteře sv. Jiljí. Každé setkání začíná v 18:30 h. mší svatou a nešporami, poté následuje další program ve velké hovorně nebo v kapli svaté Zdislavy. Termíny: 2. 2., 16. 2., 2. 3., 16. 3., 30. 3., 13. 4., 27. 4., 11. 5., 25. 5., 8. 6., 22. 6.

obsah

Zdeněk Vojtíšek: Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství
L. Marek, váz., 233 str., 220 Kč

Petr Hlaváček: Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku
Kniha je prvním pokusem o zevrubnou analýzu hlavních problémových okruhů dějin observantské větve řádu sv. Františka v českých zemích v historicky klíčovém období konce 15. a počátku 16. století.
Academia, váz., 218 str., 260 Kč

Kristina Kaiserová, Jiří Mikulec, Jaroslav Šebek ed.: Srdce Ježíšovo. Teologie - Symbol - Dějiny.
Sborník z konference konané na Vranově u Brna 30. ledna 2002.
Albis international, brož., 230 str., 169 Kč

Heinrich Kraft: Slovník starokřesťanské literatury
Život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. KN, váz., 317 str., 420 Kč

Zdeněk Müller: Svaté války a civilizační tolerance
Knížka přibližuje jedno z aktuálních témat soudobého světa - mezinárodní terorismus s podtextem islámu a jeho náboženské, společenské a lidské souvislosti.
Academia, brož., 131 str., 150 Kč

obsah

téma čtvrtého čísla jubilejního XV. ročníku naší revue Salve je věnováno přirozenému zákonu. Téma nesnadné jak pro čtenáře, tak pro přispěvatele či autory článků. Téma často také odmítané. Již název jednotlivých statí prozrazuje šíři, ale i různost pohledu, který se váže k přirozenému zákonu, přirozenému právu či všeobecnému, tedy univerzálnímu zákonu. O tom svědčí úvodní rozhovor Norberta Schmidta s Tomášem Halíkem a Petrem Dvořákem.

Základním pojítkem zůstává přirozenost člověka, kterou můžeme chápat jako neměnný substrát, konstitutivní pro postoje člověka od počátku druhu „homo sapiens sapiens", nebo chápeme přirozenost člověka v jakémsi prizmatu panevoluce, kdy étos je součástí přizpůsobení se člověka k dané realitě. Vnitřní souvislost mezi přirozeným zákonem a přirozeným právem je odmítána těmi, kteří mravní normu chápou jako konvenci nebo zvyk, jenž může být moderován společností. Tento spor není zcela nový a není jakýmsi objevem moderny či postmoderny. Již v samotném starověkém světě se setkáváme s pojetím přirozené etiky vyrůstající z přirozeného zákona a stavějící přirozené právo nad konsenzuální normy. To je též téma článku Aleše Cahy Příkazy přirozeného zákona - Akvinský inspirován dílem Ciceronovým.

Máme-li hovořit o zákoně a právu, pak se nemůžeme vyhnout pojmu spravedlnosti a již v době prehistorické se setkáváme s normou ius talionis, kterou známe v biblické podobě „oko za oko, zub za zub". Jistě, vzdělaný filozof a odborník v etice může hovořit o příliš volném zjednodušení tématu. Pojetí přirozeného zákona je veliký dar filozofie a právní vědy v antice. K tomuto pojetí se přikloní i křesťanská civilizace ve století univerzit. Jestliže sv. Tomáš Akvinský již ve druhé otázce teologické sumy zúročí i studia jak židovského, tak islámského aristotelismu, pak je zapotřebí si uvědomit, jak univerzální je pojetí přirozeného zákona v období středověku. Můžeme hovořit o tom, že pojetí přirozeného zákona může být vlastní jak křesťanské, tak židovské i islámské civilizaci. Myslím, že tak jednoduché to nebude. Talmud ani korán v některých bodech nepřekročí kmenové hranice. Přesto Desatero může být prezentováno jako kodex přirozeného zákona. Exegeta však namítne, že i v Desateru nalezneme historicko-civilizační podmíněnost některých norem Desatera. Proto se pro mnohé zdá duplikací sedmé a desáté přikázání, jakož i šesté a deváté. Kniha Tobiáš 4, 15, z níž cituje sám Pán Ježíš (Mt 7, 12), nastiňuje základní normu přirozeného zákona: „Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno dělejte vy jim, neboť to je celý Zákon i Proroci." S tímto námětem nás seznámí sám autor XIII. století Duns Scotus ve stati Desatero a přirozený zákon a k jeho pojetí se vyjadřuje současný český filozof Karel Šprunk v článku Ke Scotově pojetí přirozeného zákona.

Díky španělské škole, především Salamance ve „zlatém" XVI. století, se přirozený zákon stává podkladem pro mezinárodní právo, které přejímá od Franciska de Vitorii v XVII. století Hugo Grotius a od něj, přes Spojené státy americké, celý anglosaský svět. (Franciskovi de Vitoriovi a jeho významu jsme se věnovali v Salve 2001/4 a 2004/1.) Prohlášení nezávislosti Spojených států se stane chartou francouzské revoluce a ideály svobody, rovnosti a bratrství budou inspirací pro novodobou společnost. Přesto jsme však svědky, že evropský kontinent, především francouzský legalistický pozitivismus, odmítne přirozený zákon. Jakobínská sněmovna se stane nejvyšším rozhodčím v oblasti zákona a práva. Touto cestou pak budou pokračovat euroasijské totality - jak prohlásil bolševický revolucionář V. I. Lenin: „Právo je bič v rukou vládnoucí třídy." Takto postupovaly rudá i hnědá totalita. Více vysvětlí stať Tomáše Chudého Přirozené právo jako první milost.

Pomocníkem k tomuto etatistickému pojetí práva a zákona se stalo vulgární pojetí evoluce, které vidělo v člověku pouze „chytrou opici", s níž je možno zacházet v rámci historické podmíněnosti jako se zvířetem. Člověk nebyl bytostí svobodnou a obdařenou rozumem, ale pouhým nástrojem. Gulag a koncentrační tábory dokázaly zašlapat lidská práva hluboko pod úroveň antického otroctví. Norimberský proces byl možný jedině díky přirozenému právu, které do Evropy nazpět přivezli anglosasští soudci. Nelze se úplně divit některým současným postmoderním autorům, kteří odmítají jakékoliv právo a jakýkoliv zákon. Neuvědomují si však, že touto cestou popírají svobodu jak jednotlivce, tak společnosti. Připravují ještě větší peklo, než byl Gulag a koncentrační tábor. Nutnost sepětí práva a morálky přináší článek Alberta-Petera Rethmanna Právo a morálka, zamyšlení nad jejich sporným vztahem.

Není mé zamyšlení příliš politicky orientované či příliš pesimistické? Připouštím, že ano. Ale snad mé řádky pomohou s tématem ne zcela obeznámenému čtenáři porozumět někdy i nesnadným filozofickým diskusím v některých statích tohoto čísla. Mezi právem jednotlivce a státu, svobodou jednotlivce a společnosti existuje vnitřní vazba, kterou není radno porušit, jak vyplývá z dnes již slavné diskuse, která se uskutečnila v Bavorské katolické akademii mezi Jürgenem Habermasem a Josephem Ratzingerem na téma Předpolitické morální základy svobodného státu.

Samo téma přirozeného práva či práva jako takového připomíná, že bez práva nemůžeme hovořit o důstojném lidském životě. Touha po právu a spravedlnosti je univerzálním přáním každého člověka a to mi dodává nejen optimismus, ale naplňuje mě i vděčností k Tomu, který je dárcem nejenom této touhy.

zemřel v Místku P. ThDr. a Licenciát Písma sv. Pavel Škrabal. Narodil se 1. listopadu 1904 v Místku, řeholní sliby složil 26. září 1923 v Olomouci, na kněze byl vysvěcen 8. července 1928 v Římě. Studoval na Angeliku v Římě a na Biblické škole v Jeruzalémě. Po návratu do provincie vyučoval na řádovém studiu v Olomouci exegezi Písma sv., biblickou archeologii a hebrejštinu. Je autorem překladu Nového zákona. Byl převoremv Olomoucia regentem studia. V roce 1950 byl internován v Želivě, po propuštění pracoval v továrně v Místku jakodělník až do své smrti. Je pohřben v řádové hrobce v Olomouci. Ať odpočívá v pokoji.

byl umučen v koncentračním táboře v Osvětimi bratr jáhen Patrik Kužela. Narodil se 15. listopadu 1915 ve Vlčnově, sliby složil 27. září 1936, jáhenské svěcení přijal v roce 1940. Studoval v Saulchoir v Belgii. Jak sám napsal, po vzniku Protektorátu podpořil žádost Čechů v zahraničí, aby jim byla ve francouzském vysílání umožněna čtvrthodina vysílání. To stačilo, aby jej gestapo 25. ledna 1941 zatklo. Byl vězněn v Kounicových kolejích v Brně a pak v Osvětimi. Jeho tělo bylo spáleno. Ať odpočívá v pokoji.

zemřel v Praze P. Jiljí Dubský. Narodil se 15. dubna 1918 v Horních Dubenkách u Počátek, sliby složil 29. září 1938 v Olomouci, na kněze byl ordinován 10. dubna 1943 v Olomouci. Působil v Praze a Jablonném. V padesátých letech byl internován v Broumově, později pracoval u pracovních jednotek PTP na Slovensku a ve Rtyni v Podkrkonoší. Po propuštění z armády pracoval na dráze v Táboře a Veselí nad Lužnicí. V roce 1968 se vrátil zpět do Prahy ke sv. Jiljí, kde působil jako oblíbený farář, kazatel a zpovědník. Byl převorem pražského konventu. Pohřben je v rodinném hrobě ve Veselí nad Lužnicí. Ať odpočívá v pokoji.

zemřel na Moravci bratr spolupracovník Ondřej Ščudla OP. Narodil se 5. srpna 1883 v Kořenci na Moravě, sliby složil 22. listopadu 1923 v Olomouci. Pracoval jako krejčí v olomouckém a pražském klášteře. Byl často trápen pochybnostmi o svém povolání. Dokonce z řádu vystoupil a byl pak znovu přijat 3. prosince 1947. V roce 1950 po likvidaci klášterů byl převezen do Charitního domova na Moravci. Je pohřben na místním hřbitově na Moravci. Ať odpočívá v pokoji.

Růžencová pouť

Každého roku pořádá dominikánská rodina francouzského jazyka v prvním říjnovém týdnu „národní růžencovou pouť" kolem svátku Panny Marie Růžencové (7. října). Loni to byla 89. pouť.

Skupina severní Francie a Belgie, které jsem se zúčastnil, zahrnovala také Guayanu, Martinique a Guadelupe a bylo v ní asi 1700 osob. Celkem nás bylo z Francie a Belgie 32.000 dominikánských poutníků, bratří, řeholnic a laiků.

Mezi těmito poutníky bylo asi 150 nemocných, kterými se zabývalo 3.000 dobrovolníků pro všechny možné formy pomoci.

Každý rok se vyhledá zvláštní kazatel, který má mít čtyři homilie a jednu velkou přednášku a má předsedat zvláštním liturgickým obřadům, jako je pomazání nemocných, procesí s Nejsvětější svátostí a noční procesí růžencové. Tentokrát byl zvolen za „generálního kazatele" bývalý magistr řádu bratr Timothy Radcliffe OP.

V místním tisku byl ohlášen jako „ÚŽASNÁ OSOBNOST!" Všude byly vystaveny stohy jeho posledních tří spisů ve franštině: „Nazval jsem vás přáteli" (2000), „Aby vaše radost byla úplná" (2002) a „Sedm posledních Kristových slov" (2004). Šly na odbyt „jako housky".

Br. Timothy Radcliffe se objevil stále stejný, jako jasný kazatel, který jde přímo k věci, radostný, průzračný, bezděčný, nenucený, originální, velmi družný a tvůrčí. Hned jak přišel do baziliky svaté Bernadety (do které se vejde 3.000 osob), byl uvítán dlouhým potleskem. Museli byste vidět, kolik lidí se k němu tlačilo a žádalo ho o podpis svých výtisků jeho knih!

Hlavním tématem letošního roku bylo „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím" (Mt 11, 28).

Každý den bylo jiné vedlejší téma: trpělivost, otevřenost, něha, naděje.

Čtyři homilie br. Timothyho se točily kolem našich čtyř ZRANITELNOSTÍ. Jsou to:

1. naše zranění tělesná - podle Mk 5, 24-34 (žena se dotkla Ježíšova pláště),
2. zranění duchovní - podle 1 Sam 18, 6-11 (Saul se dostává do deliria),
3. zranění srdce - podle Lk 2, 33-35 (Simeon předpovídá bolest srdce Panně Marii),
4. zranitelnost poslední: „všichni jsme smrtelní" - podle Jan 11, 3-44 (Lazar).

Dopad a výzvy

1. Všeobecně všechny obřady a aktivity, dobře zorganizované a připravené, přispěly k prohloubení VÍRY, která přinášela hluboké a útěšné zkušenosti v bolesti, vzbuzovala vděčnost za tolikerou odbornou a něžnou pozornost, a naději, mnohdy proti vší naději, když let přibývá a člověk stárne a je nemocný.

2. VELKÉ MLČENÍ, opravdu kontemplativní, když jsme viděli tolik nemocných, kteří si vyměňovali úsměvy a slova povzbuzení, jejich odevzdanost, když museli snášet nepříjemnosti častého přemísťování, čekání na slunci, v chladu, v dešti atd. Vhodnými místy, aby se z mlčení stala důvěryplná modlitba, byly jeskyně, oba břehy řeky Gávy, kaple a stan Nejsvětější svátosti, sady.

3. Obřady umožňovaly různé chvíle usebranosti. Jedna zvláštnost: účast všech věřících na dvojhlasém nebo trojhlasém zpěvu skladby br. André Gouze OP z provincie toulouské. Vzpomínáme si, že kdysi všichni zpívali gregoriánský chorál, když znali gregoriánské noty. Dnes může zpívat celé shromáždění, každý svým přirozeným hlasem, první nebo druhý nebo třetí hlas.

4. Některé obřady přitahovaly svými velmi významnými gesty (úkon kajícnosti uskutečňovaný v srdci v působivé chvíli tiché modlitby), velká křížová cesta, procesí s Nejsvětější svátostí a s požehnáním všem skupinám, a zejména noční procesí růžencové s pochodněmi, které tvořily světelný růženec postupující pomalu po celém prostranství. Vybraný sbor ze všech větví dominikánské rodiny oživoval, podpíral a motivoval v každém okamžiku hlubokou a příjemnou účast.

5. Dominikáni konali přednášky na různých místech o námětech spojených s hlavním tématem. Připomeňme, že při liturgii i při přednáškách, včetně hlavní přednášky br. Timothyho na téma RADOSTI, převládal výslovně kristocentrický ráz.

6. Na všech stranách bylo vidět skupiny, které rozmlouvaly, modlily se a zpívaly, i prosté pohledy, které vylučovaly jakékoli podezření, že jde o turistiku.

7. Všechny dialogy a rozmluvy ve svatyni i v hotelích se týkaly toho či onoho hlediska našeho dominikánského života. To působilo, že se každý mohl cítit jako „doma".

8. Modlící se a sloužící mládež jasně svědčila o dominikánském a mariánském životě.

9. V podstatě nejlepší HOMILII snad neměl br. Timothy, ale konali ji sami nemocní: svým děkováním za každou pozornost, a „odvahou", s jakou nesli kříž své choroby, svým mlčenlivým pohledem na svatou Pannu a na Nejsvětější svátost, svým vnitřním mírem, svou nadějí, že mohou po této zkušenosti ještě žít, aniž by čekali zázračné uzdravení. To všechno se opravdu zdálo jako trvalá a nejjasnější homilie a jako přesvědčivé svědectví.

Několik výroků fr. Timothyho OP:

1. Všichni jsme stvořeni pro štěstí.

2. Věčnost začíná pokaždé, když přemůžeme nenávist láskou.

3. Mnozí z nás jsou zraněni fyzicky. Všichni jsme zraněni duchovně. Všichni trpíme ve svém srdci. A všichni jsme smrtelní.

4. Snažme se zamezit všemi prostředky izolaci trpícího.

5. Kdyby byl tisk nevěnoval tolik pozornosti skandálům v církvi, nikdy by se byla církev nevyrovnala s uznáním těchto skandálů.

6. Bůh je jediné ABSOLUTNO. Jenom on nám může udělit absolutní štěstí.

7. Radujme se ze své víry a buďme radostní, když o ní svědčíme.

8. Ovzduší lásky je nezbytné a má léčebnou moc pro trpící.

9. S růžencem jsme „na cestě" k Pravdě: k JEŽÍŠI.

Několik svědectví

Jedna nemocná: „Naučila jsem se modlit a usmívat se, třebaže jsem nemocná. Někdy beze slov."

Jeden dobrovolník: „Mnoho jsem se naučil od svých nemocných. To oni mě učí. Díky jim se vracím bohatší."

Nemocný na invalidním vozíku: „Vozili mě sem tam. Dali mi jíst, pít, pokrývku, deštník, celou hromadu věcí. Ale nejvíc mě dojalo svaté přijímání a požehnání Nejsvětější svátostí."

Jedna ošetřovatelka: „Pozorovala jsem, že se nemocní navzájem utěšovali. Mnozí poznali, že existují nemocní, kteří trpí víc než oni, a to způsobilo u některých opravdové uzdravení."

Jeden poutník: „Zapálil jsem svíčku za některé osoby zvlášť. Věřím, že až odejdu ze svatyně, ta zapálená svíčka bude plápolajícím pokračováním mé modlitby za ně."

Jeden kněz: „Cítil jsem, že se plně uskutečňuje mé kněžství: modlit se, kázat, žehnat nemocným, mluvit s nimi a hlavně jim naslouchat. Být horlivým Božím vyslancem u těch, kdo se cítí postiženi a trpí. A jaká radost denně slavit chvály za účasti všech poutníků!"

Fr. Baltasar Hendriks OP (b.k.hendriks@inter.nl.net)
IDI 12/2005, přeložila S. M. Terezie Brichtová, O.P.

Provinční rada je volena k tomu, aby svou radou a rozhodováním pomáhala provinciálovi řídit provincii. Bratři mohou být zvoleni do rady proto, že zastupují různé názory nebo konventy nebo různé zájmy, ale nejsou členy rady jakožto zástupci nějaké skupiny nebo ideologie. Kdyby se v radě začala vytvářet nějaká skupina, hrozilo by, že rada přestane sloužit provincii. Jejím úkolem je pomáhat provinciálovi uskutečňovat rozhodnutí kapituly a usilovat o společné dobro. To vyžaduje hluboký respekt k důvěrným sdělením, jinak nebude rada provinciálovi oporou, kterou potřebuje.

Když provinciál provádí rozhodnutí kapituly a usiluje o společné dobro, musí někdy rozhodovat o bolestných záležitostech. Už jsem se zmínil o tom, jak bolestné mohou být nové asignace. Přece však provincie nemůže být řízena tím způsobem, že se bude čekat, až se bratři dobrovolně přihlásí k různým službám. Žádat o dobrovolníky může působit jako projev úcty ke svobodě bratří, ale pokud k tomu nenutí mimořádné okolnosti, znamená to, že jsme nepochopili, v čem spočívá ona svoboda, jíž jsme se odevzdali poslání řádu. Tento přístup také brání provincii svobodně a účinně rozhodovat a jednat. A konečně tento postoj vychází z domněnky, že každý sám nejlépe ví, co umí. V tom se však můžeme zásadně mýlit. Někdy se bratr považuje za pravého nástupce sv. Tomáše, zatímco ve skutečnosti spíše následuje němého vola. Častěji se však bratři ve svých schopnostech podceňují. Věřím, že moji bratři vědí, co mohu dokázat. To patří k důvěře, která pojí řád v jeden celek.

Provinciál nebo magistr řádu musí také někdy zrušit volbu. To může být rovněž bolestné. Může se zdát, že se tím porušuje demokratické právo bratří zvolit si představeného. Ale někdy je to nutné právě proto, že tito představení byli demokraticky zvoleni, aby pečovali o společné dobro provincie nebo řádu. Kdyby odmítali zodpovědnost, k níž byli zvoleni, bylo by to na úkor demokracie. Proces volby je postupný. Komunita hlasuje, představený musí rozhodnout, zda volbu potvrdí nebo zruší, zvolený bratr může přijmout nebo odmítnout, představený musí rozhodnout, jestli přijme odmítnutí nebo bude na volbě trvat. V každém okamžiku si musíme navzájem dovolit konat, co nám ukládá zodpovědnost, aniž bychom do něčeho zasahovali nebo naléhali. Tak objevíme, co opravdu slouží společnému dobru.

Dbejte zvláště o zachovávání jednomyslnosti, vždyť proto jste se sdružili v jednu společnost. Mějte jedno srdce a jednu duši v Bohu. (...) Mějte všechno společné (Řehole svatého Augustina).

Jak nás poučuje řehole, shromáždili jsme se především proto, abychom žili v domě svorně a měli jednu duši a jedno srdce v Bohu (LCO č. 2).

Jako v církvi apoštolů, tak i mezi námi se společenství zakládá, rozvíjí a upevňuje v témže Duchu. V něm přijímáme od Boha Otce jedinou vírou slovo, jedním srdcem na ně nazíráme a jedním hlasem je chválíme. V něm tvoříme jedno tělo, máme účast na jednom chlebě, v něm konečně máme všechno společné a jsme určeni k témuž hlásání evangelia (LCO č. 3).

Řád svatého Dominika je nepopiratelně založen na společném životě. Když si zvolil řeholi svatého Augustina, jejímž základem je vzor církve prvních křesťanů v Jeruzalémě, a když mluvil hned v prvních stanovách o nutnosti jednomyslnosti při společném životě, zdůrazňuje svatý Dominik to, co je v jeho očích podstatné: vita apostolica, to znamená život apoštolů.

Je pravda, že doba svatého Dominika je ještě daleko od století individualismů. Ve XIII. století se nesmýšlí jako ve století XVI. Nevychází se od jednotlivce, od jeho soukromého svědomí, od jeho osobního určení. Naopak, myslí se v komunitě, společně, ve společenství svatých.

V řeholních tradicích, které ho předcházejí a z kterých čerpá, je všechno společné jak u mnichů svatého Benedikta, tak u premonstrátů svatého Norberta nebo u řeholních kanovníků a též u kartuziánů svatého Brunona. Každému leží na srdci plnění ideálů křesťanského života tak, jak je popisován ve Skutcích apoštolů: „Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné."

Když Dominik dostává inspiraci, aby založil řád Kazatelů, představuje si ho automaticky jako komunitu. Chce bratry, kteří žijí společně, kteří se modlí společně, kteří jdou společně kázat.

Ostatně, v kronikách vidíme Dominika ustavičně uprostřed jeho bratří. Není nikdy sám. To by bylo nepochopitelné. Vyvíjí se uprostřed komunit, které se pozvolna zakládají. A když cestuje, jde od kláštera do kláštera, přijímá tam, kde je, místní zvyky při stole a při modlitbě. Ani na cestě není nikdy sám, ale vždy je s jedním nebo s několika druhy. Oni nám podají nejvzácnější svědectví o postojích bratra Dominika v těchto různých okolnostech. Neboť společný život nebyl snadnější tehdy než je dnes. Zásada zůstává pravdivá: vita communis, maxima paenitentia (společný život je největším pokáním).

Dominika nám popisují jako toho, kdo má všechny vlastnosti, vyžadované pro společný život:

Byl to člověk pokorný, tichý, trpělivý, laskavý, klidný, pokojný, střídmý, skromný, zbožný, plný zralosti při všech svých skutcích a ve všech svých slovech. Těšitel všech a hlavně svých bratří, nesrovnatelný horlitel pro řeholní život, nesrovnatelný milovník chudoby atd. (VIE str. 46).

Toto svědectví bratra Amiza z Milána se připojuje k svědectví ostatních bratří. Nezapomíná poznamenat podrobnost, o které se všichni shodují: Dominik byl podivuhodným těšitelem svých bratří. Poslyšte bratra Pavla z Benátek:

Byl znamenitým těšitelem pro své bratry a pro ty, které potkalo neštěstí nebo se ocitli v pokušení; svědek to ví ze své vlastní zkušenosti i ze zkušenosti jiných (VIE str. 70).

Dnes bychom řekli, že měl charisma pro duchovní vedení. Nespokojil se tím, že přitáhl bratry do svého řádu, uměl je také doprovázet, podpírat v těžkých ranách, hájit je proti pokušením nevyhnutelným v životě za plného větru, povzbuzovat je, když ztráceli odvahu, napomenout je, když zrazovali. Neboť svatému Dominiku nechyběla ani ta odvaha, tak vzácná ve společném životě, že uměl pokárat hříšníky a přitom je neporanit. Uznávali u něho i jistou přísnost, spravedlivou, ale laskavou, jak o tom svědčí bratr Frogier z Penna:

Protože sám zachovával řeholi přísně a v celém jejím rozsahu, vyžadoval tutéž věrnost od bratří. Jestliže odhalil, že ji někteří přestoupili, ukládal jim trest; avšak s takovou mírností a slovy tak milými, že nikdo tím nebyl uražen, i když pokání bylo někdy velmi tvrdé (VIE str. 73).

Společný život se pro svatého Dominika neomezuje na bydlení ve stejné budově. Aby byl veden dobře, je nutný nezbytný prvek, kterým je jednomyslnost. V prvotním smyslu, mít jen jednu duši. A to nejen v obvyklém společném životě, což už není tak jednoduché, ale také při společné péči o tento společný život. Jako cisterciáčtí přátelé vedou od vstávání do uléhání mnišský život zcela společný, bratr Dominik chtěl, aby jeho bratři vedli život neméně společný, ale aby to byl život apoštolů. Jak jsme řekli, zásada, která řídí toto organizování, je: O tom, co mají všichni prožívat, mají všichni rozhodovat.

Dominikánský společný život spočívá v různosti, o které kapituly konaly studia. Normálně bratr nikdy nežije sám. Žije v klášteře, což je jiné slovo pro společenství. Klášter se pravidelně shromažďuje v kapitule. Kapituly se účastní ti, kteří mají na kapitule hlas. Tam se všechno rozhoduje. Tam je volen převor kláštera. Tam se dává souhlas pro podpřevora. Tam se vypracují velké apoštolské směrnice pro klášter. I o podrobnostech denního pořádku se rozhoduje společně, je-li třeba.

Kláštery jsou spojeny v provincie. Každá provincie má též svou kapitulu, která má rozhodovat o tom, co se jí týká. A všechny provincie, které vytvářejí řád Kazatelů, se shromažďují každé tři roky na kapitule generální, která má moc rozhodovat o všem, kromě podstatných změn v dominikánském povolání.

To znamená, že je nutné usilovat o jednomyslnost. Bez ní se shromáždění stávají skupinou jednotlivců vedle sebe, kteří hájí korporativní zájmy, jak to vidíme v četných shromážděních nazývaných demokratickými. Bez jednomyslnosti už není komunita, ale jsou kolektivy. Nic takového není v duchu svatého Dominika ani v jeho plánu. Jeho génius viděl od počátku nebezpečí tohoto komunitního řízení a poskytl prostředky k tomu, aby zůstalo i komunitní, i řízené.

Jeho současníci si byli jistí, že celý jeho řád spočíval na modlitbě svého zakladatele. Ještě dnes jsou o tom jeho bratři přesvědčeni.

Sám doprovázel modlitbami vyslané bratry a mocný Bůh se staral o zvětšení jejich počtu (LIB č. 62).

Všichni, kteří se v něm cvičili, vědí, že společný život je zdařilý jen tehdy, když za něj platíme. Tato cena spočívá v tom, že dáváme sami sebe, že si už nepatříme, že se vydáváme jiným bez očekávání, že něco dostaneme nazpět. To je pravda o každodenním životě v klášterech, stejně jako je to pravda o životě apoštolském. I to znamená být chudý v duchu svatého Dominika, nenechávat si nic pro sebe, všechno dávat z toho, co jsme dostali, žít v závislosti na svých bratřích stejně jako na svých dobrodincích, s důvěrou v evangelijní logiku, že všechno ztrácíme, abychom všechno získali.

Je nutná velká rozhodnost a duševní síla, jako ji měl svatý Dominik. V tomto textu již uvedeném si všimneme podrobností, ukazujících jeho jemnou přítomnost při společném životě (oplýval láskou a dával se celý):

Všem lidem projevoval velkou něžnost, lásku, a poněvadž všechny miloval, ode všech byl milován. Naučil se radovat s radujícími a plakat s plačícími. Protože překypoval něžnou láskou, úplně se dával bližním a měl soucit s ubohými (LIB č. 107).

Když však je společný život prožíván tak, jak má být, je zdrojem nekonečné radosti, té radosti, kterou slíbil Pán a kterou svět nemůže pochopit. Toto svědectví vydává blahoslavený bratr Reginald, který dobře vyjadřuje to, co by mohlo říci mnoho bratří:

Vzpomínám si, že bratr Matouš, který ho znal už ve světě jako slavného a vybraně žijícího muže, ještě za života se ho jakoby s podivem tázal: „Mistře, nebylo to pro vás kruté obléci si ten hábit?" On však sklopil oči a odpověděl: „Myslím, že jsem v tomto řádě nezískal žádnou zásluhu, poněvadž jsem v něm měl vždy příliš velké zalíbení." (LIB č. 64)

z francouzského originálu Prier 15 jours avec saint Dominique vydaného nakladatelstvím Nouvelle Cité
přeložila S. M. Zdislava Černá OP

1. 2.	S. M. Josefa Strettiová	36. narozeniny
2. 2.	S. M. Blandina Větrovcová	82. narozeniny
2. 2.	S. M. Anežka Škrobánková	65. narozeniny
3. 2.	S. M. Anežka Suchánková	35. narozeniny
10. 2.	S. M. Eufemie Krajčová	75. narozeniny
13. 2.	S. M. Eva Pechová	74. narozeniny
15. 2.	Fr. Efrém Jindráček	31. narozeniny
18. 2.	Fr. Prokop Bahník	54. narozeniny
22. 2.	S. M. Pravoslava Jarošová	81. narozeniny
24. 2.	S. M. Vlasta Jochcová	91. narozeniny
24. 2.	S. M. Cyrila Navrkalová	59. narozeniny
26. 2.	S. M. Isabela Rumlová	77. narozeniny
28. 2.	S. M. Valerie Cahlová	84. narozeniny